NPD documents search: Váž. civ., 8 (1926), sv. 1

Č. 2946.

Občanství státní: Ustanovení o stát. občanství obsažená v čl. 6 brněnské smlouvy č. 107 Sb./1921 jest pokládati za vnitrostátní právní normu a aplikovati na všechny případy spadající v rámec předpisu § 1 č. 3 úst. zák. č. 236/1920.
Administrativní řízení: Každý zákon jest pokládati za ústavě vyhovující potud, dokud ústavní soud jej neprohlásí za protiústavní a dokud nález o tom nebyl uveřejněn ve Sbírce zákonů a nařízení.
(Nález ze dne 3. prosince 1923 č. 4049.)
Prejudikatura: ad I. Boh. 2925, ad II. Boh. 1097 adm.
Věc: Melanie S. v Brně proti ministerstvu vnitra o odepřeni domovského listu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Poukazujíc na to, že se narodila v obci na území čsl. republiky jako dítě státního občana rakouského, že provdáním nabyla roku 1902 práva domovského ve Vídni, a dovolávajíc se ustanovení § 1 odst. 3 úst. zákona z 9. dubna 1920 č. 236 Sb., žádala st-lka, aby jí obec, do které otec její až do svého úmrtí r. 1915 právem domovským příslušel, vydala domovský list.
Zsp, které obec žádost tu, majíc pochybnost, že st-lka jest státní občankou čsl., předložila, neuznala, že st-lka jest podle ustanovení § 1 odst. 3 úst. zák. č. 236 Sb. čsl. státní občankou.
Rozhodnutí to, které k rekursu bylo potvrzeno, naříká stížnost jako nezákonné.
Nss opřel rozhodnutí o této stížnosti o následující úvahy:
Naříkané rozhodnutí neuznalo, že st-lka jest státní občankou čsl. proto, že nabyla domovské příslušnosti ve Vídni již v r. 1902 — tedy před 28. říjnem 1918 — tudíž vzhledem k ustanovení čl. 6, odst. 3 brněnské smlouvy č. 107 Sb. z r. 1921 se nestala čsl. státní občankou.
Stížnost proti tomu tvrdí, že ustanovením zákona č. 236 Sb. v § 1, odst. 3 nastala změna ve státním občanství a domovském právu st-lky, poněvadž mocí tohoto ustanovení se st-lka stala státní občankou čsl., příslušnou do Brna, a dovozuje, že čl. 6 brněnské smlouvy ustanovení § 1, odst. 3 nebylo změněno; poněvadž změna ústavního zákona může se státi jen dle § 33 a čl. I. ústavní listiny zákonem ústavním.
Právní stanovisko stížnosti neuznal nss odůvodněným.
Pokud stížnost tvrdí, že brněnskou smlouvou zákon ústavní nemohl býti změněn a tím namítá, že smlouva ta odporuje ústavě, dlužno poukázati k nálezu Boh. 1097, v kterém vysloven byl právní názor, že k rozhodování o tom, zda nějaký zákon republiky čsl. se příčí ústavě, jest výlučně příslušný ústavní soud a že každý zákonný předpis dlužno pokládati za ústavní, dokud jej ústavní soud neprohlásí za protiústavní a nález o tom nebyl uveřejněn ve sbírce zákonů a nař.
Pokud jde o věc samu, vyslovil nss nálezem Boh. 2925 adm. právní názor, že ustanovení o státním občanství v čl. 6 smlouvy s republikou rakouskou ze 7. června 1920 č. 107 Sb. z r. 1921 pokládati jest za vnitrostátní právní normu, kterou aplikovati jest na všechny případy spadající v rámec ustanovení § 1 č. 3 úst. zák. č. 236/20.
Na tomto právním názoru nss trvá i v tomto případu, neshledal proto v nař. rozhodnutí založeném na témž právním názoru nezákonitosti.
Stížnost jeví se proto bezdůvodnou — byla tudíž zamítnuta.

Citace:

č. 5977. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 743-744.