NPD documents search: Váž. tr., 19 (1937)

— Čís. 336 dis. —
Čís. 336 dis.

Účel předběžné praxe kandidáta advokacie vyžaduje, aby kandidát konal zákonem předepsanou praxi pod stálým dozorem a odpovědností svého šéfa, což předpokládá stálý a osobní styk obou. — Čís. 336 dis. —
Je kárným přečinem porušení povinností povolání, zaměstnával-li advokát svého koncipienta po měsíce mimo své působiště a spokojil se jen telefonickými zprávami o jeho činnosti a tím, že s ním jeho činnost jednou týdně probíral.
(Rozh. ze dne 6. listopadu 1937, Ds I 29/37.)
Srov. rozh. čís. 151 dis. Sb. n. s.
Nejvyšší soud jako kárný soud odvolací v kárných věcech advokátů a kandidátů advokacie zamítl odvolání Dr. A., advokáta v N., do nálezu kárné rady advokátní komory, jímž byli odvolatel uznán vinným kárným přečinem porušení povinnosti povolání.
Z důvodů:
Není napadeno, že Dr. B. v době od července 1933 do května 1934, jsa zapsán v listině kandidátů advokacie jako koncipient svého bratra Dr. A., advokáta v N., stále se zdržoval v O. a byl pověřen svým šéfem, aby vedl právní a daňové věci jejich rodiny. I když se vychází z předpokladu, že Dr. B. o všech jednáních a šetřeních podával Dr. A-ovi do N. pravidelné zprávy, radil se s ním o dalším postupu jednak telefonicky, jednak jednou týdně při schůzkách v P., kdy od svého šéfa přijímal směrnice pro další postup, a i když se bere v počet, že právnické práce konané Dr. B. v době jeho pobytu v O. mimo kancelář šéfovu, byly důkladné, řádně vypracované a vykazovaly znalost formy a obsahu, nelze uznati na právní pochybení kárné rady ve výroku, odsuzujícím Dr. A. pro přečin porušení povinnosti povolání. Odvolání se tu dovolává rozhodnutí nejvyššího soudu čís. 120 dis. Sb. n. s., které se však na případ, o nějž jde, vůbec nehodí. Nejdeť tu o to, že advokát svému koncipientu trpí, že tento nedodržuje kancelářských hodin. Dr. A. svěřil svému koncipientu určitý úsek agendy k vedení, z jeho příkazu byl jeho koncipient po celou řadu měsíců v O., Dr. A. neměl nad ním stálý dozor, nebyl s ním ve stálém styku. Kárná rada poukazuje výstižně na to, že účel předběžné praxe kandidátů advokacie vyžaduje, aby kandidát advokacie konal zákonem předepsanou praxi pod stálým dozorem a zodpovědností svého šéfa, což předpokládá stálý osobní styk šéfa s kandidátem advokacie a vylučuje, aby advokát zaměstnával svého koncipienta tak, jak tomu bylo v případě, o nějž jde, kde koncipient je stále mimo působiště advokátovo, a advokát se spokojuje jen s telefonickými zprávami a probíráním věcí s koncipientem jednou týdně. Na tom nic nemůže změniti skutečnost, že šlo o právní věci příbuzných obviněného, ani že Dr. B. provedl svěřené mu věci bezvadně, neboť v žádném případě nesměl Dr. A. porušiti povinnost dohlédati na práce svého koncipienta a býti s ním ve stálém styku, jak to vyžaduje účel praxe kandidátů advokacie u advokátů. I když nelze souhlasiti — Čís. 337 dis. —
s právním názorem kárné rady, že prý šlo vlastně o zřízení pobočného působiště, pro kterýžto názor není ve výsledcích provedeného šetření dostatečné opory, uváží-li se zejména zvláštní povaha agendy, kde šlo výlučně o právní věci nejbližších příbuzných obviněného, nemůže to důvodnosti odvolání nic prospěti, neboť obviněný byl podle výroku uznán vinným kárným přečinem porušení povinnosti povolání, jehož se dopustil tím, že dovolil, aby jeho koncipient nekonal pravidelně práci v kanceláři zpravidla v úředních hodinách a na místě kanceláře pod přímým dozorem a vedením svého šéfa, a nebyl uznán vinným, že zřídil pobočné působiště své kanceláře.

Citace:

Čís. 336 dis.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 19, s. 636-638.