NPD documents search: Právník, 62 (1923) - K reformě a novému pojmenování řádných soudů

— Čís. 7490 —
Čís. 7490.

Z termínových obchodů s obilím (zákon ze dne 4. ledna 1903, čís. 10 ř. zák.) nevzniká platná pohledávka, třebas byly ujednány v cizozemsku, kde jsou dovolené, mezi tamním a zdejším příslušníkem. Lhostejno, že — Čís. 7490 —
byly ujednány prostředníkem (komisionářem). Ani prostředník (komisionář) nemůže z takových obchodů vyvozovati nároky.
(Rozh. ze dne 10. listopadu 1927, Rv I 81/27.)
Firma G., bursovní komisionářství v Novém Yorku, domáhala se na tuzemské firmě zaplacení 6 600 dolarů jako nedoplatku z termínových obchodů s obilím prováděných žalující firmou jako komisionářkou z příkazu žalované na její účet. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby, odvolací soud žalobu zamítl. Důvody: V prvé řadě jest rozhodnouti otázku, o jakého druhu pohledávku v souzeném případě jde, po případě zda tu jde o bursovní termínové obchody s obilím, jak tvrdí žalovaný. Otázku tu zodpovídá odvolací soud kladně. Žalovaný uvádí celou řadu obchodů, ve kterých podle svého tvrzení dal prostřednictvím agenta žalobkyně žalobkyni příkazy k nákupu а k prodeji termínového obilí podle zvyklostí a odúčtovacích podmínek obilní bursy v Chicagu a žalobkyně s ním vyúčtovala obchody pšenicí a žitem vesměs v roce 1925. Žalobkyně se bránila v prvé stolici též tím, že žalovaný uzavíral sporné obchody nikoliv jako spekulativní hru, nýbrž jako součást svého vlastního velkoobchodu s plodinami a že jako komisionářka nemohla věděti, zda nebude žádati skutečnou dodávku. Jediné důkazy, které byly v prvé stolici v těchto směrech provedeny (§ 297 c. ř. s.), byly korespondencí žalovaným předloženou, která, pokud jde o koupi a prodej obilí, týká se bodů I. (příl. č. 2, 3, 4 a 6 orig.), IV. (příl. č. 5 a 7 orig.) а V. (příl. č. 7 orig.). Kromě toho se týká příloha č. 6 orig. z 26. ledna 1925 koupě 5 000 bu pšenice à $ 196 l/2 žalovaným neuvedené. Citovanými přílohami č. 2—7 orig., jejichž obsah shoduje se s dotyčnými tvrzeními žalovaného, jest zjištěno, že dotyčné obchody kupní a prodejní v bodech I., IV. a V. uvedené byly — a to, jak jest nesporno, podle zvyklostí a podmínek obilní bursy v Chicagu v Americe — provedeny a pak způsobem v přílohách těch potvrzeným a v bodech I., IV. a V. uvedeným vyúčtovány. Okolnost, že žalobkyně jest cizozemcem a žalovaný tuzemcem, jest nesporná, rovněž i okolnost, že v Americe nejsou zakázány obchody termínové a diferenční, nepotřebují tedy okolnosti ty zjišťování (§ 272 c. ř. s.). Podstatné známky termínového kursovního obchodu s obilím podle § 10 zákona ze 4. ledna 1903, čís. 10 ř. zák. vyznačeny jsou v § 11 (zejména v jeho třetím odstavci). Známky ty: předem již a povšechně pro uzávěrku jednotně stanovený typ obilí, hromadné závěrkové jednotky a pro skoncování obchodů určité termíny jsou obsaženy též v uzávěrkách svrchu uvedených a přílohami doložených a jest tím povaha těchto obchodů jakožto termínových obchodů bursovních prokázána. Pouhý, povšechně znějící dodatek žalobkyni do její zprávy pojatý, že se příkazy k nákupu а k prodeji obilnin přijímají a vykonávají za předpokladu, že skutečné dodání jest myšleno a že je žalovaný sám předpokládá a schvaluje, jest vyvrácen jejími dopisy ze dne 15. ledna 1925, jimiž jest zjištěno, že obchodní spojení stran mělo — Čís. 7490 —
za základ t. zv. maržový kredit $ 1 000, jehož povaha tam též výslovně vyložena, že totiž, kdyby běžný engagement vykazoval ztrátu $ 1 000 aneb více, musí žalovaný promptně jej opatřiti, a ze dne 16. března 1925 (č. 7 orig.), kde výslovně poukázáno žalobkyní na to, že žalovaný přes její maržovní vyzývání ze dne 3. března 1925 s $ 2.200 debetním saldem, ze dne 9. března 1925 a 13. března 1925 $ 1 000 a $ 4 000 na maržích dosud jí rimesami nedodal a že proto další příkaz ke koupi 30 000 bu neprovedla a že očekává promptní vyrovnání jeho debetního salda $ 6 549,32. Tím dosvědčena podstatná známka, že tu nešlo v poměru mezi stranami o skutečné, effektivní plnění, nýbrž o obchody diferenční, kde nešlo ani o prodej, ani o koupi dotyčných množství obilnin se skutečným dodáním a kde tedy ve skutečnosti šlo též o hru a sázku podle § 1271 obč. zák. O tom, že tu nebylo úmyslu skutečného dodání, svědčí též tak značná kvanta v několika málo dnech koupená a hned na to v málo dnech prodávaná, resp. prodej obilnin předem á pak následující nákup (viz bod III.). Jest tedy zmíněný dodatek pouhým prázdným tvrzením, k jehož plnění podle svrchu řečeného nenesla se vůle stran (čl. 278 obch. zák.). Žalobkyni, která sama výtah o obchodech pro žalovaného prováděných nepředložila, byla toliko číselná výše zažalované pohledávky