Čís. 1315.

Ke skutkové podstatě zločinu vyhnání plodu se vyžaduje, by plod byl v době zákroku živý, není však třeba, by byl života schopný.
(Rozh. ze dne 22. října 1923, Kr II 278/22).
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Uherském Hradišti ze dne 22. února 1922, pokud jím byla obžalovaná Ludvika T-ová dle §u 259 čís. 3 tr. ř. sproštěna z obžaloby pro zločin vyhnání vlastního plodu dle §u 144 tr. zák., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc nalézacímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Zmateční stížnost brojí proti rozsudku prvé stolice zmatečnými důvody §u 281 čís. 4, 5 a 9 a) tr. ř. Ve všech směrech, co do důvodu čís. 4 a 5 §u 281 tr. ř. zcela, ohledně §u 281 čís. 9 a) tr. ř. částečně nutno stížnosti státního zastupitelství přisvědčiti. Rozsudek prvé stolice vzal za prokázáno na základě průvodních prostředků, za hlavního přelíčení provedených: 1) že obžalovaná Ludmila T-ová měla v úmyslu, plod ve svém těle usmrtili, 2) že za tím účelem provedla sama nebo dala provésti nějaké manipulace ve svých rodidlech. Zbývá — hledíc k tomu, že rozsudek sice mluví o nějakých manipulacích, než zajisté má na mysli zavedení kathedry do rodidel obžalované, tedy prostředek, způsobilý k vyhnání plodu, když před tím jednak zjistil, že manipulace byla provedena kathedrem a ze potrat skutečně nastal, — jen jediný požadavek ke splnění skutkové podstaty podle §u 144 tr. zák. totiž, aby plod před zavedením potratu byl živý. Nelze zmateční stížnosti potud přisvědčil, že i na plodu mrtvém možno spáchati pokus zločinu §u 144 tr. zák. Tomuto nesprávnému právnímu stanovisku odporuje doslov zákona, zvláště slova, »že dítě přijde na svět mrtvé«, tedy manipulace, které mají přivoditi umělý potrat, nemají přivoditi smrt dítěte, jinými slovy plod musí býti v životě matky v čase zavedení potratu živý. Než i rozsudek jest na mylném stanovisku, žádaje vedle této náležitosti ke skutkové podstatě i další, by plod v době zavedení potratu byl také dalšího života schopen. Normání těhotenství předpokládá vždy žijící plod. Opak mohl by brán býti za prokázaný jen tehdy, kdyby byly (na příklad ošetřujícím lékařem po potratu) zjištěny okolnosti tomu svědčící, že plod v době zavedení potratu byl mrtev. Dle posudku znaleckého byl plod v životě T-ové před zavedením potratu živý. Pochybnosti ohledně normálního těhotenství znalci vysloveny nebyly. Měl-li tedy soud sám pochybnosti, zda plod v době rozhodné byl živý, snad hledíc k tomu, že znalci seznali, že plod po usmrcení během 48 hodin musí vyjíti z těla mateřského a že obžalovaná datum potratu spolehlivě nemohla udati, měl tyto pochybnosti, byly-li vůbec (aspoň jich rozsudek neuvádí a pouhá negace posudku znaleckého není odůvodněním pro zjištění) odstraniti připuštěním průvodních prostředků veřejným obžalobcem navrhovaných, totiž výslechem znaleckých svědků dra Miloše D-a a onoho lékaře, který obžalovanou T-ovou v Moravské zemské porodnici v Brně ošetřoval. Раk-li by se posudky těchto lékařů neshodovaly s posudkem znalců, kteří byli již slyšeni, bylo k návrhu státního zástupce postupovati podle §u 126 tr. ř. Ježto veřejný obžalobce po zamítnutí návrhu zmateční stížnosti si vyhradil a splnil tak formální předpoklad uplatňování zmatku podle §u 281 čís. 4 tr. ř. a důkaz jím navrhovaný byl pro posouzení věci rozhodným, jest zmatek §u 281 čís. 4 tr. ř. dán. Vedle toho jest tu, jak správně dovozuje zmateční stížnost i zmatečný důvod podle §u 281 čís. 5 tr. ř., ježto pro zjištění, že plod v životě T-ové byl mrtvý, nejsou rozsudkem udány důvody, když, jak shora uvedeno, pouhá negace znaleckého posudku není důvodem vůbec.

Citace:

č. 1315. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 427-428.