NPD documents search: Váž. civ., 19 (1937), sv. 1

Čís. 7688.

Ku projednání pozůstalosti cizozemců, záležející pouze ze jmění v cizině, nejsou tuzemské soudy povolány ani tehdy, měl-li zůstavitel v tuzemsku řádné bydliště.
(Rozh. ze dne 12. ledna 1928, R I 1092/27.)
Vyřizuje žádost Liny S-ové o dodatečné projednání pozůstalosti po Augustě F-ové, poukázal soud prvé stolice navrhovatelku, by vzhledem k tomu, že podle úmrtního zápisu byla zůstavitelka příslušnou do Celovce v Rakousku a že její pozůstalost byla u advokáta Dr. M-а ve Vídni, oznámila soudu onen rakouský soud, jenž jest podle § 105 a 106 j. n. příslušným ku projednání pozůstalosti, jemuž pak bude postoupen úmrtní zápis se spisy ku provedení pozůstalostního řízení. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Podle stěžovatelčina návrhu ze dne 14. července 1927, patří do pozůstalosti Augusty H-ové pouze movitosti, jsoucí v úschově Dra Oty M-а, advokáta ve Vídni, tedy na území republiky Rakouské, a je nesporno, že zůstavitelka byla státní příslušnicí téže republiky. Již tyto skutečnosti stačí k posouzení otázky, zda je okresní soud v Liberci ku projednání pozůstalosti po Augustě H-ové příslušným, aniž třeba řešiti otázku další, zda zůstavitelka měla v době úmrtí řádné bydliště v Liberci. Ku projednání pozůstalosti po cizinci, která záleží pouze ze jmění, jsoucího v cizině, nejsou tuzemské soudy povolány vůbec, tedy ani tehdy, když zůstavitel měl v tuzemsku své řádné bydliště. Vyplýváť z doslovu §§ 23, 24, 137, 138 nesp. říz., že možnost, by zdejší soudy projednávaly pozůstalost cizincovu v příčině movitého jmění, nastává pouze, je-li toto jmění v tuzemsku. V příčině nemovitostí platí vůbec jen zásada immobilia obnoxia territorio, není-li státními smlouvami stanoveno nic jiného (§ 22 nesp. říz.). Poněvadž v tomto případě jde o projednání pozůstalosti záležející pouze z movitostí státní příslušnice republiky Rakouské, které jsou na území téže republiky, není tuzemský soud ku projednání pozůstalosti příslušným, a okresní soud v Liberci, odepřev zahájiti pozůstalostní řízení, učinil tak právem. Tvrdí-li stěžovatelka ve stížnosti ovšem v naprostém rozporu s původním návrhem, že jmění, o něž tu jde, nezáleží z věcí samých, jež jsou u Dr. M-а, nýbrž v nároku na vydání těchto věcí, nutno k tomu poznamenati, že pro rozhodnutí o příslušnosti ku projednání pozůstalosti byly směrodatnými údaje v původním návrhu a že by ostatně nedopadlo toto rozhodnutí jinak ani v tom případě, kdyby bylo pravdou, co se tvrdí ve stížnosti. Bydlíť Dr. M., který by přicházel v úvahu jako dlužník k vydání věcí povinný, ve Vídni, místo splnění nároku bylo by tamtéž a proto slušelo by také v případě právě naznačeném považovati Vídeň za místo, v němž je jmění patřící do pozůstalosti. Bude tedy věcí účastníků, by se obrátili na onen cizozemský soud, který jest příslušným ku projednání pozůstalosti.

Citace:

č. 7688. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 49-50.