NPD documents search: Váž. civ., 19 (1937), sv. 2

Čís. 16223.

Omezení zástupci moci kupce-jednotlivce kolektivním zastupováním s ustanoveným prokuristou jest právně nemožné.
(Rozh. ze dne 24. června 1937, R I 595/37.)
Rejstříkový soud vrátil firmě A ... r V .... ský a spol, v P., jejíž jedinou majitelkou jest Bohumila A., opověď zápisu prokuristy, jenž měl zastupovati uvedenou firmu kolektivně s její majitelkou. Důvody: Nelze zapsati kolektivní prokuru s kupcem-jednotlivcem. Majitel firmy jako principál nesmí býti ve svém právu samostatně obchodovati omezen svým zaměstnancem. Může ovšem užívati při obchodování jeho odborných zkušeností, avšak nemůže se ve svých poměrech proti třetím osobám omezili zápisem do obchodního rejstříku. Jediný prokurista nemůže proto býti kolektivním prokuristou s majitelem firmy. Kolektivní prokura může býti svěřena více osobám, a to aspoň dvěma (čl. 41, odst. 3, a čl. 44 obch. zák.). Rekursní soud potvrdil napadené usnesení. Důvody: Usnesení prvého soudu vyhovuje zjištěnému stavu věci i zákonu. Omezení prokury jest možné jen podle čl. 42, odst. 2, a 53 obch. zák., jinak není proti třetím osobám právně účinné. Omezení kupce-jednotlivce není právně možné.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
V souzeném případě jest dovolací stěžovatelka Bohumila A. jedinou majitelkou protokolované firmy »A ... r V .... ský a spol.«, kteréžto obchodní jméno ji v obchodním styku individualisuje jako kupce jednotlivce; ona nabývá pod řečenou firmou práv a podstupuje závazky (čl. 15 obch. zák.), ona jest jediné neomezenou a neomezitelnou majitelkou ze zákona. Pokud stěžovatelka poukazuje na instituci kolektivní prokury a na nauku, která připouští omezení jak principála, tak. i prokuristy u veřejné obchodní společnosti, přehlíží, že zásadně jest podle zákona i veřejný společník ve veřejné obchodní společnosti ve vlastnosti veřejného společníka neomezený zástupce dotčené společností a také neomezitelný (čl. 114, 116 obch. zák.) a že jen podle zvláštního ujednání společníků může nastati vázanost společníka kolektivní součinností jiného nebo jiných společníků (čl. 86 č. 4 obch. zák.). Z povahy věci plyne však zřejmě, že takovéto ujednání u kupce jednotlivce není v příčině omezení jeho zástupčí mocí možné, a nelze proto možnost kolektivního zastupování veřejného společníka společně s prokuristou vztahovati na případ kolektivního znamenání a zastupování firmy kupce jednotlivce s ustanoveným prokuristou. Stěžovatelce není ovšem bráněno, aby si ustanovila více prokuristů, kteří by sami mohli firmu kolektivně znamenati (t. řeč. kolektivní prokura), vždyť tu by šlo přece jen o jednu plnou prokuru vykonávanou více osobami, avšak nelze takové zařízení směšovati se způsobem znamenání, jak jej žádá stěžovatelka v opovědi, aby totiž ustanovený prokurista znamenal firmu pouze s jejím podpisem: jako jediné majitelky firmy, nehledíc ani na to, že by takový způsob znamenání firmy, přihlíží-li se k jejímu znění, budil dojem, že běží o firmu veřejné obchodní společnosti, což by se nesrovnávalo se zásadou pravdivosti platící ve firemním, právu. Pohnutky, které vedly stěžovatelku k jmenování prokuristy a k volenému způsobu znamenání firmy, nejsou pro právní posouzení věci závažné. Není proto napadené usnesení nezákonné, neboť se nepříčí jasnému a nepochybnému znění nebo smyslu zákona, jehož bylo na případ užito (čl. V zák. č. 251/1934 a čl. I zák. 314/1936 Sb. z. a n.).

Citace:

Čís. 16223. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 27-28.