Čís. 4305.

Spolek dle zákona ze dne 15. listopadu 1867, čís. 134 ř. zák. vzniká teprve, až je o jeho dovolenosti rozhodnuto příslušným úřadem zemským (zemskou politickou správou).
(Rozh. ze dne 29. října 1924, R I 857/24.)
Žalobu »Zábavního a vzdělávacího kroužku v Ž.« procesní soud prvé stolice zamítl, ježto spolek neměl v roce 1919, kdy se odehrál žalobní děj, ještě právní jsoucnosti, a neměl jí ani v době podání žaloby. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc okresnímu soudu, by vyčkaje pravomoci, o ní dále jednal a ji znovu rozhodl. Důvody: Odvolací soud nesdílí vývodů prvého soudu o tom, že žalující strana neměla ještě v prosinci 1919 právní existence a že neměla jí ani v den podání žaloby. Žalující strana tvrdí, že jest a hned od počátku byla spolkem, tedy zřejmě spolkem, jejž bylo by dlužno posuzovati dle zákona o spolcích čís. ř. zák. 134/1867 a dle §u 26 obč. zák. Dle výsledku sporu nejde o spolek nedovolený a není tudíž ku vzniku takovéhoto dovoleného spolku třeba, aby jeho založení a ustavení bylo oznámeno politickému úřadu. Spolek toho druhu vznikne a trvá projevenou vůlí několika osob, směřující k založení spolku jako právní osoby, různé od členů, a nezáleží na jeho pojmenování. Tento vznik děje se ovšem s podmínkou, že politický úřad nezakáže do lhůty §u 6 spol. zák. utvoření spolku z důvodů tamže zmíněných. Pro vznik spolku v roce 1919 bylo tudíž lhostejným, že založení jeho bylo oznámeno politickému úřadu až v roce 1920 a teprve 13. září 1920 na vědomí vzato. § 9 spol. zák. nestanoví předpokladu pro vznik spolku, nýbrž usnadňuje mu toliko důkaz o jeho právní existenci pro styk veřejný a občanský. Z úvah a zjištění procesního soudu neplyne tedy, že žalující strana jako spolek již v roce 1919 nevznikla a snad ani nyní ještě jako spolek neexistuje. Nazývá-li okresní soud žalující stranu pro rok 1919 »volným sdružením fysických osob« a upírá-li jí takto povahu právnické osoby (korporace), není pro to ve výsledcích sporu a ve skutkových zjištěních napadeného rozsudku náležitého podkladu a dle dosavadního stavu sporu není zamítnutí žaloby důvody první stolice ospravedlněno.
Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu a uložil mu, by, upustě od právního názoru, v zrušovacím usnesení projeveného, odvolání znovu po zákonu vyřídil.
Důvody:
Otázku, kdy počíná právnická osobnost spolku podle zákona o spolkovém právu ze dne 15. listopadu 1867, čís. 134 ř. zák. nezodpověděl odvolací soud správně, usoudiv, že spolek toho druhu vznikne a trvá projevenou vůlí několika osob, směřující ku založení spolku jako právní osoby, různé od členů, a že pro vznik spolku v roce 1919 bylo lhostejno, že jeho založení bylo oznámeno politickému úřadu až v roce 1920 a teprve 13. září 1920 bylo vzato na vědomí. Vznik korporací vůbec a též korporací soukromých řídí se veřejným právem. Právnická osobnost korporace počíná tím okamžikem, kdy bylo vyhověno požadavkům veřejného práva o vzniku korporací; podle toho sluší se zřetelem na předpis §u 26 obč. zák. posouditi, zda jest dovolená. Ke zřízení spolků podle zákona o spolkovém právu ze dne 15. listopadu 1867, čís. 134 ř. zák., není arci potřebí státní koncese, nýbrž stačí (§§ 6 a 7), že zřízení spolku bylo zároveň se stanovami ohlášeno zemské vládě, a že tato do 4 neděl nezakázala zřízení spolku, což se může státi jenom z výčetmo uvedených důvodů. Nebyl-li spolek v této lhůtě zakázán, anebo prohlásil-li se zemský úřad již dříve, že ho nezakazuje, může spolek vejíti ve skutek. Z toho plyne, že spolek jako právnická osoba vzniká okamžikem, kdy je o jeho »dovolenosti« (§ 26 obč. zák.) rozhodnuto příslušným úřadem zemským. Vždyť je právnická osobnost spolku a způsobilost jeho ku právům obmezena jeho účelem podle jeho stanov (§ 5 spolkového zákona) (srovn. Budwinski č. 4713 a Budwinski č. 6853), stanovy pak jsou předmětem, o němž zemský úřad rozhoduje, zdali je spolek »dovoleným«.

Citace:

č. 4305. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 513-514.