Z časopisů; podává Dr. Drachovský.
v. Kallina, Dr. Emilian Freiherr, Das Finanzdelikt. Eine Skizze auf Grundlage der öst. Gesetzgebung. (Jurist. Vierteljahrsschrift; nové řady sv. XVI, str. 1—22.)
Ve třech oddílech se theoreticky probírají zásady rakouského trestního práva finančního. — I. Stát žádá na jednotlivci jednak vykonání povinnosti předepsané ve smyslu materiálním, tedy přispění k uhražení potřeb státních; jednak zachování formálního pořádku za příčinou dosažení tohoto stanoveného cíle. Kdož těmto předpisům nevyhoví, spáchá buďto defraudaci neboli zkrácení (Hinterziehung), anebo nepořádek (Ordnungswidrigkeit). Prvé z nich jest chování beroucí se za účelem zkrácení státních příjmů, a může býti dle názoru spisovatelova deliktem ommissivním nebo kommissivním. Názoru o možnosti deliktu kommissivního i ve právu finančním svědčila by ovšem slova »Handlungen und Unterlassungen« spisovatelem ku konci dovolaného § 239. zákona o přímých daních osobních, i celý jeho text, zvláště když spisovatel jest toho názoru, že pro povahu deliktu v tomto směru není důležitý úmysl, nýbrž jen jeho uskutečnění. Za to však ostatní případy tam uvedené, které mají býti delikty kommissivními, nejsou celkem případné. Dělení po stránce zavinění na delikty, při nichž žádá se zavinění (dolus nebo culpa) a na takové, při nichž toho třeba není, tedy delikty formalné, jest případné; za to však dělení této poslednější skupiny na přečiny kontrolní a nepořádky v užším slova smyslu jest pro neurčitost hranic nevhodné a prakticky málo cenné. II. V dílu druhém spisovatel staví se na stanovisko několika theorií trestních; odstrašení, polepšení, ochrany a absolutní spravedlnosti, pro kterouž poslední dovolává se i uvozovacího patentu k důchodkovému zákonníku trestnímu. Trest má říditi se podle nebezpečnosti, častosti, skrytosti a způsobu činu, má však býti vždy účelný, a v tomto směru nevyhovuje § 14. d. z. tr. Po té kritisuje jednotlivé způsoby trestu a použití jich na jednotlivé činy trestné; staví se proti všeobecnému takřka trestu peněžitému a radí, aby více bylo použito trestů na svobodě a cti. Odsuzuje praesumpce viny ve finančním právu trestním, a tvrdí právem, že praesumpce viny a delikt formální měly by z finančního práva trestního vymizeti.
III. Jedná se o konkurrenci deliktů finančních a kriminálních. Tu jest poměr — 1. subsidiarity (n. př. §§ 233., 237., 239. důch. z. tr.); — 2. jako lex specialis a generalis (§ 239. zák. o přímých daních osob. a § 197. tr. z. všeob.) (pro případ v závorce uvedený doporučuje dle lege ferenda užití předpisů trestního zákonníka a dokazuje totožnost zmíněného deliktu finančního s podvodem dle všeob. práva trestního); — 3. vlastní konkurrence, jež může býti buď reální nebo ideální. Tu míní, že §§ 103. a 104. důch. z. tr. jest užíti pouze tehdy, pokud jimi konkurrence zákonů trestních jest vyloučena a konkurrence trestných činů nastoupiti má, že však nemají platnosti, když se jedná o výměru trestu. Soudíť, že v tomto případě bylo ustanovením trestního zákonníka důchodkového derogováno na základě čl. I. a V. uvoz pat. ku všeob. zák. tr. a jeho §§ 34. a 35.; že tedy co do výměry trestu pouze zostření má nastoupiti, a že jenom trest peněžitý, propadnutí a ztráta práv i oprávnění vždy se mají uložiti.
