Čís. 4318.

Zákonná ustanovení o povinnosti manželově ku vrácení věna jsou povahy dispositivní. Odchylná úprava úmluvou manželů jest přípustna. Pozůstává-li věno z pohledávky proti třetí osobě, znamená souhlas manžela ku vrácení věna, že se pohledávka odevzdává manželce do volného nakládání, aniž se však tím v něčem změní závazek dlužníkův a jeho splatnost. Splatnost dlužníkova závazku závisí na tom, co bylo s dlužníkem při vzniku jeho dluhu smluveno. Nebylo-li ohledně splatnosti věna s dlužníkem ničeho umluveno, jest dlužník povinen věno vrátiti (pohledávku splatiti) kdykoliv na požádání manželky, vykázavší se svolením manžela.
(Rozh. ze dne 30. října 1924, Rv I 1232/24.)
Žalobkyně přinesla manželi věnem 2700 Kč. Manžel dal pohledávku manželčinu na vrácení věna zajistiti na své nemovitosti. Nemo- vitost tuto postoupil později žalovanému s tím, že žalovaný převzal pohledávku žalobkyně na srážku z kupní ceny. Se souhlasem manželovým domáhala se žalobkyně na žalovaném zaplacení 2700 Kč. Oba nižší soudy žalobu zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Při postupu nemovitosti žalovanému byly strany za jedno v tom, že jde o pohledávku z věna. Žalovaný převzal dle §u 1407 obč. zák. dluh v tom stavu, v jakém byl v době převzetí a může tudíž namítnouti žalobkyni vše to, co by jí byl mohl namítnouti její manžel v době, kdy žalovaný dluh převzal. V době té byla však pohledávka splatna jen dle §§ů 1229 a 1266 obč. zák., neboť nebylo vůbec tvrzeno, že by tehdy jiná doba splatnosti byla umluvena a žalovanému oznámena. Úmluvy, jež po převzetí dluhu staly se mezi žalobkyní a jejím manželem o předčasné splatnosti věna, nemají vůči žalovanému právního účinku.
Nejvyšší soud uznal podle žaloby.
Důvody:
S právním posouzením rozepře nižšími soudy nelze souhlasiti. Sluší rozeznávati mezi povinností manžela, vrátiti věno, a mezi splatností pohledávky proti třetí osobě, z níž věno pozůstává. Povinnost manželova ku vrácení věna jest upravena předpisy §§ 1229 a 1266 obč. zák., jež jsou povahy dispositivní. Manželé mohou ji vzájemným souhlasem upraviti jinak, jmenovitě může manžel vrátiti manželce věno již za trvání manželství. Pozůstává-li věno z pohledávky proti třetí osobě, znamená vrácení věna, že se pohledávka odevzdává manželce do volného nakládání, aniž se však tím závazek dlužníkův a jmenovitě jeho splatnost v něčem změní. Splatnost dlužníkova závazku nezávisí na tom, co smlouvou nebo zákonem ustanoveno o povinnosti manžela vrátiti věno, nýbrž na tom, co bylo s dlužníkem při vzniku jeho dluhu smluveno. Tak jako manželé nemohou ujednáním o předčasném vrácení věna změniti bez souhlasu dlužníkova splatnost jeho dluhu, tak nemůže dlužník svým odporem překaziti, aby manžel neodstoupil pohledávky, tvořící věno, do volného nakládání manželčina, již za svého života a za trvání manželství. Když manžel žalobkyně odstoupil nemovitost, na které jest věno žalobkyně knihovně zajištěno, do vlastnictví žalovanému, převzal tento věno ku placení na srážku odstupní ceny, aniž však bylo něco ujednáno o jeho úrokování a době splatnosti. Poněvadž ohledně splatnosti té části odstupní ceny, která byla určena k zaplacení žalobkyně, nebylo nic smluveno, byla dle §u 904 obč. zák. splatna ihned na požádání. Manžel žalobkyně se nezavázal vůči žalovanému, že své manželce věno před časem nevrátí, proto nemůže se žalovaný s úspěchem dovolávat ani §u 1407 obč. zák., ani §§ 1229 a 1266 obč. zák. Okolnost, že nejde o obyčejnou pohledávku žalobkyně, nýbrž o věno, má po právní stránce jenom ten význam, že žalovaný by nebyl ani povinen ani oprávněn platiti žalobkyni bez vykázaného svolení jejího manžela, neboť tomuto náleží po dobu trvání manželství právo na požívání věna. Jelikož, však souhlas manžela ku vymáhání a vybrání zažalované pohledávky byl udělen, jest žalobní žádost odůvodněna.

Citace:

č. 4318. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 538-539.