NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

č. 3718.

Řízení před nss-em: * Jestliže stěžovatel, aby odůvodnil námitku v písemné stížnosti neprovedenou a tedy dle § 18 zák. o ss nepřípustnou, tvrdí a namítá, že nařízení není kryto zákonem, netřeba, aby se nss otázkou platnosti nařízení zabýval.
Pojišťování: * Státními papíry ve smyslu čl.1 nař. z 21. července 1921 č. 238 Sb. jsou pouze státní papíry státu čsl.; za ty nelze považovati ani předválečné renty ani válečné půjčky rakouské neb uherské.
(Nález ze dne 11. června 1924 č. 10506).
Věc: Vzájemně pojišťující pojišťovna pro německé okresy a obce v Ch. (adv. Dr. Ant. Utschick z Chebu) proti ministerstvu vnitra o ukládání peněz.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Dle účetních a statistických výkazů za rok 1921 činí reservní fond stěžujícího si vzájemně pojišťujícího ústavu 2 345 980 K. Tento reservní fond uložen je částkou 1 588 376 K v předválečných půjčkách. Ústav uložil v r. 1921 v půjčce města K. V. 60 000 K. Když byl dohlédacím úřadem upozorněn na ustanovení vl. nař. z 2. července 1921 č. 238 Sb., podal vyjádření, v němž hájil právního názoru, že předválečné renty a válečné půjčky jsou státními papíry a že tely, maje 68% svého reservního fondu v těchto papírech uloženo, vyhověl úplně cit. vl. nař. Nař. rozhodnutím ze 4. ledna 1923 byl stěžující si spolek vyrozuměn, že jeho názor, jako by předválečné renty a válečné půjčky byly státními papíry čsl. ve smyslu nař. č. 238/1921, je mylný a že státními papíry ve smyslu cit. nař. rozuměti je za všech okolností jen československé papíry státní. Dle toho je tedy ústav povinen bez ohledu na majetek oněch rakouských státních papírů ukládati v čsl. státních papírech nejméně polovinu hotovostí, jež bude nově ukládati, a to tak dlouho, dokud nebude tímto způsobem uložena aspoň třetina jeho jmění k trvalému uložení způsobilého.
Proti tomuto výnosu směřuje stížnost podaná u nss-u, o níž bylo uvažováno takto:
Písemnou stížností brání se stěžující si ústav vůbec proti příkazu, aby bez ohledu na majetek předválečných rent a válečných půjček ukládal v čsl. státních papírech část svých hotovostí, jež bude nově ukládati. Při veřejném ústním líčení vznesl však zástupce stěžujícího si spolku i další námitku, vytýkaje, že nař. rozhodnutí je nezákonným i potud, pokud nařizuje, aby stěžující si spolek polovinu svých hotovostí, jež bude nově ukládati, ukládal ve státních papírech čsl. po tak dlouho, pokud v nich nebude uložena jedna třetina jmění k trvalému uložení způsobilého K odůvodnění této výtky uvedl pak, že vl. nař. z 21. července 1921 č. 238 Sb. v tomto směru není kryto zákonem. V písemné stížnosti však tato výtka nezákonnosti vůbec uvedena není a nemohl se jí nss vůbec obírati (§ 18 zák. o ss). Pak ovšem neměl ani důvodu a příčiny, zabývati se otázkou, pokud ustanovení cit. nař., stanovící určité částky, jež v čsl. papírech státních mají býti ukládány, není kryto zákonem.
Daný příkaz, tvořící předmět stížnosti písemné, opírá žal. úřad zřejmě o ustanovení čl. 1. nař. č. 238/1921, jímž § 30 nař. z 5. března 1896 č. 31 ř. z. byl takto doplněn: » Pojišťovny jsou povinny ukládati ve státních papírech třetinu jmění k trvalému uložení způsobilého a vztahujícího se k tuzemskému obchodu jejich. Pokud nebude tomuto předpisu vyhověno, budiž uložena neiméně polovina hotovostí, jež budou nově ukládány, ve státních papírech«