žalovaným uznána. Uznala však žalobkyně, že se veškeré uzávěrky a účtování mezi stranami staly stejným způsobem a na stejných blanketech (tiskopisech), jako jsou přílohy č. 5 až 7 orig. Tím rovněž dotvrzeno, že šlo o pouhé diferenční obchody, kde nešlo o efektivní plnění, vždyť žalobkyně podle příloh c. 5 a 6 orig. měla již tiskopisy na vyúčtování pouze diference bodové mezi koupěmi a prodeji a podle toho buď debetního neb kridetního diferenčního výsledku. Svrchu uvedeným jest tedy povaha sporných obchodů jakožto termínových bursovních obchodů s obilím, jakož i povaha smlouvy o hru a sázku podle § 1271 obč. zák. prokázána. Žalobkyně neznalost zdejších zákonů v příčině bursovných termínových obchodů s obilím a sázek ani netvrdila, ostatně tvrzení takové by ji nemohlo omlouvati (§ 2 obč. zák.). Ustanovení § 10 zákona ze 4. ledna 1903, čís. 10 ř. zák. jest všeobecného znění a nerozeznává, zda jde o obchody, které se staly na tuzemské či cizozemské burse, a nelze tento donucovací předpis pro tuzemsko obcházeti tím, by proti tomuto zákazu měly obchody toho druhu v cizině provedené zde, v tuzemsku, právní účinnost a docházely proti znění § 10 cit. zák. zde právní ochrany, ježto jsou podle zdejších zákonných předpisů neplatné a nicotné (§ 879 obč. zák.). Poukaz žalobkyně na § 37 obč. zák. není rozhodný, poněvadž tu spadá v úvahu též § 4 obč. zák., neboť i tu jsou zdejší příslušníci, pokud dotyčné obchody mají míti právní účinky i ve zdejších zemích, ve své osobní způsobilosti obchody takové uzavírati obmezeni dotyčnými zdejšími předpisy a tedy i zákazy. Též ani § 81 čís. 2 a 4 ex. ř. nepřipouští exekucí proveditelnost nároků z takových obchodů případným rozsudkem cizozemského soudu přisouzených. Jest tedy zákonně vyloučeno uplatňování žalobních nároků proti žalovanému v tuzemsku ze sporných obchodů, jak podle § 10 cit. zák. tak i podle § 1271 obč. zák. a nemůže na tomto — Čís. 7490 —
stavu věci nic změniti ani ta okolnost v prvé stolice žalobkyní tvrzená, že prý žalovaný její pohledávku výslovně uznal a zaplacení slíbil, neboť v případě svrchu vylíčeném nemůže ani uznání něco měniti na nedovolenosti a nežalovatelnosti dotyčného smluvního poměru. Neposoudil proto soud prvé stolice věc po právní stránce správně, žalobě vyhověv, místo, by ji zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Odvolací soud, rozebíraje obšírně předloženou a nespornou korespondenci a přihlížeje při tom také k přednesu stran, dospívá k správnému závěru, že obchody, o něž jde, mají všecky známky termínových obchodů s obilím ve smyslu §§ 10 a 11 zákona ze dne 4. ledna 1903, čís. 10 ř. zák. a že nepozbyly tohoto rázu ani dodatkem, obsaženým ve zprávě žalobkyně čís. 2 orig. V podrobnostech stačí poukázati k důvodům napadeného rozsudku, k nimž se plně připojuje i soud dovolací a které nebyly dovoláním nijak vyvráceny. Jde-li však o termínové obchody s obilím, tedy o obchody podle § 10 uved. zák. zakázané a proto o právní jednání nicotné (§ 879 obč. zák.), nemůže z nich vzejíti žádný nárok a není pohledávka žalobkyně v tuzemsku žalovatelna, třebaže obchody byly ujednány v cizozemsku (Americe), kde jsou dovolené, mezi tamním státním příslušníkem a tuzemcem, a je zbytečno ještě uvažovati o tom, zda šlo také o obchod diferenční. Otázkou, o kterou tu jde, obíral se jíž nejvyšší soud v rozhodnutí čís. 6124 sb. n. s., které vyznívá zcela ve smyslu právního názoru vysloveného v napadeném rozsudku, takže k vyvrácení dovolacího důvodu § 503 čís. 4 c. ř. s. stačí i po této stránce poukázati k důvodům napadeného rozsudku i onoho rozhodnutí. Zbývá tudíž řešiti ještě otázku, zda byla žalobkyně pouhou komisionářkou a, раk-li ano, zda lze neplatnost obchodu a tudíž i nežalovatelnost pohledávky z termínových obchodů obilím namítati i proti ní. I kdyby bylo zcela nepochybno, že žalobkyně byla jen komisionářkou a že ani nevstoupila do obchodu jako samokontrahentka, byla by okolnost tato při posouzení platnosti sporných obchodů nerozhodná, neboť smlouva, příčící se zákonnému zákazu a tudíž nicotná (§ 879 obč. zák.), nemůže se státi platnou a dovolenou tím, že byla ujednána prostředníkem (komisionářem). Propůjčil-li se někdo k tomu, by takovouto smlouvu sprostředkoval a to ještě ve vlastním jméně (čl. 360 obch. zák.), nemůže z ní pro sebe odvozovati nároky. Z toho, co bylo uvedeno, plyne však také, že bylo zbytečno, by byly prováděny důkazy o tom, že žalobkyně byla jen komisionářkou, že šlo o plnění efektivní a nikoli jen o rozdíl, a že obchodníci s plodinami ujednávají termínové obilní obchody, by se vyvarovali ztrát při tuzemských obchodech efektivních.

Citace:

č. 7490. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/2, s. 467-470.