Čís. 12550.

Stačí, je-li důkaz krevní zkouškou žalovaným nabízen o tom, že nemůže býti otcem žalujícího dítěte. Není třeba, by žalovaný podrobně tvrdil, jakého výsledku co do složení krevních skupin má býti důkazem docíleno.
Nesejde na tom, že nemanželská matka projevila nesouhlas s odebráním krve dítěti, dal-li k tomu poručník jako zákonný zástupce dítěte výslovné svolení.
(Rozh. ze dne 27. dubna 1933, Rv I 148/32.)
Žalobě o uznání otcovství a o placení výživného procesní soud prvé stolice vyhověl. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a uvedl v otázce, o niž tu jde, v důvodech: Pokud jde o krevní zkoušku nabídl žalovaný, který byl právně zastoupen, tento důkaz o tom, že matka dítěte byla již těhotná, když došlo k souloži se žalovaným, že se k tomu přiznala a že žalovaného k souloži sváděla tím, že se jí nemůže již nic státi. Důkazy prováděti jest o skutečnostech stranami tvrzených, pokud zůstaly sporné (§ 266 c. ř. s.). Z toho plyne, že skutečnosti, o kterých mají býti důkazy provedeny, musí býti stranami přesně uvedeny, to lze tím spíše žádati od stran právně zastoupených. Je-li na první pohled patrné, že nabídnutý důkaz jest k dokázání tvrzené skutečnosti naprosto nezpůsobilý, jest jej považovati za nerozhodný a musí býti soudem zamítnut (§ 275 c. ř. s.). Tak jest tomu se zkouškou krevní. Aby tento důkaz byl řádně nabídnut, musí býti tvrzeny skutečnosti, které krevní zkouškou prokázány býti mohou, t. j., že dítě patří k jiné krevní skupině, než muž, který jest žalován jako otec dítěte. To však žalovaným tvrzeno nebylo.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil věc prvému soudu, by o ní dále jednal a znovu rozhodl.
Důvody:
Dovolání, opřené o dovolací důvody podle čís. 2 a 3 § 503 c. ř. s. jest opodstatněné. Dovolatel právem odkazuje k důvodům rozsudku prvého soudu, v nichž jest výslovně uvedeno, že žalovaný důkaz krevní zkouškou nabídl o tom, že nemůže bytí otcem žalobkyně, z čehož zjevno, že v protokole ze dne 11. března 1931 nebyl jeho důkazní návrh správně zapsán. Důkazem krevní zkouškou mínil poznatelně žalovaný vyvrátiti právní domněnku § 163 obč. zák. o svém otcovství a nebylo ani třeba, aby podrobně tvrdil, jakého výsledku co do složení krevních skupin má býti důkazem docíleno. Nesejde ani na tom, že nemanželská matka projevila nesouhlas s odebráním krve dítěti, když naproti tomu poručník jako jeho zákonný zástupce k tomu dal výslovné svolení. Ježto protidůkaz žalovaným již v řízení v prvé stolici nabídnutý mohl by po případě míti důležitý vliv na rozhodnutí o otázce jeho otcovství k žalobkyni, tedy na rozhodnutí sporu a dosud provedené řízení jest kusým (§ 503 č. 2 c. ř. s.) a věc vyžaduje ještě dalšího jednání před soudem prvé stolice, bylo se dovolacímu soudu podle § 510 odst. 1 c. ř. s. usnésti, jak ve výroku jest vysloveno.

Citace:

č. 12550. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 556-557.