Čís. 6660.

Do usnesení rekursního soudu, jímž bylo zrušeno v úpadkovém řízení usnesení prvého soudu, přisuzující útraty, jest dovolací rekurs nepřípustným. — Čís. 6660 —
8
Byl-li spor o vydání předmětů přerušen vyhlášením úpadku na jmění dlužníka, a správce úpadkové podstaty prohlásil, že do sporu nevstupuje, byly předměty, o něž byl veden spor, vyloučeny z úpadkové podstaty a staly se volným jměním dlužníka. Správce úpadkové podstaty, odmítnuvší vstup do sporu, nemůže si vyhražovati jakékoliv jiné nároky k předmětům pro úpadkovou podstatu. Přerušený spor možno zahájiti toliko s úpadcem. Rozsudek nemůže se státi vůči úpadkové podstatě pravoplatným a nelze na základě něho povoliti exekuci proti úpadkové podstatě.
(Rozh. ze dne 5. ledna 1927, R I 1083/26.)
Žalobě o vydání předmětů procesní soud prvé stolice rozsudkem ze dne 2. ledna 1926 vyhověl. Po vydání rozsudku byl o jmění žalovaného zahájen úpadek, správce úpadkové podstaty nevstoupil do sporu, pročež soud prvé stolice řízení přerušil. K návrhu žalobkyně zahájil soud prvé stolice usnesením ze dne 17. června 1926 opět řízení ve sporu a udělil žalované úpadkové podstatě lhůtu k odvolání. Rekursní soud k rekursu správce úpadkové podstaty usnesením ze dne 13. Července 1926 napadené usnesení zrušil. Důvody: Podáním ze dne 10. června 1926 učinila žalující strana návrh, by v přerušeném sporném řízení bylo pokračováno proti úpadkové podstatě. Soud procesní návrhu tomu napadeným usnesením vyhověl, zahájil řízení a udělil úpadkové podstatě čtrnáctidenní lhůtu k odvolání do rozsudku ze dne 2. ledna 1926 a doručil usnesení s podáním úpadkové správě, svědčícím správci úpadkové podstaty, čímž dal na jevo, že se na místo původně žalovaného úpadce, nyní sama úpadková správa (její správce) má pokládati za procesní stranu. Tento postup byl nesprávný a nezbylo, než napadené usnesení zrušiti, ježto z obsahu podání žalobkyně a dopisu správce úpadkové podstaty k němu připojeného vycházelo na jevo, že správce úpadkové podstaty do sporu nevstoupil, a již proto nebylo možno vzhledem k ustanovení § 8 konk. ř. správu úpadkové podstaty pokládati za stranu rozepře. Odepřel-li správce úpadkové podstaty v projednávaném případě vstoupiti do sporu, mělo to za následek, že se tím vyloučil předmět sporu z úpadkové podstaty a bylo by proto protismyslným, pokračovati v řízení proti správě úpadkové podstaty proti její vůli o předmět, s jehož vyloučením z úpadkové podstaty projevila souhlas. Předpis § 8 (3) konk. ř. se proto správce úpadkové podstaty netýká. Soud prvé stolice usnesením ze dne 1. července 1926 doplnil usnesení ze dne 17. června 1926 v tom směru, že přiznal žalobkyni útraty návrhu. Usnesením ze dne 13. července 1926 povolil soud prvé stolice na základě rozsudku ze dne 2. ledna 1926 exekuci proti úpadkové podstatě. Rekursní soud usnesením ze dne 7. října 1926 1. zrušil usnesení prvého soudu ze dne 1. července 1926, II, změnil usnesení prvého soudu ze dne 13. července 1926 v ten rozum, že zamítl exekuční návrh. Důvody: Ad I. Napadené usnesení bylo zrušiti důsledkem rozhodnutí zdejšího soudu jako rekursního ze dne 13. července 1926, neboť, bylo-li tímto rozhodnutím uznáno, že žalující strana nebyla oprávněna učinili návrh, aby přerušené řízení bylo — Čís. 6660 —
9
proti úpadkové podstate žalované firmy opět zahájeno, nemohl ani soud procesní právem přisouditi navrhovatelce napadeným usnesením náklady onoho návrhu.
Ad II. Soud procesní však neprávem také povolil navrhovatelce proti úpadkové podstatě žalované firmy exekuci podle svého rozsudku ze dne 2. ledna 1926, neboť rozsudek ten byl vydán proti žalované firmě, nikoliv však proti její úpadkové správě, která do onoho sporu nevstoupila a tedy proti ní ani právní moci nemohl nabýti. Jest sice správné, že nevstoupením úpadkové správy do sporu jeho předmět se z úpadkové podstaty eo ipso vyloučil, z toho však nenásleduje, že na základě rozsudku, který byl původně vydán proti firmě samé, lze beze všeho vésti exekuci proti její úpadkové správě, která si může činiti nároky na zadržení věci z jiného titulu, než původně žalovaná strana. Žalobkyně mohla pokračovati ve sporu jen proti původně žalované firmě a poněvadž tato vyhlášením úpadku podle §u 84 zákona ze dne 6. března 1906, čís. 58 ř. zák. zanikla, musila by zahájiti nový spor s úpadkovou podstatou, ježto tato není povinna spor přijati v rozhodovacím období, kdy jest jí znemožněno uplatňovati již námitky, kterých žalovaná ve sporu, ať z jakéhokoliv důvodu, neuplatňovala.
Nejvyšší soud dovolací rekurs do odstavce I. napadeného usnesení odmítl, do odstavce II. napadeného usnesení zamítl.
Důvody:
