Authors:
= Váž. civ., 12 (1930), sv. 2
PDF

Čís. 10217.


V řízení podle § 3 zákona ze dne 23. května 1883, čís. 82 ř. zák. jest soud oprávněn pohroziti zřízením opatrovníka podle § 19, prvý odstavec, nesp. říz.
(Rozh. ze dne 10. října 1930, R I 662/30).
Knihovní soud udělil firmě E. lhůtu do 1. května 1930 k provedení knihovního pořádku. Po marném uplynutí lhůty prohlásil knihovní soud složenou pokutu 100 Kč za propadlou a povolil firmě E. další lhůtu do 1. července 1930 s tím, že, nebude-li knihovní pořádek určitě proveden, ustanoví soud opatrovníka, jenž provede knihovní pořádek na útraty firmy E. K rekursu firmy E. rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Vývody stížnosti o kromobyčejných obtížích, s nimiž prý jest zavedení knihovního pořádku spojeno, ztrácejí na své závažnosti současně projevenou nadějí stěžovatelky, že dospěje k cílí jinou cestou, přes finanční prokuraturu. Že ukládání pokut a prohlášení jich za propadlé má v tomto případě smysl, jest patrno z toho, že od roku 1925, od kdy se tento případ vede v soudní evidenci, neučinila stěžovatelka dosud nic závažného, by se mohlo dospěti k zavedení knihovního pořádku, jenž ani podle vývodů stížnosti není neproveditelný, zejména vůbec neosvědčila, že ve lhůtě jí posledně povolené vyvinula nějakou činnost, která by mohla býti důvodem k prominutí pokuty a ke změně napadeného usnesení. Není proto divu, že soud prvé stolice, nemoha podle nabytých zkušeností očekávati dobrou vůli stěžovatelky, pohrozil jí zřízením opatrovníka podle § 19 prvý odstavec nesp. říz., jenž by na její náklad věc skončil, k čemuž ho opravňuje ustanovení § 3 třetí odstavec zák. čís. 82/1883 ř. zák., podle něhož pro řízení ve věcech knihovního pořádku platí ustanovení o řízení nesporném.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Pro řízení podle § 3 zákona ze dne 23. května 1883 čís. 82 ř. zák. platí podle jeho třetího odstavce ustanovení o řízení v nesporných věcech. Jest tudíž mimořádná dovolací stížnost proti shodným rozhodnutím obou nižších stolic dovolena jen v mezích § 16 nesp. říz., totiž jen, je-li tu zřejmý rozpor rozhodnutí se zákonem anebo se spisy aneb stala-li se zmatečnost. Prozkoumav spisy a obsah napadeného rozhodnutí jakož i dovolacího rekursu nejvyšší soud neshledal, že tyto podmínky dovolací stížnosti jsou splněny.
Citace:
Čís. 10217. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 506-507.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).