NPD documents search: Váž. tr., 19 (1937)

Čís. 5913.

Ke skutkové podstatě zločinu podle prvého případu § 209 tr. zák. se vyžaduje, aby udavatel uvedl skutečnosti odpovídající všem náležitostem udaného zločinu a byl si vědom, že jeho udáni odporuje pravdě.
(Rozh. ze dne 29. května 1937, Zm I 476/37.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací z podnětu zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu, jímž byl obžalovaný uznán vinným zločinem utrhání na cti podle § 209 tr. z., rozsudek nalézacího soudu z úřední moci podle § 290, odst. 1 tr. ř. v celém, rozsahu zrušil jako zmatečný a vrátil věc nalézacímu soudu, aby ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Zrušovací soud se přesvědčil, přezkoumávaje spisy z podnětu zmateční stížnosti obžalovaným podané, že je rozsudek nalézacího soudu zatížen hmotněprávním zmatkem s hlediska § 281, čís. 9 a) tr. ř., stěžovatelem sice neuplatňováným, a bylo proto ve smyslu § 290, odst. 1 tr. ř. z povinnosti úřední tak postupovati, jako kdyby dotčený důvod zmatečnosti byl býval uplatňován.
Nalézací soud uznal obžalovaného vinnými, že udal M-a pro vymyšlený naň zločin žhářství, a doličuje v důvodech, že toto udání mělo ten obsah, že prý si M. svého času, totiž více než pět let před udáním, zapálil svůj domek sám. Rozsudek uvádí dále, že následkem udání bylo proti M. zavedeno šetření pro zločin žhářství, při čemž se ukázalo, že obviňování je vymyšlené.
Zločinu žhářství se dopustí podle § 166 tr. z. ten, kdo podnikne jednání, z něhož podle jeho úkladu na cizím majetku požár má vzejíti, a podle § 169 tr. z. ten, kdo obmyslným zapálením svého majetku i cizí majetek vědomě vydá v nebezipečí ohně, kdežto ve smyslu § 170 tr. z. ten, kdo svůj majetek zapálí, aniž cizí majetek vydal nebezpečí ohně, páše zločin podvodu, pokud tím hledí zkrátiti práva osoby jiné nebo někoho v podezření uvésti.
Zločin utrhání na cti udáním ze zločinu žhářství na vlastním domku předpokládá tedy udavačovo tvrzení, že i cizí majetek byl vědomě vydán v nebezpečí ohně, při čemž jednak musí udavač uvésti skutečnosti odpovídající všem náležitostem udaného zločinu, jednak musí si býti vědom, že jeho udání odporuje pravdě, kdežto ke skutkové podstatě zločinu utrhání na cti udáním ze zločinu podvodu ve smyslu § 170 tr. z. vyžaduje se vědomě nepravdivé obviňování, že vlastní domek byl zapálen s úmyslem buď zkrátíti práva osoby jiné nebo někoho v podezření uvésti (srov. rozh. č. 3440 Sb. n. s.).
V prvém směru rozsudek nalézacího soudu vůbec ničeho nezjišťuje, v posledně zmíněném směru sice poukazuje k té okolnosti, že podle svědecké výpovědi M-a u tohoto již dvakráte před tím vypukl požár a že od pojišťovny z tohoto titulu obdržel jednou 90000 Kč a jednou 4000 Kč, vypořádává se s touto výpovědí závěrem, že z ní nelze souditi, že by M. byl i v udaném případě úmyslně požár založil, nečiní však ani zde žádná další zjištění o obžalovaném, obsahu jeho udání a jeho vědomí.
Zrušovacímu soudu jest umožněno přezkoumávati správnost rozhodnutí nalézacího soudu o právním podřadění trestné činnosti pachatelovy jen, obsahují-li důvody rozsudkové (§ 270, čís. 5 tr. ř.) nejen skutková zjištění veškerých zákonných znaků příslušného trestného činu pro stránku objektivní i subjektivní, nýbrž í, je-li z úvah těchto důvodů též patrno, že soud, rozhoduje právní otázky, měl zřetel na veškeré okolnosti souzeného případu, jež tu spolupůsobí při potřebě skutkového zjištění zákonných náležitostí. To však nalézací soud v naznačeném směru učiniti opominul, takže rozsudek trpí zmatkem podle § 281, čís. 9 a) tr. ř., zmateční stížností sice nevytýkaným, zavdávajícím však důvod pro použití § 290 tr. ř.

Citace:

čís. 5913. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 19, s. 250-251.