Deník.


JUDr. Gustav Kreiml.


Odešel, jak žil, nepozorován, klidně, bezhlučně. Byl jeden z těch, kteří nehoní se za popularitou, za to tím usilovněji pracují v ústraní na prospěch svého stavu a národa. Narozen dne 1. srpna 1851 jako syn notáře, nastoupil po důkladné průpravě v šlépěje svého otce. Povolání notářské, jehož úkolem jest stavěti pevný základ pro soukromoprávní poměry stran a působiti na klidné, smírné a jasné urovnání vzájemných práv a závazků, odpovídalo nejlépe jeho rozvážnému, klidnému duchu a jeho filantropickému cítění. Úřad notáře zastával téměř 36 let. Nepokládal však své povolání za pouhý prostředek k dosažení materielního blahobytu, nýbrž pohlížel na ně s vyššího stanoviska ethiky. Duch jeho neutápěl se ve všednostech kancelářského života, nýbrž spěl k metám vyšším — k umění a vědě. Byl esthetikem každým coulem. Vše krásné jej nadchlo. Byl ethikem a dobro mravní bylo mu nejvyšším imperativem. Volné chvíle své věnoval umění a studiu vědy právní, zejména oboru práva civilního a řízení nesporného, jehož byl znalcem na slovo vzatým. Již za Rakouska přispíval články velezajímavými do »Zeitschrift für Notariat und freiwillige Gerichtsbarkeit« a uplatňoval se promyšlenými a vědecky odůvodněnými náměty přednášenými ve valných hromadách delegátů odborů Rakouského spolku notářů, čímž získal nejpřednější místo delegaci české ve spolku tom. Po převratu stal se spoluzakladatelem Spolku notářů československých a zvolen byv za jeho místopředsedu a člena redakce Českého Práva, stal se pilným přispívatelem vybranými články časopisu toho. Mimo to věnoval se vědeckým přednáškám, které konal jak v Rakouském spolku notářů, tak ve Spolku notářů československých a přednášky jeho vyznamenávaly se vždy hlubokostí myšlenek a bezvadnou formou. Byly to zejména: o dědickém právu státu, o archivech notářských, o společnostech s r. o., o tratě bez akceptu atd. V roce 1910 konal studijní cestu v Italii, jež, jak známo, jest kolébkou notářství, a zde studoval, jsa dobrým znatelem jazyka italského, zařízení notářských archivů. Zaříditi podobné archivy, v nichž uloženy jsou veřejné listiny notářské uplynulých několika století a jež následkem toho tvoří velecenný příspěvek pro posouzení právních poměrů a kulturní život národa, i u nás bylo zamilovanou myšlenkou jeho, s níž stále se obíral. Článek, který o tom se jal sepisovati, zůstal žel nedokončen. Lví podíl bral dr. Kreiml též na redakci osnovy nového notářského řádu a jemu zejména vděčíme za čistotu jazyka a správné české vyjadřování myšlenek v osnově té, neboť dr. Kreiml byl vynikajícím znalcem našeho jazyka, jakož vůbec byl znamenitým linguistou. Pro svou důkladnou znalost materielního práva civilního jmenován byl zkušebním komisařem pro státní zkoušky odboru judiciálního a pro milou svou povahu a vynikající činnost stavovskou, zvolen byl za vicepresidenta notářské komory Pražské. Byl okrasou svému stavu a jeho neočekávaná smrt znamená těžkou ránu pro tento stav, jehož byl vždy hor- livým zastancem a bojovníkem jak chevalereskním, tak vždy parátním. Ztrácí v něm i věda právní, neboť dr. Kreiml utěšoval se, že co nejdříve vzdá se svého úřadu, aby se mohl věnovati plně práci vědecké. Šlechetnost jeho povahy obráží se v posledním jeho činu. Odkázal cele své, za dlouhou dobu života těžce nastřádané značné jmění Národohospodářskému ústavu při české akademii věd a umění. Vrátil tak doslovně svěřenou mu hřivnu mnohaznásobněnou. Nežil nadarmo, neboť žil pro jiné, sebe nešetře. Práce byla mu nikoliv břemenem, nýbrž nutností a úlevou. Čest Jeho světlé památce!
Citace:
JUDr. Gustav Kreiml.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Právnická jednota v Praze, 1923, svazek/ročník 62, číslo/sešit 3, s. 136-138.