Čís. 16955.

Jestliže bylo po vydražení ideální polovice nemovitosti, zatížené právem bydlení, ono právo vymazáno na vydražené polovici, zaniká jako věcné právo i co do druhé ideální polovice nemovitosti, třebas nebylo i na ní vymazáno. Vydražitel, který nepřevzal podle dražebních podmínek závazek plniti onu služebnost, oprávněn domáhati se na osobě původně z výměnku oprávněné náhrady pro bezdůvodné obohacení, užívá-li ona osoba i potom nadále bytu.
(Rozh. ze dne 27. května 1938, Rv II 857/36.)
Na domě č. p. 212 zapsaném ve vložce č. 296 v B. vázlo ve prospěch žalované právo výměnku záležejícího z práva bezplatného bydlení (v dvoupokojovém bytě s kuchyní a koupelnou s příslušenstvím). Poněvadž při rozvrhu nejvyššího podání za ideální polovici uvedené nemovitosti výměnek žalované nebyl uhrazen, bylo uvedené právo výměnku, pokud bylo vloženo na ideální polovině nemovitosti žalobcem koupené, z pozemkové knihy vymazáno. Žalovaná bydlila však dále v uvedeném bytě, aniž z toho důvodu žalobci něco platila. Tvrdě, že tím byla žalovaná bezdůvodně obohacena, domáhá se žalobce, který nabyl ve veřejné dražbě dne 9. prosince 1930 vlastnictví k ideální polovině dotčeného domu, zaplacení částky 5 400 Kč s přísl. Nižší soudy uznaly co do částky 4 900 Kč s přísl. podle žaloby, odvolací soud z těchto důvodů: Je pravda, že se hledíc na § 485 obč. zák. služebnost váznoucí na jedné spoluvlastnické polovici fakticky vztahuje na celou nemovitost, takže není zřízení služebnosti na ideální spoluvlastnické polovici dovoleno. Neprávem vyvozuje však odvolatelka z toho, že přes to, že služebnost byla vymazána ze spoluvlastnické polovice žalobcovy na základě rozvrhového usnesení, přísluší jí právo k bezplatnému užívání celého bytu, takže o jejím obohacení nemůže býti řeči. Pravý opak je správný. Ježto se výkonem práva služebnosti zasahuje neoprávněně do spoluvlastnického oprávnění žalobcova a výkon práva — který žalobce jako spoluvlastník trpěti nemusí, protože je tím dotčen jeho podíl — bez jeho souhlasu není dovolen, má osvobození spoluvlastnické polovice žalobcovy v zápětí, že žalovaná svého práva vůbec vykonati již nemůže (§§ 361, 826 obč. zák.). Užívá-li však žalovaná přece onoho bytu, činí tak neoprávněně, takže jest výkonem služebnosti obohacena a žaloba z obohacení proti ní je důvodná. Že taková žaloba může býti podána proti žalované, že totiž žalovaná jest pasivně legitimována, a že jest nesprávný názor odvolatelky, že by musila býti podána proti druhému spoluvlastníku, o tom nelze pochybovati, protože obohacen není spoluvlastník, nýbrž žalovaná. Tvrdí-li odvolatelka nedostatek aktivní legitimace, neuvědomuje si podstatu souzené žaloby. Podle ní nečiní žalobce nic, čím by druhý společník byl nějak poškozen, a domáhá-li se jen zaplacení částky, kterou jest žalovaná obohacena v jeho neprospěch, nejde o případ § 833 obč. zák., kterého se odvolatelka dovolává, nýbrž o žalobu, kterou práva spoluvlastníka nejsou nijak dotčena a k níž jest žalobce aktivně oprávněn (§ 829 obč. zák.).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Odvolací soud neposoudil věc po právní stránce nesprávně uznav, že je žalobce jako spoluvlastník domu, o který jde, sám legitimován, domáhati se na žalované zaplacení částky, o kterou je podle žalobního tvrzení v jeho neprospěch bezdůvodně obohacena. Dovolávaje se ustanovení § 829 obč. zák. poukazuje napadený rozsudek právem na to, že se žalobce nedomáhá žádné změny, kterou by se činilo nějaké opatření o podílu druhého spoluvlastníka (§ 828 obč. zák.), a že se ani jinak nedotýká práv druhého spoluvlastníka plynoucích ze spoluvlastnictví. Nejde tu tedy o případ § 833 obč. zák., jenž se týká držby a správy společné věci všemi podílníky vespolek.
Také ve věci samé rozhodl odvolací soud správně, potvrdiv rozsudek soudu prvé stolice vyhovující žalobě. Nejvyšší soud vyslovil a podrobně odůvodnil v rozhodnutí č. 16297 Sb. n. s., že byla-li vydražena pouze ideální polovice nemovitosti zatížené služebností bytu a byla-li služebnost na vydražené polovici vymazána, ježto ji vydražitel podle dražebních podmínek nepřevzal, zaniká služebnost bytu jako věcné právo i co do druhé polovice, třebaže nebyla i na této polovici vymazána. Té zásady lze obdobně užíti i v souzeném případě, v němž je zjištěno, že na domě, o který běží, vázlo právo výměnku ve prospěch žalované, záležejícího zejména z práva bezplatného bydlení v bytě o dvou pokojích s příslušenstvím, že při rozvrhu nejvyššího podání za ideální polovinu domu koupenou žalobcem nedošlo již na výměnek a že proto byl na této ideální polovině vymazán. Ježto dotčené právo bydlení, které jako součást výměnku vázlo dříve na celé nemovitosti, je podle své povahy a podle povahy závazku nedělitelné, je právně nemožné, aby ono právo bylo vykonáváno a plněno jen na jedné ideální polovici domu. Pro uvedenou absolutní nemožnost plnění zaniklo však podle § 1447 obč. zák. ono věcné na domě váznoucí a proti každému působící právo bytu, a to na celé nemovitosti tím okamžikem, kdy bylo vymazáno na jediné exekučně prodané ideální polovici. Užívá-li tudíž žalovaná i nadále bytu, ačkoli její dotčené věcné právo uvedeným způsobem zaniklo, nepochybily nižší soudy, když uznaly, že je odůvodněn žalobní nárok opírající se o právní důvod obohacení.

Citace:

č. 16955. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 797-799.