NPD documents search: Váž. civ., 5 (1923)

Čís. 2373.

V novém návrhu na odklad exekuce vyklizením lze uvésti nové okolnosti, třebas prvotní návrh byl pravoplatně zamítnut. Přísných právních
předpisů o pravoplatnosti rozsudků nelze použiti o usneseních řízení
exekučního.
(Rozh. ze dne 13. března 1923, R I 185 23.)
Pravoplatným usnesením ze dne 15. září 1922 zamítl exekuční soud
návrh na povolení odkladu exekuce vyklizením. Novému návrhu povinného na odklad exekuce vyklizením, opřenému o nové okolnosti, týž
exekuční soud usnesením ze dne 21. prosince 1923 vyhověl a odklad povolil. Rekursní soud zrušil toto usnesení v podstatě
z těchto důvodu: Stalo-li se v řízení sporném nebo exekučním soudní
rozhodnutí pravoplatným, lze je zrušiti nebo prohlásiti bezúčinným
pouze způsobem, v zákoně uvedeným. O případech takových jedná civilní řád soudní v pátém díle (§ 529 a násl.), exekuční řád pak v §§ 35 až 37, po případě §§ 39 40. Jest však zcela protizákonným, by pravoplatné rozhodnutí ve věci samé bylo týmž soudem, jenž je vydal, změněno k opětnému návrhu strany.
Nejvyšší soud zrušil usnesení rekursního soudu a uložil mu,
by rozhodl ve věci samé.
Důvody:
Rekursu povinného do původního usnesení prvé stolice ze dne 15.
září 1922 nebylo usnesením druhé stolice vyhověno mimo jiné také proto, že nemohlo býti přihlíženo k novým okolnostem, teprve v rekursu
uvedeným. To je sice správné. Avšak okolnost, že povinný nemohl svá
tvrzení v rekursu obsažená přednosti již v prvé stolici, byla částečné
zaviněna tím, že soud prvé stolice nevyšetřil ve smyslu §u 55 ex. ř. náležitě všech rozhodných skutečností a neposkytl zejména stranám příležitosti, aby veškerá svá tvrzení a své námitky přednésti a důkazy
o nich nabídnouti mohly, nevyslechnuv jich před vydáním svého rozhodnutí. Tohoto výslechu bylo v tomto případě zapotřebí tím spíše, že
návrh na odklad exekuce byl podán stranou samou. Když tedy povinný
nyní v novém návrhu na odklad vyklizení tyto nové okolnosti, od jichž
vyšetření příznivé vyřízení svého návrhu očekává, uvádí, a důkazy
o nich nabízí, není příčiny, aby nebyly vyšetřeny a nové usnesení za
změněných poměrů nebylo vydáno, zvláště když přísných ustanovení
civ. ř. soudního o právní moci rozsudku na usnesení v exekučním řízení
použiti nelze (§ 78 ex. ř.). Odpovídá to také duchu a smyslu vládního
nařízení ze dne 25. června 1920, čís. 409 sb. z. a n., jehož dobrodiní nemůže býti straně, dokud v bytě bydlí, odepřeno jen z důvodů formálních,
jsou-li materielní podmínky jeho ve skutečnosti dány.

Citace:

Rozhodnutí č. 2373. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 432-433.