Čís. 1841.
Byla-li zřízena pro obec rozdělovna uhlí, jest k žalobě z toho vyplynuvší právně legitimována obec.
(Rozh. ze dne 19. září 1922, R I 796/22.)
Žalující firma domáhala se na obci T. zaplacení zbytku kupní ceny za dodaný vagon uhlí. Žalovaná obec namítla nedostatek pasivní legitimace, ježto vagon uhlí neobjednala ona, nýbrž rozdělovna uhlí zřízená pro ni a obec H. Procesní soud prve stolice žalobu zamítl, přidav se k stanovisku žalované. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a přikázal prvému soudu, by, vyčkaje pravomoci, ve věci dále jednal a ji znovu rozhodl, maje za to, že rozdělovnu uhlí nelze pokládati za objednatelku, ježto byla pouhým orgánem obcí T. a H. a že dlužno v dalším řízení zjistiti, pokud obec T. na sporné objednávce se súčastnila.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Rozdělovna uhlí pro obec T. a H. se sídlem v porcelánové továrně v T. byla zřízena v důsledku předpisu § 19 nař. min. veř. prací ze dne 1. září 1917, čís. 369 ř. zák., jenž uložil obcím spolupůsobení při provádění předpisů o úpravě spotřeby uhlí, a předpisu § 20 nař. místodržitelství pro Čechy ze dne 26. září 1917, čís. 80 z. zák., jež na základě onoho nařízení bylo vydáno. Oněmi předpisy bylo obcím uloženo mimo jiné zřízení vlastních dodatelen (výdejen) uhlí, pakli jich je třeba. Účelem těchto obecních výdejen bylo patrno, by v obcích, kde nebylo obchodníků, sprostředkujících dodání uhlí spotřebitelům, tuto činnost obstarávala obec vlastními výdejnami. Tím obci uložen byl jednak veřejnoprávní úkol dohledu na to, by výdej uhlí dál se dle předpisů, tehdy pro spotřebu uhlí platných, a zároveň i činnost obchodní, jíž provoz takové výdejny vyžadoval, totiž nákup uhlí dle tehdy platných úředních přídělů a prodej jeho spotřebitelům. Samozřejmě spadá tato posléz zmíněná činnost v obor práva soukromého a v této příčině nebyla to rozdělovna uhlí, jež byla by samostatným podmětem z této činnosti vzcházejících práv a závazků, nýbrž obec sama, která tuto rozdělovnu svými orgány provozovala a vedla. V tomto případě není dle dosavadních zjištění dosud jisto, zda rozdělovna v porcelánové továrně v T. byla rozdělovnou této obce s povinností, krýti spotřebu uhlí i pro druhou obec, či zda byla rozdělovnou těmto dvěma společnou, takže by z obchodů, touto rozdělovnou uskutečněných, byly obě obce zavázány. Dosavadní zjištění poukazují k tomu, že provoz rozdělovny obstarávala žalovaná obec T. Zástupce této obce podepsán jest pod razítkem rozdělovny na výkazu potřeby uhlí, zadaném k úřednímu přídělu (objednávce), obci T. dodány byly krátce před tímto čtvrtým odmítnutým vagonem uhlí 3 vagonové dodávky uhlí, jež tato obec přijala i zaplatila. Uhelnému inspektorátu není uhelná rozdělovna v porcelánové továrně ani známa a dle jeho zprávy týkaly se dotyčné předpisy uhlí pouze obce T. Důsledkem toho také dostala žalující firma příkaz, by čtvrtý vagon zaslala na obec T. a, jak z předložené korespondence plyne, odmítl přijetí této uhelné dodávky obecní úřad v T., ač by se byl v důsledku svého nynějšího procesního stanoviska, že rozdělovna v T. jest samostatným právním podmětem, od obce rozdílným, měl zdržeti vůbec rozhodování o tom, že dodávku odmítá, a rozhodnutí to ponechati rozdělovně samé, když zřejmě pro ni určena byla. Byla-li tedy rozdělovna podnikem obce T., byla by z dodávky, o niž jde, práva tato obec sama; byla-li rozdělovna společným podnikem obou obcí, jde o spolčení k jednotlivým právním jednáním.