NPD documents search: Váž. civ., 19 (1937), sv. 2

Čís. 2.

Neúplnost výroku o vině krádeží, nevyslovujícího se o soukromoprávním omylu obžalovaného, který se hájil tím, že se pokládal za oprávněna s odňatou věcí nakládati. — Krádež či pouhá svépomoc?
(Rozh. ze dne 22. ledna 1919, Kr I 21/18.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl dle § 5 zák. ze dne 31. prosince 1877 č. 3 ř. z. z roku 1878 ihned v zasedání neveřejném zmateční stížnosti obžalovaného, odsouzeného krajským soudem v Písku pro zločin krádeže dle §§ 171, 173, 175 IIa) tr. zák., zrušil rozsudek v odpor vzatý a odkázal věc k témuž soudu, aby ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Obžalovaný obviněn byl ze zločinu krádeže spáchaného tím, že z louky spachtované Hedvikou K-ovou odcizil 25 q sena v hodnotě 825 K a 21/2 vozu otavy v hodnotě 312 K 50 h, jakož i vůz hrabanky v hodnotě 6 K. Obžalovaný hájil se jak v řízení předběžném, tak i při hlavním líčení tím, že měl louku po 20 let od panství spachtovánu, že pozemek ten, původně les, vymýtil a zkultivoval a že proto, ač věděl, že v době činu má louku spachtovánu Hedvika K-ová, a ač již v roce 1910 byla mu louka ta správou panství odňata, pokládal se za oprávněna, pozemku užívati, zvláště když s ním syn jeho sdělil, že se u místodržitelství dozvěděl, že správa panství není oprávněna, odnímati pozemky toho druhu původním pachtýřům. Rozsudek dotýká se této obrany obžalovaného, ale vyvrací ji jen po stránce právní poukazem k tomu, že obžalovaný věděl, že dotyčný pozemek, jenž před K-ovými po 8 let od toku 1910 byl propachtován pachtýřům jiným, spachtovaný měla nyní Hedvika K-ová a že proto seno, otava a hrabanka na pozemku tom se nalézající tou dobou náležela jen jí! Ve zmateční stížnosti uplatňovány jsou důvody zmatečnosti dle § 281 č. 9 lit. a) a b) tr. ř. mimo jiné s tím provedením, že obžalovaný byl toho náhledu, že mu patří užitky, dotyčné louky a že proto čin jeho není nežli aktem svépomoci a proto záležitostí civilněprávní; dále, že obžalovaný byl v této otázce na omylu, pro který nemohl v jednání svém seznati zločinu. V tomto smyslu nejsou arci uplatňované důvody zmatečnosti provedeny po zákonu, neboť první z nich nevychází ze shora uvedeného zjištění, že obžalovaný věděl, že louka jest spachtována K-ovými, druhý z nich pak by předpokládal skutkové, byť i negativní zjištění o soukromoprávním omylu obžalovaného, jehož tu není. Než vývody stížnosti obsahují věcně uplatňování důvodu zmatečnosti dle § 281 č. 5 tr. ř., jenž je vskutku dán. Především není v rozsudku o otázce omylu obžalovaného vůbec rozhodnuto, ačkoliv omyl takový byl obžalovaným při hlavním líčení tvrzen. Neboť zjištěná okolnost, že obžalovaný věděl, že dotyčný pozemek, jenž před K-ovými po 8 let od roku 1910 propachtován byl jiným pachtýřům, nyní má spachtovaný Hedvika K-ová, nevylučuje možnosti, že obžalovaný přes to pokládal tyto soukromoprávní disposice správy panství za neplatny a rozhodnutím správního úřadu zakázány, sebe pak za oprávněna, pobírati užitky ze zmíněné louky. Další pak ku zmíněnému zjištění v rozsudku přičiněná slova nemají jakožto zjištění vůbec opory v obsahu spisů, pokud se týče jsou v rozporu s výpovědí obžalovaného, jenž tvrdil, že je oprávněn užitky z louky bráti; jakožto právní závěr soudu ze zmíněného zjištění pak nenahrazují skutkového zjištění, jehož je zapotřebí k rozřešení skutkové a pro rozhodnutí závažné otázky omylu obžalovaného. Není tu tedy spolehlivě vyšetřeného skutkového podkladu pro použití práva materielního a bylo proto již z tohoto důvodu rozsudek zrušiti a uznati, jak shora uvedeno, kdyžtě se nelze vyhnouti nařízení nového hlavního líčení.

Citace:

č. 16511. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 625-628.