Mittheilungen des k. k. Finanzministeriums, VI. Podávají (na str. 43. nn.) výsledky »daně potravní« (z vína, mestu vinného a ovocného, masa, piva, lihu, cukru, petroleje; pak daně z lisovaného droždí spojené s daní z lihu, i potravní daně na čáře). Počínajíce přehledem platného zákonodárství co do výměry jednotlivých daní, a po několika poznámkách k jednotlivým tabellám, přinášejí statistiku výroby důležitějších předmětů daně potravní a detaillní výkazy výnosu daňového za r. 1897. Výtěžek daně potravní stoupl proti roku 1896 v celém mocnářství (bez Bosny a Hercegoviny) o 14750992 zl., z čehož připadá na království a země na říšské radě zastoupené 14250643 zl. V obou polovicích participuje na vyšším výnosu nejvíce cukr, a to v polovici rakouské s 9946937 zl., v polovici uherské s 1243720 zl. Značně vyšší obnosy vykazuje ve zdejší polovici líh (s kontrolním poplatkem za denaturaci) o 1235585 zl.; pak daň pivní s přirážkou o 1327681 zl., pak petrolej o 1451639 zl. Tomu odpovídá také celkové zvýšení výroby těchto předmětů. Počet závodů se při cukru a pivu zmenšil, leč nepatrně. Lihovarů a petrolejových raffinerií však přibylo. Patrná jest celkem tendence ke zřizování závodů velikých, která jen při lihovarech výhodami hospodářským lihovarům poskytnutými se paralysuje. To platí ovšem pouze o lihovarech podléhajících dani konsumní: za to lihovary podléhající dani výrobní pozbývají podmínek dalšího trvání a počet jejich se zmenšuje. Zvláštní úkaz vyskytuje se při potravní dani na čáře, jejížto výnos v rakouské polovici značně vzrostl, naproti tomu v Uhrách o 641393 zl. se zmenšil.
Podobným způsobem upraven jest i výkaz o výsledcích potravní daně pro rok 1898 (v témže ročníku na str. 1905. nn). Obraz zde podaný jest potud nepříznivější, že proti r. 1897 vykazuje klesnutí v celé říši o 4315315 zl., v naší pak polovici o 3741422 zl. Značněji vyšší výnos vykazuje v polovici naší pouze daň pivní s přirážkou o 735108 zl., pak spotřební daň z oleje minerálního o 453090 zl.; za to však zvláště daň cukerní sklesla o velmi značný obnos 4240778 zl. Zajímavý kontrast k tomu činí cukerní daň v polovici uherské, jež vykazuje vyšší výtěžek o 563293 zl. Příčinu vzrůstu v Uhrách bude as hledati nejspíše v klesnutí obnosu vývozní bonifikace okrouhle o 950000 zl., jež vysvětlí se vývozem hlavně cukru III. třídy bonifikační, jenž značně vzrostl, kdežto na třídy vyšší připadá tu značně méně (I. a II. třída skoro o 780000 q méně). Jinak lze celkem říci o poměrech výrobních totéž co výše při výkazu na rok 1897. Potravní daň na čáře stoupla u nás opětně, kdežto v zemích uherské koruny vykazuje další klesnutí.
V témže ročníku ještě uveřejněn jest kasovní výsledek kolků, tax a poplatků v r. 1898; dále celkový výkaz podniků podrobených zvláštní dávce z výčepu, obchodu a prodeje v drobném pálených tekutin líhových v r. 1898 a 1899; pak výsledky monopolu tabákového v r. 1899 a I. čtvrtletí 1900.
Vierteljahreshefte zur Statistik des deutschen Reichez obsahují v roč. IX. seš. 3. velmi zajímavou statistiku trestních případů celních a berních v úč. roce 1899; nápadný jest úbytek těchto případů proti roku minulému. — Tamtéž uveřejněna statistika výroby a zdanění hracích karet v berním roce 1899.
