Čís. 1951.
Dal-li kupitel zboží pro vadnost prodateli k disposici, není povinen, by se v žalobě o náhradu škody nabízel, zboží vrátiti, byť je vzal v uschování.
(Rozh, ze dne 31. října 1922, Rv I 184/22.)
Žalující firma objednala u žalovaného modřidlo v lahvičkách hranatých, žalovaný dodal však barvu v lahvičkách kulatých, pročež je žalující dala k disposici a, vzavši zboží v uschování, udělila žalovanému k řádnému plnění dodatečnou lhůtu, po jejímž marném uplynutí domáhala se na prodateli škody pro nesplnění smlouvy. Žalobě bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Dovolání, opírající se o důvod nesprávného právního posouzení věci, není opodstatněno. Právně mylným jest názor dovolání, že spornou věc jest posuzovati s hlediska § 923 obč. zák. Žaloba ze správy předpokládá, že kupitel zboží prodatelem mu zaslané přijal na splnění smlouvy, leč tomu zde tak není, poněvadž jest zjištěno, že žalující strana dala zboží, jí žalovaným poslané, k disposici pro vady zboží, smlouvě se příčící. Pokud jde o použití článku 355 obch. zák., dlužno uvésti, že vadnou dodávkou zboží nenastalo sice na straně žalovaného prodlení, že však žalovaný tím, že dodatečnou lhůtu, žalující firmou mu poskytnutou, nechal marně uplynouti, a místo vadného zboží nedodal jí zboží, smlouvě odpovídajícího, octl se takto v prodlení, jelikož dodávkou zboží vadného nebyla smlouva žalovaným splněna, a proto právem posoudil odvolací soud nárok žalobní dle čl. 355 obch. zák., a potvrdil rozsudek, žalobě vyhovující. Poněvadž nejde tu o žalobu ze správy, nebyla strana žalující povinna v žalobní prosbě nabídnouti se ku vrácení zboží, a netřeba také v rozsudku vysloviti, že žalovaná strana jest povinna zaplatiti straně žalující žalovaný peníz proti tomu, že žalující strana jí zboží musí vrátiti. Předmětem sporu jest náhrada škody pro nesplnění smlouvy, žalující strana, odepřevši přijati zboží pro vadnost, má je pouze v uschování pro žalovaného, který nepřestal býti jeho vlastníkem (čl. 348 obch. zák.), z čehož plyne, že nárok žalobní nelze činiti odvislým na vrácení zboží žalovanému, s nímž tento může nakládati dle své vůle. Jest tedy zcela nepřípadným odvolávati se na ustanovení §§ 35, 36 a 42 ex. ř„ když nárok žalobní nemá nic společného s právem žalovaného disponovati se zbožím, vlastnicky mu náležejícím.