Čís. 9082.

Společnosti s r. o. (zákon ze dne 6. března 1906, čís. 58 ř. zák.). O návrhu ve smyslu § 91 zák., by likvidátor zajistil pohledávky věřitelů společnosti, lze rozhodnouti v nesporném řízení.
(Rozh. ze dne 4. července 1929, R I 407/29.)
Návrh věřitelů společnosti s r. o. v likvidaci, by bylo likvidátoru společnosti nařízeno, složití jistotu k zajištění pohledávky navrhovatelů, soud prvé stolice zamítl. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a uložil prvému soudu, by, nehledě k uplatněnému jím zamítavému důvodu, znovu o návrhu rozhodl. Důvody: Zamítnutí návrhu rekurentů, by bylo firmě uloženo zajistiti jejich pohledávky, stalo se z důvodu, že se rejstříkový soud pokládá za nepříslušná uložiti společnosti žádané zajištění, jelikož rejstříkovému soudu náleží jen přezkoumávání formelní stránky likvidace, do věci samé se však pouštěti nemůže. Tento právní názor rekursní soud nesdílí. Jest ovšem správné, že soud rejstříkový má zkoumati formelní stránku likvidace, jest však zároveň povinen zkoumati provedení likvidace s hlediska § 91 zákona ze dne 6. března 1906, čís. 58 ř. zák., tedy zejména, pokud jde o zapravení a zajištění dluhů, a může v tom směru k návrhu zájemníků uložiti firmě, pokud se týče likvidátorům, by zajistili dluhy. To státi se může s hlediska § 15 uv. zák. k obch. zák., podle něhož ve firemních věcech jest předsejíti podle zásad nesporného řízení, v řízení nesporném a není tudíž správné, že prvý soud k rozhodnutí o žádaném zajištění nebyl příslušným. Naopak podle toho, co řečeno, jest příslušným k řešení této otázky. Nezbývá proto než, by se prvý soud, nehledě k zamítacímu důvodu, znovu usnesl o návrhu rekurentů na zajištění jejich pohledávek.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolacímu rekursu nelze přiznati oprávnění. Stěžovatelka se poukazuje na správné odůvodnění napadeného usnesení, jež nebylo vyvráceno vývody dovolacího rekursu. Jde prozatím jen o řešení otázky, zda o návrhu ve smyslu § 91 zák. o společnosti s obmezeným ručením ze dne 6. března 1906, čís. 58 ř. zák., by likvidátor zajistil pohledávky navrhovatelů, lze rozhodovati v řízení nesporném, čili nic, a tu jest přisvědčiti právnímu názoru rekursního soudu, že tomu tak jest. Pokud jde o obdobné ustanovení čl. 202 a 245 obch. zák., bylo ve shodě s rozhodnutím A. Cl. 386, 620, 640, 668, 709, 1057, 1389 a 2350 již rozhodnutím tohoto nejvyššího soudu sb. čís. 3439 uznáno a náležitě odůvodněno, že nároku ve smyslu čl. 245 (202 odstavec druhý a třetí) obch. zák. netřeba se domáhati žalobou, že stačí žádost v řízení nesporném. Táž zásada musí však pro stejný právní podklad platiti i pro ustanovení § 91 zák. o společnosti s obmez. ručením.

Citace:

č. 9082. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 67-68.