NPD documents search: Váž. tr., 14 (1932)

Čís. 4540.

Stavitel, nařídivší vyztužení jámy, je povinen (§ 335 tr. zák.) osobně se přesvědčiti, zda bylo příkazu ihned a řádně vyhověno, leč by pověřil prací tou osobu, o níž má záruku, že je způsobilá vykonati ji samostatně a odborně, i tak spolehlivá, že příkaz jí daný ihned splní.
(Rozh. ze dne 22. listopadu 1932, Zm II 74/31.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu ve Znojmě ze dne 11. prosince 1930, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem proti bezpečnosti života podle § 335 tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Po právní stránce vytýká stížnost, že obžalovaný jako stavitel nebyl povinen a ani fysicky s to, by na všechny práce svých dělníků dohlížel osobně. Leč na témže stanovisku stojí i napadený rozsudek, který vyslovuje názor, že obžalovaný byl jen podle zvláštních okolností případu povinen postarati se osobně o to, by nařízené vyztužení bylo provedeno ihned a podle jeho pokynů. Jde o případ viny ve výběru a tu by obžalovaný byl prost zavinění, kdyby byl pověřil prací osobu, o níž měl záruku, že je způsobilá vykonati samostatně a odborně práci jí svěřenou, a že je i tak spolehlivá, že příkaz ihned splní. Pokud jde o první požadavek, udal obžalovaný, že se dozvěděl jen od R-a, že »S. se vyzná v práci, jež se koná při zřizování stok, a že ho proto při této práci ponechal.« Tvrdí-li stížnost, že se obžalovaný dozvěděl od stavebního asistenta R-a, že vyztužení v jámě II. provedl S. způsobem uspokojivým, nedrží se spisů; to mu R. neřekl, nýbrž pravil jen, že vyztužení jámy 11. provedl dva dny před úrazem on sám se S-em. Z toho ještě nevysvítá, že S. byl schopen i samostatně takovou práci provésti včas a odborně. Pokud jde o druhý požadavek, obžalovaný vůbec netvrdil, že S-a znal jako spolehlivého dělníka, který příkaz mu daný také splní; ani se ho neptal, dovede-li takovou práci, a netvrdí, že již při jiných příležitostech se přesvědčil o jeho spolehlivosti. Uváží-li se, že obžalovaný tehdy žádnou spolehlivou dozorčí sílu na staveništi neměl, poněvadž stavební asistent R. byl mimo Z., o čemž obžalovaný věděl; že S. jako jediný starší člověk byl prostým nádeníkem (jsa vyučeným krejčím); že obžalovaný sám připustil, že jáma byla v den úrazu již ráno 2,50—2,60 m hluboká, tak že nebezpečí úrazu bylo s ohledem na posudek znalců, připouštějících hranici do 2 ni přímo hrozivé a situace vyžadovala zvláštní opatrnosti stavitele a proto již ráno byl nejvyšší čas, by vyztužení bylo provedeno ihned, při čemž nestačilo přesunouti odpovědnost za včasné a odborně provedené vyztužení na prostého dělníka nádeníka; uváží-li se dále, že i zákon v § 1 min. nař. ze dne 7. února 1907, čís. 24 ř. zák. nařizuje, by při takových pozemních pracích byla vynaložena zvláštní péče na bezpečnou roubeninu, nelze odepříti rozsudku souhlas, žádá-li za těchto konkrétních okolností na obžalovaném jako staviteli, by se osobně přesvědčil, že jeho příkazu bylo vyhověno ihned a řádně.

Citace:

č. 4540. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1933, svazek/ročník 14, s. 325-326.