Vymáhající strana podává dovolací rekurs, pokud napadeným usnesením bylo zrušeno usnesení prvého soudu ze dne 1. července 1926 a pokud jím bylo změněno usnesení téhož soudu ze dne 13. července 1926, a domáhá se zrušení, po případě změny napadeného usnesení, jmenovitě pokud jím byl její návrh na exekuci odebráním předmětů zamítnut. Prvým usnesením, jež bylo rekursním soudem zrušeno, byly žalující firmě doplňkem к usnesení ze dne 17. června přisouzeny náklady jejího návrhu na pokračování v přerušeném řízení a poněvadž rekursní soud zrušil usnesení prvého soudu, jímž tomuto návrhu vyhověl, svým rozhodnutím ze dne 13. července 1926, zrušil nyní na další stížnost správce úpadkové podstaty též usnesení o nákladech návrhu na pokračování v přerušeném řízení. Jde tedy jen o otázku útrat, ale do té není dalšího opravného prostředku (§ 176 konk. ř. a § 528 c. ř. s.), takže stížnost na dovolací soud bylo odmítnouti.
Stížnost do napadeného usnesení, jímž bylo změněno usnesení prvého soudu a žádaná exekuce zamítnuta, není odůvodněna. Jak již zmíněno, zrušil rekursní soud usnesení prvého soudu, kterým přerušené řízení bylo znova zahájeno, z toho důvodu, že nelze pokračovati ve sporném řízení proti správě úpadkové podstaty o vyloučení předmětů z úpadkové podstaty, když s vyloučením již projevila souhlas. Toto rozhodnutí rekursního soudu nebylo žalující stranou napadeno a nejsou tedy na místě úvahy v této dovolací stížnosti, že správce úpadkové podstaty vstoupil do sporu tím, že žádal o přerušení řízení, že, nechtěl-li do sporu vstoupí ti, měl to soudu prohlásiti, čehož však posud neučinil. — Čís. 6660 —
10
Netřeba se tedy těmito výklady, při tom nelogickými a nesprávnými, vůbec zabývati. Věc je již odbyta pravoplatným rozhodnutím rekursního soudu, že postup prvého soudu o zahájení přerušeného řízení proti vůli správce úpadkové podstaty nebyl správný. Proto stěžovatelka nyní z toho, opět nesprávným způsobem, vyvozuje, že, když správce úpadkové podstaty až dosud neprohlásil u soudu, že nevstupuje do sporu, ač prvý soud dal novou lhůtu k odvolání, stal se rozsudek pravoplatným a byl odůvodněn návrh na exekuci odebráním předmětů proti úpadkové podstatě, ježto prý tato zastupuje dlužníka a má také v držení věci, k jejichž vydání byl dlužník pravoplatně odsouzen. Z nesprávných předpokladů vyvozují se tu právní závěry, jež i samy o sobě jsou právně pochybeny. Spor byl v období odvolacího řízení již samým prohlášením úpadku přerušen, protože mohlo v něm býti pokračováno jen proti správci úpadkové podstaty (§ 6 a 7 konk. ř. a § 163 c. ř. s.). Může v něm býtí ihned po vyhlášení úpadku pokračováno za předpokladů §u 164 a 165 c. ř. s. Ale správce úpadkové podstaty prohlásil, třeba mimosoudně, že nevstupuje ve spor. Budiž znova upozorněno též na důvody prvého rozhodnutí rekursního soudu. Nastaly tedy následky §u 8 konk. řádu i ve směru hmotně-právním. Předměty, o jejichž vyloučení byl až dosud veden spor, jenž však následkem prohlášení úpadku byl přerušen, byly vyloučeny z úpadkové podstaty a byly prosty všech těch obmezení a účinků, jež zahájením úpadku stihají jmění úpadkové podstaty, spadají opět do volného jmění úpadcova, předpokládajíc, že mu patří a do jeho disposic, a věřitelé jeho mohou vésti na ně exekuci, nejsou-li dle zákona z exekuce vyloučeny. Může tedy nyní úpadce, k čemuž by jinak byl oprávněn jen správce úpadkové podstaty, činiti ohledně nich vůbec opatření a zejména i ve sporu předsevzíti procesní úkony, zvláště také uznání nebo smír. Ale spor byl prohlášením úpadku přerušen. Správce úpadkové podstaty vůbec v něj nevstoupil, vyloučiv předměty, o které se vedl spor, z úpadkové podstaty. Ovšem uvolnění jejich z úpadku jest nutným důsledkem takového prohlášení správy úpadkové podstaty, takže nemůže správce podstaty odmítnouti vstup do sporu, ale zároveň si vyhražovati jakékoliv jiné nároky к těm že předmětům pro úpadkovou podstatu. V tom ohledu nutno opraviti nesprávný názor rekursního soudu (viz též pamětní spis k úpadkovému řádu str. 17 a Bartsch, komentář str. 93—94). Když správce úpadkové podstaty nevstoupil do sporu, nemohlo v něm ani proti němu býti pokračováno a nemohl rozsudek proti úpadkové podstatě nabýti moci práva. Nemůže tedy stěžovatelka na jeho základě vésti exekuci proti správě úpadkové podstaty na odebrání předmětů, již také proto nikoli, že podle §u 8 konk. řádu následkem prohlášení správce úpadkové podstaty se již z úpadkové podstaty vyloučily1. Zahájení přerušeného sporu mohlo by se tedy zavésti jen s úpadcem. Jest nesprávný názor rekursního soudu, že žalobkyně by musila zahájiti zcela nový spor. Nikdy však nemůže ani nově žalovati ani v přerušeném sporu pokračovati s úpadkovou podstatou. Ta již prohlášením svého správce je ze sporu vyřaděna. Rozsudek se nemohl proti ní státi pravoplatným a nemohla exekuce proti správě úpadkové podstaty býti povolena.

Citace:

Čís. 6660. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 35-38.