NPD documents search: Váž. civ., 19 (1937), sv. 2

Čís. 4280.

Na prodlévajícím dlužníku lze se domáhati náhrady škody z poklesu kursu cizozemské měny po splatnosti dluhu v této měně.
Nejde tu o ušlý zisk, nýbrž o škodu, jež se rovná rozpětí mezi kursem cizozemské měny v den splatnosti a v den placem dluhu, vzhledem k československé koruně. Je-li tuto náhradu škody plniti v tuzemsku, jest ji plniti v Kč.
(Rozh. ze dne 21. října 1924, Rv I 589/24.)
Smírem ze dne 11. října 1921 zavázal se žalovaný, že zaplatí žalobci na vyrovnání všech závazků 6 500 marek. Ježto žalovaný zaplatil marky teprve dne 19. června 1922, domáhal se na něm žalobce náhrady škody 2 564 Kč v německých markách v kursu ke dni placení. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby, odvolací soud vyhověl odvolání pouze potud, že vyloučil z rozsudečného výroku dodatek: v německých markách v kursu dne placení a uvedl v tomto směru v důvodech: Jen v jednom směru jest odvolání oprávněno a to potud, že bylo v rozsudku vysloveno, že přiznaný peníz jest zaplatiti v německých markách v kursu dne placení. Jde tu o náhradu škody, jež má býti zaplacena v tuzemsku a zákonným platidlem v tuzemsku jest československá koruna. Žalovaný není tudíž povinen, přepočítati přiznaný peníz v německé marky.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Zcela správně dolíčily nižší soudy, že žalovaný je povinen, žalobci nahraditi nikoli jen podle §u 1333 obč. zák. škodu na ušlých úrocích zaplacením zákonných úroků z prodlení, nýbrž vzhledem k značnému znehodnocení marky též škodu z jejího kursovního poklesu, a že se tato škoda rovná rozpětí mezi kursem marky v den splatnosti a v den placení dluhu, obé v poměru ke koruně československé. Podle ustáleného rozhodování Nejvyššího soudu lze proti prodlévajícímu dlužníku použíti předpisu §u 1333 obč. zák. jen potud, pokud liknavostí dlužníka při placení peněžitého dluhu nevzešla věřiteli jiná majetková újma než ta, že nemohl ode dne splatnosti využíti jistiny, co do hodnoty nezměněné, nebrání však tomu, aby věřitel se nedomáhal podle zásad o náhradě škody i dalšího odškodnění, byla-li mu zaviněným prodlením dlužníkovým způsobena škoda ještě v jiných směrech, zejména tím, že poklesem měny jistina sama byla znehodnocena. A o takový případ tu jde, jak jasně plyne z výpočtu nižších soudů. Mylným je názor dovolatelův, že se žaloba takto domáhá nejen náhrady skutečné škody, nýbrž i ušlého zisku. Mělť žalobce zažalovanou částku v markách po právu dne 12. října 1921. Tento nárok tvořil tudíž již tehdy část jeho jmění a měl tehdy jistou cenu, kterou vzhledem na zmístění nároku jeho splatností v tuzemsku (§ 905 obč. zák. a zákon ze dne 10. dubna 1919, čís. 187 sb. z. a n.) je vyjádřiti v tuzemské měně. Cena ta, což nesporno, do dne konané splátky poklesla, jak nižšími soudy bylo správně vypočteno. Domáhá-li se žalobce nyní náhrady rozdílu mezi těmito dvěma cenami, domáhá se tím náhrady skutečné újmy, již utrpěl na svém jmění (§ 1293, první věta, obč. zák.) a nikoli náhrady nějakého zisku, kterého by byl snad docílil (§ 1293, druhá věta), kdyby mu bylo bývalo včas zaplaceno.

Citace:

č. 4280. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 465-466.