NPD documents search: Boh. adm., 13 (1931), sv. 1

Č. 9232.

Stavební právo (Košice): Podle stav. statutu pro město Košice z r. 1885 jde ve stavebních věcech instanční pořad až k min. vnitra.
(Nález ze dne 30. dubna 1931 č. 6728.)
Věc: Vdova po Adolfu F. v K. proti župnímu úřadu v Košicích (za zúč. ředitelství tabákové továrny v Košicích Ing. Josef Zvěřina, vrch. komerční ředitel) o stavební povolení.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Ředitelství továrny na tabák v Košicích žádalo podáním ze 17. února 1928 notářský úřad města Košic o povolení k novému vybudování vyhořelých traktů továrny. V žádosti uvedla správa továrny mimo jiné, že v západní venkovní zdi se projektuje v druhém poschodí 8 oken o velikosti 140/250 cm a ježto vedou na sousední pozemek, že mají býti ze skleněných cihel »Falconier«, takže budou neprůhledná a nedají se otevírati. Při jednání o této žádosti prohlásila st-lka mimo jiné, že nedovolí, aby v požární zdi na straně k jejímu pozemku byly zřízeny jakékoliv otvory a že nedovolí také, aby části této štítné zdi byly provedeny z cihel ze skla. Městský notářský úřad v Košicích rozhodnutím z 26. března 1928 ředitelství továrny na tabák stavební povolení udělil a vyhověl též petitu, aby v západní požární zdi na straně k sousednímu pozemku projektované otvory byly vybudovány a skleněnými cihlami systému »Falconier« vyzděny. St-lčino odvolání župní úřad v Košicích nař. rozhodnutím odmítl pro nedostatek zákonného podkladu. V rozhodnutí je uvedeno, že je v postupu instančním konečné.
Do tohoto rozhodnutí směřuje podaná stížnost.
Dříve než nss mohl přistoupiti k věcnému projednání této stížnosti, musel se vzhledem k ustanovení § 5 zák. o ss zabývati otázkou, zda nař. rozhodnutí je konečným rozhodnutím poslední přípustné instance správní a uvážil o ní takto:
Z toho, co bylo uvedeno, je vidno, že v daném případě jde o věc stavební, ve správním obvodu města Košic. Nemůže tudíž býti sporu o tom, že pro zodpovědění otázky instančního postupu v této věci jsou směrodatna ustanovení stavebního statutu pro město Košice platného v době, kdy nař. rozhodnutí bylo vydáno, tedy statutu z 12. srpna 1885 č. 2847, schváleného rozhodnutím býv. uher. min. vnitra z 2. června 1885. Ale podle tohoto stavu spory ve věcech stavebních nekončily ve 2. stolici, neboť podle prvního odstavce § 67 proti rozhodnutí 2. stolice (správního výboru) přípustno bylo odvolání na min. vnitra. Žal. úřad přes toto ustanovení označil svoje rozhodnutí za konečné nepodléhající dalšímu řádnému opravnému prostředku. Na základě jaké zákonné normy tak učinil, v rozhodnutí svém neuvedl. Než hledí-li se k tomu, že zmíněný stavební statut je z roku 1885 a že v roce 1901 vydán byl zák. čl. XX. o zjednodušení adm. řízení, který v § 2 stanoví, že proti rozhodnutí 2. instance, jež v meritu je souhlasné s rozhodnutím 1. instance, zpravidla žádné odvolání není přípustno, nutno míti za to, že žal. úřad měl toto ustanovení cit. zákona na mysli a byl toho náhledu, že ustanovení odst. 1 § 67 stav. statutu města Košic v příčině instančního postupu bylo jím derogováno a je proto neplatné.
Nss však vyslovil již v nál. Boh. A 3261/24 právní názor, že zákonem o nss pozbyl účinnosti předpis § 2 zák. článku XX:1901 o odvolání ve věcech, které podle zák. čl. XXVI:1896 nepatřily v obor působnosti býv. uher. ss, patří však v obor působnosti nss-u, a oživly v případech těch předpisy o přípustném instančním postupu plativší před účinností zák. čl. XX:1901. O takový případ pak vzhledem k ustanovení stav. statutu pro město Košice, jakož i § 2 zák. o ss a § 2 zák. o nss jde. Z toho ovšem plyne, že žal. úřad označiv své rozhodnutí jako konečné, postupoval proti formálním předpisům o instančním postupu ve věcech stavebních v obvodu města Košic a že okolnost ta, když měla za následek, že strana řídíc se daným jí poučením právním místo odvolání na min. vnitra podala stížnost na nss, zakládá podstatnou vadu řízení.

Citace:

č. 9232. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 794-795.