Stížnost stojí na stanovisku, že stěžuiící si pojišťovna, majíc 68% svého jmění k trvalému uložení způsobilého uložených v předválečných rentách rak. -uh. a válečných půjčkách, vyhověla předpisu prvé věty tohoto ustanovení a že jí proto příkaz, založený na druhé větě tohoto ustanovení, dáván býti nemůže. Žal. úřad hájí naproti tomu mínění, že stěžující si pojišťovna nemá ničeho ze svého jmění k trvalému uložení způsobilého uloženo ve státních papírech ve smyslu čl. 1. č. 238/1921, ježto předválečné renty a válečné půjčky za takové papíry nelze pokládati. Je tedy spor jedině o to, vyhověla-li st-lka předpisu prvé věty cit. normy čili, možno-li předválečné renty rak.-uh. a válečné půjčky považovati za státní papíry ve smyslu cit. nař.
Že cit. nařízení státními papíry míní pouze papíry státu čsl., o tom nemůže býti vážné pochybnosti. Cit. nařízení »doplňuje« nař. z 5. března 1896 č. 31 ř. z. zákonem z 28. října 1918 č. 11 Sb. v platnosti zachované a to i jeho § 30, v němž stanoveno, které hodnoty pokládají se za způsobilé k úhradě reservy pojistného. Mluví-li se v § 30 onoho nařízení pod č. 1 o »tuzemských cenných papírech«, pod č. 2 o půjčkách »státu a královstvím a zemím na říšské radě zastoupeným«, je zřejmo, že nař. z 21. července 1921 č. 238 Sb. vyslovující, že pojišťovny jsou povinny ukládati třetinu jmění k trvalému uložení způsobilou ve státních papírech, a při tom předpisy části II. dosavad platného nař. č. 31/1896 jen modifikující, má na mysli pouze státní papíry republiky čsl. Opačný výklad vedl by k tomu, že tuzemská pojišťovna mohla by míti třetinu svého kapitálu uloženu ve státních papírech jakéhokoliv státu cizího, což by bylo ve zřejmém rozporu s ustanovením §§ 29 a 30 nař. č. 31/1896, která přece posud jsou v platnosti, byvše nařízením č. 238/ 1921 jen doplněna.
Dovozuje-li však stížnost, že předválečné renty rak. -uh. a válečné půjčky rak. jsou státními papíry, poněvadž tohoto charakteru nebyly žádným zákonem zbaveny, naopak charakter ten jim byl státem čsl. i vládou čsl. republiky přiznán, jdou vývody stížnosti úplně mimo, poněvadž nejde o to, jsou-li státními papíry vůbec, nýbrž o to, lze-li je považovati za státní papíry republiky čsl., jaké toliko má na mysli čl. 1. nař. č. 238/1921.
Pokud by se dalo tvrzení stížnosti, že stát čsl. jako sukcesor bývalého státu rak. -uh. ručí za dluhy tohoto státu, když dotyčné dlužní úpisy se nalézají na území státu čsl.,rozuměti tak, že proto ony státní papíry jsou státními papíry čsl., byl by i tento názor mylný. Za čsl. státní papíry mohly by býti uznány jen, kdyby je stát čsl. výslovně za takové byl uznal (nostrifikoval).
Že by se to bylo stalo, stížnost ani netvrdí. Okolnost, rovněž st-lkou namítaná, že st-lka svého času správně a legálně své jmění v předválečných rentách resp. válečných půjčkách uložila a že tuto legálnost nemůže změna faktických poměrů proměniti v nezákonnost, nemůže rovněž proti nař. opatření býti uplatňována s úspěchem. Vždyť výnos v odpor vzatý neprohlašuje staré uložení jmění ve zmíněných předválečných a válečných papírech za nezákonné, nýbrž jen vyslovuje, že uložení toto nevyhovuje požadavkům, jaké nová právní a závazná norma pro nynější ukládání jmění pojišťoven stanoví.
Otázka pak, jak nyní má jmění těchto institucí býti ukládáno a uloženo, musí býti posuzována dle předpisů nyníplatných.
Vycházeje z těchto úvah musil nss dospěti k zamítnutí stížnosti.

Citace:

č. 3718. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 42-44.