NPD documents search: Boh. adm., 2 (1920)

Č. 537.

Úřednictvo (Čechy): * Úředník obecní ustanovený prozatímně za platnosti čes. zem. zákona ze dne 29. května 1908 č. 35 z. z. nabývá uplynutím prozatímní doby služební, nebyl-li obcí v čas ze služby vypovězen, nároku na trvalé postavení služební.
(Nález ze dne 4. října 1920 č. 7068.)
Věc: Obec Kunratice proti zemskému správnímu výboru v Praze o definitivní ustanovení úředníka.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Usnesením obecního zastupitelstva v Kunraticích ze dne 5. června 1914 byl Josef F. ustanoven za obecního tajemníka se základním platem 800 K ročně prozatím provisorně na jeden rok dle podmínek pro toto místo obecním úřadem dne 13. dubna 1914 určených. Dne 29. července 1914 byl povolán k činné službě vojenské a vrátiv se z ní v prosinci 1918 byl dle usnesení obecního zastupitelstva ze dne 10. prosince 1918 dnem 15. prosince 1918 opětně přijat. Dne 18. srpna 1919 žádal, by mu byla udělena definitiva se zpětnou platností od 5. června 1915. Žádost tato byla obecním zastupitelstvem ve schůzi 8. listopadu 1919 zamítnuta, ježto se tím ukládá obci příliš velké břímě, jemuž pro špatný finanční stav stačiti nemůže.
Okresní výbor ve Cvikově zrušil rozhodnutím z 22. prosince 1919 usnesení obecního zastupitelstva, jímž udělení definitivy obecnímu tajemníkovi bylo odepřeno, ježto Josef F. dne 5. června 1914 byl jako obecní tajemník ustanoven prozatím provisorně na rok, po kteréž době při uspokojující služební činnosti nabývá postavení definitivního, že tato provisorní služební doba ovšem povoláním k službě vojenské od 29. července 1914 nezaviněně byla přerušena, resp. běh její zastaven a že usnesením obecního výboru z 10. prosince 1918 opětný vstup úředníka se schválením vzat na vědomí. Ježto obecní zastupitelstvo opomenulo úředníku za jeho služby vojenské a také po opětném nastoupení služby včas dáti výpověď nebo s ním jinak se dojednali, bylo mu přiznati definitivu, poněvadž ustanoven byl jako úředník, nikoliv jako písař. Poukaz na špatný finanční stav obce nemá vlivu na práva úředníkem dle § 41 a 42 zákona z 23. července 1919 č. 443 sb. z. a n. řádně nabytá.
Zemský správní výbor ve schůzi 7. dubna 1920 zamítl stížnost obce Kunratic, ježto usnesení okresního výboru ustanovením § 8 zákona ze dne 23. července 1919 č. 443 sb. z. a n. plně jest odůvodněno. O stížnosti uvážil nejvyšší správní soud toto:
Služební poměry úředníků obcí v Čechách jsou upraveny zákonem ze dne 29. května 1908 č. 35 z. z., který byl v některých částech změněn zákonem z 23. července 1919 č. 443 sb. z. a n., kterýž dle čl. III. tohoto zákona nabyl účinnosti dnem 1. září 1919.
V příčině úředníků prozatímně ustanovených dříve, nežli zákon z roku 1919 počal působiti, ukládá zákon tento v § 41 obecnímu zastupitelstvu, učiniti opatření, aby prozatímní ustanovení takovýchto úředníků netrvalo déle jednoho roku počítaného od 1. září 1919 (čl. III. zákona), nenabývá-li úředník nároku na ustanovení trvalé již dříve. Nárok na trvalé ustanovení, jehož nabyl úředník, který byl prozatímně ustanoven dříve, než zákon z r. 1919 počal působiti, jest tedy zákonem tímto výslovně uznán. Ve sporném případě byl jmenovaný úředník — jak již svrchu uvedeno, prozatímně ustanoven usnesením obecního zastupitelstva ze dne 5. června 1914 obecním tajemníkem. Byl tedy ustanoven dříve než zákon z r. 1919 počal působiti a to za působnosti zemského zákona z 29. května 1908 č. 35 z. z.
Dle § 8 tohoto zákona nesmí prozatímní ustanovení obecního úředníka trvati zpravidla déle jednoho roku. Prozatímní doba služební mohla dle tohoto ustanovenísice býti výjimečně stanovena i lhůtou delší jednoho roku buďsi obcí jednostranně současně s aktem ustanovovacím, buďsi vzájemným ujednáním třebas i později uzavřeným. Pokud však výjimka taková nebyla stanovena, podrobila se obec ustanovení zákonnému, dle něhož prozatímní služba nesmí trvati déle jednoho roku. Nechala-li obec uplynouti celou dobu, po kterou prozatímní poměr služební trvati má — tedy mimo případ výjimky právě vzpomenuté — po zákonnou dobu jednoho roku, aniž užila včas svého práva výpovědi, vzchází úředníku dle kategorického předpisu zákona, kterýž delší trvání provisoria zakazuje, právní nárok na trvalé postavení služební, čemuž odpovídá povinnost obce, služební poměr jeho za trvalý uznati.
