NPD documents search: Váž. civ., 19 (1937), sv. 1

Čís. 15911.

Není-li podnik převládající součástí pozůstalostního jmění, nemusí býti soudem ustanovený správce pozůstalosti (§ 127 nesp. pat.) bezpodmínečně odborníkem v užším slova smyslu v onom odvětví, jehož se týká podnik, musí však míti potřebné kupecké znalosti, aby mohl vésti i správu a dozor nad tímto podnikem.
(Rozh. ze dne 11. března 1937, R I 230/37.)
Rekursní soud zrušil usnesení prvního soudu, jenž ustanovil sekvestrem pozůstalosti podle § 127 nesp. pat. Roberta Sch-a, bankovního prokuristu, jediné proto, že k pozůstalostnímu jmění, jež má býti předmětem soudní správy, náleží i zůstavitelův podnik na výrobu oplatek, pročež prý může býti sekvestrem toliko osoba, jež má potřebné odborné znalosti k spravování takového podniku.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu přihlášených dědiců.
Důvody:
Podle soupisu se pozůstalostní jmění skládá z tří nemovitostí v odhadní ceně 1563414 Kč 90 h, z movitého jmění v odhadní ceně 42993 Kč 49 h a z podniku výroby oplatek v bilanční hodnotě 112626 Kč 55 h, celkem tedy z aktiv ve výši 1719014 Kč 94 h, kdežto pasiva, pokud k nim nebylo hleděno při určení bilanční hodnoty zůstavitelova podniku, činí 640222 Kč 60 h. Z toho je patrno, že řečený podnik není převládající součástí pozůstalostního jmění. Soudní správu pozůstalosti jako celku nutno tu vésti s náležitou pečlivostí a bdělostí podle kupeckých zásad. Není proto potřebí ustanoviti v tomto případě advokáta sekvestrem. Není ani povinností sekvestrovou, aby sám obstarával veškeré jednotlivé práce a úkony spojené se správou, nýbrž aby řádně, svědomitě, poctivě a úsporně hospodařil s jměním, jehož správa mu byla svěřena. Jeho úloha záleží na prvním místě v řízení a ve vykonávání dozoru a není mu zabráněno, aby, pokud to vyžadují účel správy a okolnosti konkrétního případu, užíval i pomocných sil, jimiž — pokud tu není nebezpečí nedovolených zásahů do úkolů sekvestrových na újmu účelů soudní správy — zejména při přesném vymezení oboru jejich působnosti a při stanovení potřebných kautel, mohou býti i osoby, jež si činí nároky na pozůstalost, proti nimž však zřízený sekvestr má ihned zakročiti po případě jim odníti jejich zmocnění, kdyby ho snad zneužívaly na úkor jmění pozůstalostního. Sekvestr nemusí proto v projednávaném případě býti odborníkem v tom smyslu, že lze ustanoviti pouze vyučeného pekaře oplatek, ale nutno na tom. trvati, že musí míti potřebné kupecké znalosti, aby mohl úspěšně vésti nejen správu nemovitého jmění, nýbrž i správu a dozor nad zůstavitelovým podnikem. Rovněž nelze souhlasiti s názorem stěžující si nadace, že je možno povolati jako správce toliko osobu, jež má vlastní dostatečné jmění, a nebylo doposud ani navrženo, aby správce — za předpokladu, že |má potřebné mravní vlastnosti a věcné znalosti — také složil přiměřenou jistotu. První soud poukazuje ve svém usnesení k tomu, že jím: zřízený sekvestr je zapsán v seznamu vnucených správců; lze proto předpokládati, že jeho věcná znalost a spolehlivost byla pečlivě zjištěna dříve, než byl do seznamu správců pojat, což ostatně první soud zdůrazňuje i poukazem na jeho nestrannost, schopnost a znalost státního jazyka; ale ježto v souzeném případě všichni účastnící navrhli ustanovení správce v seznamu nezapsaného a jednání před prvním soudem se omezilo pouze na probrání těchto návrhů, aniž účastníci mohli zaujmouti stanovisko k jim neznámému úmyslu soudu, stanoviti správcem Roberta Sch., zůstalo řízení neúplným, pročež rekursní soud nepochybil, zrušil-li usnesení prvního soudu.

Citace:

Čís. 15911. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 312-313.