NPD documents search: Právní prakse, 3 (1938-39) - Individualisace zabavené pohledávky.

Když Četníku uteče trestanec.

Vladimír Pavlík je muž inteligentní, z dobré rodiny, která mu poskytla tolik vzdělání, aby se mohl státi platným členem lidské společnosti. Ale Pavlík dostal se na scestí a dal přednost živobytí lehkému před poctivou prací. Během času stal se z něho routinovaný podvodník a specialisoval se zejména na podvody sňatkové, v nichž docílil znamenitých úspěchů. Dle toho také vypadá trestní jeho lístek.
Dne 27. srpna převzal četnický strážmistr Jaroslav Jirovský z Kostelce n. L., přidělený tehdy eskortní četnické stanici v Praze, o 5. hod. ráno trestance Vladimíra Pavlíka, oblečeného v šat civilní, aby ho z trestnice na Pankráci dopravil do trestnice v Kartouzích u Jičína. Strážmistr znal již Pavlíka, neboť již před rokem dopravovali ho z Prahy ke krajskému soudu v Kutné Hoře a zpět, a poněvadž bylo mu známo, že Pavlík má těžkou chůzi, nedal mu ani pout, tím spíše, když Pavlík prosil ho, aby ho ušetřil té hanby, a slíbil, že se vůbec nepokusí o útěk.
Strážmistr tedy mu pout nepřiložil a dovedl ho na Masarykovo nádraží, kde vsedli před 6. hod. ráno do vlaku, jedoucího přes Poříčany do Jičína. Seděli vedle sebe v malém kupé, a když se blížili stanici Rožďalovice, prosil trestanec četníka, aby mu dovolil podívati se uzavřeným oknem na toto město, na něž má určité vzpomínky. Strážmistr dovolil mu vyjíti před kupé na chodbičku a tam se oknem dívati. Při tom dvéře do kupé byly otevřeny, takže trestanec byl na dosah četníkovy ruky. Za stanicí Rožďalovice žádal Pavlík četníka, že chce jíti na záchod. Četník se tedy zvedl, aby ho doprovodil; nežli však vzal pušku, opřenou v kupé o zem, trestanec ocitl se již skokem u dvířek, které otevřel a vyskočil na trať. Četník chtěl vyskočiti z jedoucího vlaku v zápětí za ním, ale ocitl se na schůdkách již v tom okamžiku, kdy vlak jel po trati opravované, takže nemohl seskočiti pro nahromaděné kolem kolejí spousty stavebního materiálu. Hned potom vjel vlak na úzký most přes potok, kde na seskočení nebylo ani pomyšlení. Za mostem vjíždí vlak ihned do zástavky Mlýnec a tam také strážmistr s rozjetého ještě vlaku seskočil a utíkal zpět na místa, kde mu Pavlík z vlaku vyskočil. S pomocí železničních dělníků, pracujících na úpravě trati, pátral pak v okolních listnatých lesích až do večera, ale marně. Po Pavlíkovi jako když se země slehne.
Pavlík zatím doškrábal se k potoku, kde si levou rukou umyl poraněnou nohu, kdežto pravou rukou nemohl vůbec pohnouti. Přes to se v noci doškrábal až do Prahy; zde druhého dne šel k lékaři, aby si dal ošetřit i chorou ruku. Tvrdil, že byl povalen rychle jedoucím automobilem a když se zvedl, že cítil hroznou bolest v ruce. Lékař po prohlídce konstatoval, že má Pavlík ruku zlomenou, a přiloživ mu náležitý obvaz, propustil ho do domácího ošetřování.
Pavlík však se zlomenou rukou páchal podvody dále a byl zadržen po 14 dnech až v Jihlavě. Byl ovšem hned dán pod zámek a nachází se tam dosud ve vyšetřovací vazbě.
Na strážmistra Jaroslava Jirovského vznesla však vojenská prokuratura žalobu pro zločin porušení povinnosti ve službě strážní dle §§ 230. a 235. voj. trestního zákona, dovozujíc, že jedině svojí bezstarostností a předpisům odporujícím chováním umožnil trestanci, aby z vlaku vyskočil. A o této žalobě jednáno bylo v pondělí 18. ledna u divisního soudu v Praze za předsednictví podplukovníka justiční služby Dokoupila.
Obžalovaný strážmistr necítí se vinným dle žaloby. Nedal sice Pavlíkovi pouta, omlouvá to však tím, že Pavlík byl zřejmě neduživým a že stěží chodil. Nebál se proto, že by mu mohl utéci, tím spíše, že ho měl neustále na očích.
Vyslechnutí svědkové potvrdili, že neměli sice dojmu, že by byl Pavlík, sedící v kupé vedle strážmistra a stojící později na chodbičce u zavřeného okna, eskortován strážmistrem, ale uvádějí souhlasně, že četník seděl v kupé při otevřených dveřích na dosah ruky od Pavlíka. Zejména velkoobchodník z Vinohrad Jos. Šverma, který tehdy jel z Prahy do Jičína, uvádí, že z vedlejšího společného kupé skleněnými dveřmi postřehl, že strážmistr za delikventem okamžitě skočil směrem k záchodu, když tam Pavlík odcházel.
Také Frant. Lambert, průvodčí vlaků z Klučova, který ve vlaku měl tehdy službu, potvrzuje, že strážmistr měl delikventa při jízdě stále na očích, rovněž malíř Rudolf Moravec ze Žižkova a Olga Stránská z Prahy, která s Moravcem seděla ve vedlejším kupé a ze zvědavosti nahlédla do druhého kupé, v němž byl strážmistr s Pavlíkem.
Oproti těmto svědectvím odporně se vyjímal protokol podvodníka Vlad. Pavlíka, který v něm prohlašoval, že četnický strážmistr Jirovský se o něho po celou jízdu vůbec nestaral, že se položil dokonce na lavici a spal, když byl před tím Pavlíkovi prý vyprávěl, že celou minulou noc byl v někde v baru až do rána, než Pavlíka na Pankráci převzal, a proto že se mu chce spáti. Tu Pavlík, úplně prý nestřežený, počal přemítati o neštěstí svého života a rozhodl se učiniti mu konec tím, že se vrhne z rozjetého vlaku. Tento svůj „sebevražedný“ úmysl také provedl. V dalším svém udání Pavlík zřejmě strážmistru, který s ním jednal tak slušně, že se to až příčilo předpisům, notně „zasoluje“, takže si obhájce strážmistrův vyhražuje právo učiniti na Pavlíka trestní oznámení pro křivé svědectví, tím spíše, že bylo úředně konstatováno, že den před eskortováním četnický strážmistr Jirovský šel v eskortní stanici spát již o 8. hodině večerní a ve 4 hodiny ráno sám se vzbudil, aby včas mohl Pavlíka převzíti. Také žádný jiný svědek neviděl strážmistra ani podřimovati, ani ležeti na lavičce, nýbrž všichni souhlasně vypovídají, že strážmistr měl Pavlíka stále na očích a na dosah ruky.
Soud po delší poradě uznal však strážmistra Jirovského vinným podle žaloby naň vznesené a odsoudil ho vzhledem k četným polehčujícím okolnostem do žaláře toliko na šest týdnů, a povolil mu, poněvadž je úplně zachovalým, podmíněný odklad výkonu trestu na dobu dvou roků.
Obhájce obžalovaného ohlásil proti rozsudku zmateční stížnost.
Žalobu zastupoval voj. prokurátor major dr. Šrámek.
—ff—

Citace:

Když četníku uteče trestanec. Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů. Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 1926, svazek/ročník 3, číslo/sešit 4, s. 48-49.