Tübinger Ztschrft.; roč 56; Dr. E. Trauvetter, Die Bierbereitung vor dem deutschen Reichstage; spisovatel dospívá k závěru, že všeobecný zákaz používání surrogatů při výrobě piva není odůvodněn; že pak prozatím dostačí zakázati používání látek, jejichž účinek není zaručeně neškodný. — Dr. Ant. Velleman, Der Luxus in seinen Beziehungen zur Socialoekonomie, II. Theil: Die volkswirtschaftspolitische und finanzielle Behandlung der Luxuskonsumtion. — Ve směsi jest podán anonymní příspěvek k otázce, má li nastati snížení daně z čaje či tabáku. Na základě poměrů anglických dochází spisovatel k zajímavému závěrku, že jest se rozhodnouti pro snížení daně z tabáku.
V Hirthových Annalen des Deutschen Reiches pokračuje Fr. Graf v díle již roku 1895 započatém: Die Tabakbesteuerung in Deutschland. V tomto ročníku v 5. a 6. kapitole pojednání probráno podrobně zavedení daně dle váhy dle zákona z r. 1879, jakož i jednání o tabákový monopol v r. 1882. Velmi detailní podání všeho zákonodárného jednání a hojné výtahy z materialií.
H. Bence-Jones, On the Consumption of Alcoholic Beverages (Journal of the Royal Statistical Society, 1900, str. 272 nn.). Zvláště zajímavé jsou připojené tabulky statistické; z nich pak zvláště první, jež podává přehled finanční výnosnosti lihových nápojů v létech 1885—1899. Tu pozorovati jest, že čistý výtěžek cla z pálených líhovin zůstává celkem nezměněn, za to u vína mírně stoupá. Čistý výtěžek »excises« (daní spotřebních) stoupá u líhovin pálených, nejrozhodněji však u piva, kteréž proti 8544749 L v r. 1885 vykazuje 11638201 L v r. 1899. Z veškerého výnosu cel činilo v r. 1885 clo z pálených líhovin a vína 19,8%, avšak kleslo do r. 1899 na 16,4%. Za to pivo a líhoviny vynesly v r. 1885 80,2% všech daní spotřebních (Excises), což v r. 1899 stouplo až na 83,6%. Výnos vinného cla v poměru k ostatnímu výnosu těchto cel i daní spotřebních dohromady jest v různých letech nestejný, zdá se však, že má tendenci se zmenšovati. Tabella 2. podává konsumpci líhovin ve Spojeném království, jež absolutně i relativně se zvětšuje, při čemž jeví se zvláště přírůstek pro konsumpci domácích výrobků (doma vyrobených líhovin skonsumuje se na osobu r. 1885 0,96 gall., roku 1899 pak 1,05 gall , kdežto při cizích výrobcích jeví se poměr 0,22 gall. ku 0,20 gall.). Zajímavým způsobem konstatuje tabulka 3. vzrůst spotřeby kávy jak ve Spojeném království, tak i v Kanadě. Poslední dva přehledy týkají se Francie.
V. Gallat, O poplatcích převodních dle císařského nařízení ze dne 16 srpna 1899 čís. 158. ř. z. (Právník 1900 str. 789 nn.).
Z pomůcek: Al. Sykora, Úvod do služby u berního úřadu. Praha (nákl. vlast.) 1900. Pokus zajisté uznání hodný, leč hrubé tiskové omyly a hojné věcné nesprávnosti činí knihu zvláště v některých partiích takřka nepotřebnou. — Adalb. Schimon, das österreichische Gebürenäquivalent (Vídeň, Manz, 1900). Dobrá kniha pro praktiky. — J. Schillerwein, Die österreichisch-ungarischen Zollgesetze (3. vydání, Vídeň, Manz, 1900). Velmi pečlivé sebrání všech předpisů sem spadajících až do doby nejnovější. Nedostatky systematické — částečné ovšem i látkou samou způsobené — jsou na závada i tomuto vydání. — Díl I. čísla 22. Manzovy sbírky zákonů: Gesetze und Verordnungen über die Besteuerung des Branntweines, 2. vyd. 1900, zpracován min. radou E. Bernatzkym za spolupůsobení sekč. r. Dra. Ad. Carmine a min. vicesekr. Dra. L. Joasa. V úvodu podán stručný přehled historický rakouského zákonodárství o tomto předmětu.