Čís. 9435.

Nezdatnost (§ 1315 obč. zák.) jest sice vlastností trvalou, lze však na ni usuzovati i z jednoho případu a po případě i z napotomního chování.
Vyhláška obce o čistění chodníků zavazuje osoby jí dotčené.
Domovník byl nezdatným, nedbal-li úředních předpisů o posypávání chodníku a po úrazu chodník opět neposypal.
(Rozh. ze dne 5. prosince 1929, Rv II 92/29.)
Žalobkyně upadla na neposypaném chodníku před domem žalovaného a poranila se. Žalobní nárok na náhradu škody byl uznán důvodem po právu soudy třech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Výtky činěné napadenému rozsudku po stránce právní jsou liché. Jest pravda, že pojem nezdatnosti ve smyslu § 1315 obč. zák. jest vymezen v rozhodování nejvyššího soudu jako trvalá vlastnost zjednané osoby na rozdíl od pouhé neopatrnosti v jednotlivém případě. Než z toho nijak neplyne, že nelze na tuto trvalou vlastnost usuzovati z jediného případu a že nelze při tom hleděti k okolnostem, jež následovaly úrazu, neboť již první poklesek zjednané osoby může býti takový, že zřejmě poukazuje na její nezdatnost, a i okolnosti, jež následovaly úrazu, mohou nasvědčovati tomu, že nejde o případ ojedinělé nedbalosti, nýbrž o nezdatnost zjednané osoby. Nezdatnost tuto ovšem musí tvrditi a dokázati žalobce (poškozený), leč by břímě průkazní bylo zvláštním předpisem zákona přesunuto na škůdce, jak tomu na příklad jest v § 1320 obč. zák. Než tento důkaz žalobkyně provedla, neboť byly zjištěny skutečnosti, opodstatňující závěr, že domovnice Marie S-ová byla osobou nezdatnou, najmě, uváží-li se, že si nevšímala ani úředních předpisů, a že, ačkoliv se již přihodil úraz, o něž jde, v pozdější době chodník před domem opět neposypala, ač bylo náledí a u jiných domů chodníky byly posypány. Že by tato nezdatnost musela býti patrná, zákon nežádá, neboť § 1315 obč. zák. nemluví o patrné nezdatnosti. Pravdou jest, že žalovaná nemohla zabrániti ustavičnému padání sněhu, ale nic jí nebránilo, aby se neřídila vyhláškou městské rady v Z. ze dne 11. ledna 1923, čís. 881 ohledně čištění chodníků, a, pokud dovolání, poukazujíc k předpisu § 1311 obč. zák., tvrdí, že ona vyhláška není zákonem, stačí dovolatele odkázati k tomu, co v této příčině uvedl již odvolací soud, totiž, že vyhláška byla vydána obcí u výkonu bezpečnostní policie v mezích zákonem jí vytčených a že tudíž jde o předpis vížící osoby jím dotčené. Byl tudíž žalovaný povinen postarati se o to, by chodník před jeho domem při náledí nebo, když následkem rozšlapaného sněhu stal se hladkým a kluzkým, jak tomu bylo v tomto případě, byl vždy nejen čištěn, nýbrž i řádně posypán. Použil-li žalovaný k tomu, jak dolíčeno, osoby nezdatné, ručí za škodu, kterou tato osoba v této vlastnosti způsobila žalobkyni.

Citace:

č. 9435. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 752-753.