Prozatímní doba služební Josefa F. určena byla usnesením obecního zastupitelstva ze dne 5. června 1914 výslovně na jeden rok a stěžující si obec nikdy ani netvrdila, že prozatímní služba tohoto úředníka byla výjimkou z ustanovení § 8 zákona vymezena dobou delší. Nabyl tedy Jos. F. právního nároku na trvalé postavení služební, uplynula-li jednoroční lhůta služby prozatímní, aniž obec včas užila svého práva výpovědi.
Usnesením obecního zastupitelstva ze dne 8. listopadu 1919 odepřela stěžující si obec přiznati Josefu F. trvalé postavení služební jakožto obec. tajemníka, nabídnuvši mu toliko denní mzdu s drahotním přídavkem. Usnesením tímto dala obec zřejmě na jevo, že nehodlá Josefa F. nadále považovati za úředníka, nýbrž toliko za sílu výpomocnou (§ 44 zákona z r. 1908), v čemž ovšem nutno spatřovati výpověď ze služebního poměru úřednického. K jednostrannému rozvázání poměru služebního není však obec — dle toho, co svrchu vyloženo — oprávněna, nabyl-li úředník služebního postavení trvalého.
Záleží tedy jedině na tom, zda v den, kdy usnesení obecního zastupitelstva ze dne 8. listopadu 1919 bylo Josefu F. sděleno, jeho prozatímní doba služební a to v tomto případě zákonná doba jednoroční již uplynula čili nic. Žalovaný úřad zamítnuv rekurs obce Kunratic s poukazem na ustanovení § 8 zákona z r. 1919, dle něhož prozatímní ustanovení nesmí trvati déle jednoho roku, vycházel zřejmě ze skutkového zjištění, jež jest základem rozhodnutí okresního výboru ze dne 22. prosince 1919. V důvodech tohoto rozhodnutí jest však výslovně konstatováno, že Josef F. byl ustanoven obecním tajemníkem dne 5. června 1914, že služba jeho nebyla nikdy přerušena, zejména, že obecní zastupitelstvo ani po dobu jeho služby vojenské ani později mu výpověď nedalo ani s ním žádného jiného ujednání neučinilo, nýbrž naopak »opětné« nastoupení služby usnesením ze dne 10. prosince 1918 se souhlasem vzalo na vědomí.
Vycházel tedy okresní výbor zřejmě ze skutkového předpokladu, že když obecní zastupitelstvo dne 8. listopadu 1919 se usneslo služební poměr Josefa F. jako obecního úředníka jednostranně rozvázati, jednoroční doba prozatímní služby jeho již byla uplynula.
Toto skutkové zjištění nebylo stěžující si obcí nejen ve stížnosti k tomuto soudu podané, nýbrž ani v rekursu k zemskému správnímu výboru podaném popřeno, zejména nebylo stěžující si obcí nikdy tvrzeno, že poměr služební byl při nastoupení služby vojenské rozvázán. Musil tudíž i nejvyšší správní soud, řídě se ustanovením § 6, odst. 1 zákona o správním soudě, toto skutkové zjištění položiti za základ svého nálezu. Za tohoto stavu věci nelze však, hledíc k ustanovením zákonným, svrchu vyloženým, služební poměr Josefa F. jakožto obecního tajemníka jednostranně rozvázati, a jest tedy naříkané rozhodnutí, jímž zemský správní výbor potvrdil zrušení usnesení obecního zastupitelstva ze dne 8. listopadu 1919, v plné shodě se zákonem.
Námitka stížnosti, že obec Kunratice má méně než 3 000 obyvatel a že po zákonu je v obcích takových zůstaveno obecnímu zastupitelstvu usnášeti se o tom, mají-li úřednická místa býti zřízena a jaká, nemá pro spornou otázku významu.
Neboť nejde o to, zda obec Kunratice je povinna úředníka ustanoviti, nýbrž o to, zda úředník obcí touto skutečně ustanovený nabyl nároku na trvalé postavení služební. V té příčině však nezáleží ani dle cit. zákona z r. 1908 na počtu obyvatel, ježto ustanovení § 8 tohoto zákona platí pro všechny obce, které úředníka obecního ustanovily, bez ohledu na to, zdali byly k tomu po zákonu povinny čili nic. Zákon z roku 1919 ustanovuje pak výslovně, že předpis § 41 tohoto zákona platí i v případě těch úředníků, kteří dříve, než zákon tento nabyl účinnosti, byli ustanoveni v obcích, které mají méně než 3 000 obyvatel.
Jest tedy stížnost obce kunratické bezdůvodna, pročež slušelo ji zamítnouti.
Pokud stížnost zabývá se také otázkou formální výpovědi, která usnesena byla 31. prosince 1919, není tato otázka v cestě instanční rozhodnuta, neboť o rekursu Josefa F. do rozhodnutí obecního zastupitelstva z 31. prosince 1919 podaného nebylo ještě, jak ze spisů vidno, ani okresním výborem rozhodnuto, takže v tomto směru nebylo nejvyššímu správnímu soudu lze stížností se obírati (§ 5 zákona o správ. s.).

Citace:

č. 537. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství, 1921, svazek/ročník 2, s. 577-579.