NPD documents search: Váž. civ., 2 (1920)

Čís. 4771.

Pozemková reforma. V řízení o rozvrhu přejímací ceny za zabrané nemovitosti dlužno podle §u 47 (3) náhr. zák. vyrozuměti a uznati podle §u 50 téhož zákona za oprávněné ku stížnosti každého, pro něhož na nemovitosti nebo na právech na ni váznoucích váznou věcná práva a břemena, byť 1 knihovně nezapsaná (zákonná zástavní práva).
(Rozh. ze dne 3. března 1925, R II 62/25.) Rozvrhuje přejímací cenu za zabraný majetek, zamítl soud prvé stolice návrh vodního družstva v K. na hotové vyplacení 2187 Kč z toho důvodu, že pohledávka není knihovně zajištěna, družstvo nebylo s to, předložiti pravoplatný exekuční titul a § 11 zákona ze dne 30. června 1884, čís. 116 ř. zák. se nevztahuje na uhrazení v pořadí přednostním, nýbrž pouze na osvobození od kolku a poplatku. Rekursní soud ku stížnosti vodního družstva zrušil napadené usnesení a uložil prvému soudu, by znovu rozhodl, přihlížeje k přihlášené pohledávce vodního družstva. Důvody: Stížnosti nelze upříti oprávnění. Nehledíc k tomu, že stěžovateli nebylo napadené usnesení vůbec doručeno, nepřihlížel soud prvé stolice k ustanovení §u 23 zákona ze dne 30. května 1869, čís. 93 ř. zák. а k §u 61 zákona ze dne 28. srpna 1870, čís. 65 z. zák. pro Moravu. Dle těchto ustanovení požívají náklady meliorační výsadního práva zástavního i bez knihovního zajištění, a, jelikož soud prvé stolice k těmto ustanovením vůbec nepřihlížel, bylo uznati jak jest svrchu uvedeno. (Viz rozhodnutí nejvyššího soudu uveřejněné ve Zprávách právnické jednoty čís. 6 z roku 1913.).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Státní pozemkový úřad jest v právním omylu, míně, že věřitelé požívající zákonného zástavního práva, jsou v náhradovém zákoně § 47 a 52 zůstaveni bez ochrany. § 47 (1) praví, že soud rozvrhne přejímací cenu podle zásad o rozvrhu nejvyššího podání za nemovitosti, v dražbě prodané, pokud náhradový zákon sám nestanoví jinak. Zásadami těmi jsou předpisy §u 216—228 ex. ř. Dle §u 216 Čís. 2 zapraviti jest z rozvrhové podstaty hned v druhém výsadném pořadí všecky veřejné dávky z nemovitosti, které požívají zákonného práva zástavního nebo přednostního, za tři léta ode dne příklepu, zde tedy ode dne převzetí (§ 29, §47 (1), § 49 náhr. zák.), nazpět čítaje, k nimž ale bezesporně patří také příspěvky к vodnímu družstvu, jež dle §u 23 zákona ze dne 30. května 1869, čís. 93 ř. zák. a §u 61 zemského vodního zákona pro Moravu ze dne 28. srpna 1870, čís. 65 z. zák. jsou břemenem pozemku. Praví-li pak § 47 (3) nové znění náhr. zák., že vyrozuměny mají býti všechny osoby, pro něž podle knihovního stavu v den poznámky převzetí »zapsána jsou« práva na převzatých nemovitostech, je to jen nepřesnost a nechce říci nic jiného než že vyrozuměny mají býti všechny osoby, pro něž dle stavu břemen v rozhodný den váznou práva na převzatých nemovitostech, ať již si zapsána jsou nebo nejsou. Myslíť Zákon na t. zv. věcná břemena na rozdíl od závazků pouze osobních. Z toho se podává již samo sebou, že i v §u 52 náhr. zák., jenž stanoví, že právo stížnosti přísluší »knihovním věřitelům«, stejným způsobem čisti dlužno místo toho »věcně oprávněným«. Jinými slovy vyrozuměni mají býti dle §u 47 (3) náhr. zák. a stížnost mají dle §u 50 téhož zákona zrovna tak, jako dle §u 209 čís. 2 a 234 ex. ř. všichni, pro něž na nemovitosti, o niž jde, nebo právech na ní vězících váznou věcná práva a břemena, jak je jmenuje § 209 čís. 2 a jak je § 234 shrnuje zkrátka výrazem »oprávnění«, ač jim právo stížnosti ze zvláštních důvodů poněkud obmezuje, omezeni to, jež § 32 náhr. svým doslovem vylučuje, kteréžto vyloučení vzhledem k doložce §u 47 (1) téhož zákona platí, aniž je lze odčiniti poukazem právě snad na předpis §u 234 ex. ř.

Citace:

č. 8787. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství, JUDr. V. Tomsa, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 299-300.