Č. 3547.

Školství. — Policejní právo trestní: * Bylo-li dítě vyloučeno pravoplatným výrokem z návštěvy veřejné školy národní na Moravě s německým vyučovacím jazykem podle § 20 zák. z 27. listopadu 1905 č. 4 z. z. mor. ex 1906, nezakládá okolnost, že dítě nenavštěvuje školu s českým vyučovacím jazykem v témže místě, sama o sobě skutkovou povahu přestupku proti školní povinnosti (§14 zák ze 13. července 1922 č. 226 Sb.).
(Nález ze dne 2. května 1924 č. 7637).
Věc: Petr K. ve V. proti okresní správě politické v Mikulově o trestní nález pro přestupek proti školní povinnosti.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Trestním nálezem z 11. února 1923 byl Petr K., bydlící ve Valčících, uznán vinným § 14 zák. ze 13. července 1922 č. 226 Sb., jehož se dopustil tím. že neposílal dítě do školy české, ač rozhodnutím ministerstva bylo mu to přikázáno, a odsouzen k peněžité pokutě 200 Kč ve prospěch místního chudinského fondu ve V.
Stížnost P. K. na nss vznesená napadá tento trestní nález, označuje jej však jako nález osp v Mikulově.
Dle přípisu osp-é v M. z 15. května 1923 vynesl nař. nález jménem min. škol. zástupce předsedy okr. škol. výboru v M.
Stížnost označuje tudíž napadený trestní nález nesprávně jako výrok osp-é, avšak z celého obsahu stížnosti jde na jevo, že stížnost čelí proti uvedenému trestnímu nálezu, který vynesl zástupce předsedy okr. škol. výboru. Není zde tudíž žádné pochybnosti o identitě nálezu stížností potíraného.
St-l vytýká provedenému řízení vadnost spočívající v tom, že žal. úřad nezjistil, že dítě, o jehož návštěvu školní jde a jež nazývá jménem Marie, bydlí stále u jedné rodiny v obci Sch. a v této obci navštěvuje německou veř. školu. Dlužno tudíž zkoumati, zda okolnosti tyto jsou pro posouzení viny st-lovy ohledně přestupku § 14 zák. ze 17. července 1922 č. 226 Sb. rozhodné.
Nař. výrokem uznán byl st-l vinným přestupkem proti školní povinnosti a docházce. Přestupku tohoto dopouštějí se rodiče, jichž vinou dítě zanedbává školní návštěvu (§§ 26 a 28 zák. z 24. ledna 1870 č. 17 z. z. mor.). Podle výměru osp-é v M. z 18. února 1922, který st-l se stížností předložil, nařídilo min. škol. výn. z 18. ledna 1922, aby Marie K., dcera st-lova, z německé školy ve V. byla propuštěna, poněvadž zjištěno bylo, že jest české národnosti a ovládá českou řeč vyučovací.
St-l uvedl na svoji obranu v řízení administrativním, že chce, aby se jeho dcera naučila německy a že ji proto posílá do německé školy v obci Sch. Zástupce předsedy okr. škol. výboru v M. uznal přes toto tvrzení st-le vinným přestupkem § 14 zák. č. 266/1922 a shledal skutkovou povahu deliktu toho v tom, že P. K. neposílá dítě do školy české, ač to bylo rozhodnutím ministerstva přikázáno. V ohledu skutkovém poukázati jest k tomu, že úřad při rozhodování mohl míti na mysli jen předem uvedený výnos ministerský a že tudíž zjištěni nař. nál., že min. nařídilo, že musí dcera st-lova navštěvovati českou školu, jest v rozporu s obsahem dovolávaného rozhodnutí min. Z obsahu nař. rozhodnutí jde na jevo, že úřad, vydávaje trestní nález, vycházel z právního názoru, že dcera st-lova jest bezvýjimečně povinna navštěvovati českou obecnou školu ve V. Názor ten nelze uznati správným. Dle § 20 zák. ze 14. května 1869 č. 62 ř. z. nesmějí rodiče nechati své děti nebo svěřence bez vyučování, které předepsáno jest pro veřejné obecné školy. Vyučování toto poskytuje se dětem ve smyslu §§21 a 22 téhož zák. zpravidla ve škole veřejné. § 23 cit. zák. stanoví z tohoto předpisu výjimky, mezi kterými se uvádí také, že zproštěny jsou povinnosti veřejnou školu navštěvovati děti, které doma neb v soukromém ústavě jsou vyučovány. Nezakládá tedy okolnost, že dítě vyloučené z návštěvy veř. školy s německým vyučovacím jazykem nenavštěvuje školu s českým vyučovacím jazykem v témže místě, samo o sobě skutkovou povahu přestupku proti školní povinnosti ve smyslu § 14 zák. č. 266/1922, dokud není zjištěno, že není zde osvobozovacího důvodu ve smyslu cit. § 23. To platí zejména v tomto případě, ježto se st-l hájil tím, že dcera jeho navštěvuje německou školu obecnou v obci Sch., ležící v Rakousku, tedy v cizozemsku. Obecné školy veřejné cizozemské nutno zajisté v poměru k veřejným tuzemským obecným školám stavěti na roven ústavům soukromým.
Vzhledem k tomu náleželo žal. úřadu zjistiti, zda udání st-lova odpovídají pravdě a pak posouditi, je-li skutečností st-lem namítanou dostatečně postaráno o vyučování dcery st-lovy ve smyslu § 23, odst. 2 cit. ř. z.
Žal. úřad tak neučinil, jsa mylného názoru, že již okolnost, že dcera st-lova nenavštěvuje českou školu ve V., zakládá skutkovou podstatu přestupku, jímž st-l byl uznán vinným.
Posoudil tedy věc po stránce právní nesprávně, a bylo tudíž jeho rozhodnutí dle § 7 zák. o ss. zrušeno.

Citace:

č. 515. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 306-307.