NPD documents search: Váž. tr., 10 (1928)

Čís. 3036.

Podle čl. III. zák. čís. 142/68 (§ 42 zák. na ochr. rep.) jest pro skutkovou podstatu ve směru objektivním jedině rozhodným trestný obsah článku.
Výklad článku lze jako skutkové zjištění napadati nejen podle čís. 5 § 281 tr. ř., nýbrž i podle čís. 9 a) § 281 tr. ř., dospěl-li soud k jeho výkladu, vycházeje z nesprávného právního názoru.
I citace článků nezávadně uveřejněných a každému přístupných může se státi trestně závadnou.
(Rozh. ze dne 5. ledna 1928, Zm II 291/27.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti, státního zastupitelství do rozsudku zemského trestního soudu v Brně ze dne 16. května 1927, jímž byl obžalovaný sproštěn podle § 259 čís. 3 tr. ř. z obžaloby pro přečin zanedbání povinné péče podle čl. III. zákona ze dne 15. října 1868, čís. 142 ř. zák. a § 42 zákona na ochranu republiky, zrušil napadený rozsudek a věc vrátil soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Zmateční stížnost dovolává se důvodů zmatečnosti podle čís. 4, 5 a 9 a) § 281 tr. ř. K přesvědčení, že článek uveřejněný v čís. 5. »R.« ze dne 5. ledna 1926 pod titulem, »Od blanquismu k leninismu« — tedy v době, kdy obžalovaný byi zodpovědným redaktorem tohoto v B. tištěného listu— zakládá svým obsahem objektivní skutkovou podstatu zločinu podle § 15 čís. 3 zákona na ochranu republiky, kterou v něm spatřuje obžaloba, totiž podněcování ke zločinu § 1 téhož zákona, nedospěl nalézací soud podle rozsudkových důvodů proto, že prý účelem článku bylo, vyložiti k 45. výročí úmrtí Blanquiho jeho revoluční názory v poměru k nynějším názorům Leninovým, při čemž nejen názory Blanquiho, nýbrž i poukaz na úspěšnost povstání, opřeného o organizovanou třídu občanstva a vyvolaného ve vhodnou chvíli přelomu, jsou citovány jednak ze zásad »Societé des Familles« jednak z knihy Marxovy, jednak doslovně z listu Leninova, tedy vesměs z pramenů, u nás v nesčetných rozšířených knihách bezzávadně přístupných. Jde prý tu o pouhý rozbor dvou směrů, o článek promlouvající s poukazem na názory sociálních vědců čistě theoreticky, o kritickou úvahu, která i při srovnávání ideové podstaty obou směrů nevybočuje z mezí klidného literárního posudku vzpomínkového, nevybízí čtenáře k rozhodnutí se pro revoluční převrat a neobrací se zejména ani slovem ani zastřeným poukazem na zařízení naší republiky, nekritisuje nynější řád tohoto státu ani proti němu nepodněcuje a nepodněcuje ať o sobě nebo zvláštní výzvou ani k nutnosti nebo k žádoucnosti revolučního převratu v tomto státě, který by byl možným jediné za současného rozbití platného útvaru demokraticko-republikánského. Nelze přisvědčit! zmateční stížnosti, pokud uplatňuje důvody zmatečnosti podle čís. 4 a 5 § 281 tr. ř., poněvadž uplatnění jejich tak, jak se děje ve zmateční stížnosti, jest vyloučeno. Jestiť podle čl. III. zákona ze dne 15. října 1868, čís. 142 ř. zák. pro skutkovou podstatu ve směru objektivním jedině rozhodným, jak správně vyslovuje napadený rozsudek, trestný obsah článku a nelze proto s úspěchem uplatňovati proti správnosti rozsudku okolnosti, jež s obsahem článku nemají nic společného, jako: tendenci komunistické internacionály, směr časopisu, v němž článek byl uveřejněn a pod. Nebylo proto lze přihlížeti k vývodům zmateční stížnosti týkajícím se těchto zmatků. Zmateční stížnost však částečně právem uplatňuje zmatek podle čís. 9 a) § 281 tr. ř. Výklad článku, jehož obsah přichází v úvahu, lze ovšem pravidelně jako skutkové zjištění napadati podle čís. 5 § 281 tr. ř., může však býti napadán také podle čís. 9 a) § 281 tr. ř., když nalézací Soud dospěl k jeho výkladu, vycházeje z nesprávného právního názoru. V souzeném případě jest rozsudku podkladem v prvé řadě názor, že pozastavený článek cituje doslovně výňatek z Leninova listu zrovna tak jako týmž způsobem typografickým vypisuje methodu Blaquiho z knihy Marxovy, a že to i ono jest u nás nezávadně přístupné v nesčetných, rozšířených knihách a že tudíž citace článků nezávadně uveřejněných a každému přístupných nezakládá objektivně skutkovou podstatu trestného činu obžalovanému za vinu kladeného. Tento názor, právně pochybený, byl, jak vyplývá z rozsudkových důvodů, spolu směrodatným pro závěr nalézacího soudu, že kritická úvaha i při srovnání podstaty ideové obou těchto směrů nevybočuje z mezí klidného literárního posudku vzpomínkového. Není vyloučeno, že by nalézací soud nebyl dospěl k názoru o objektivní nezávadnosti pozastaveného článku, kdyby nebyl vycházel z mylného právního předpokladu, že citace článků nezávadně uveřejněných a každému přístupných nezakládá- objektivně skutkovou podstatu trestného činu obžalovanému za vinu kladeného. Neboť vytržením jednotlivých citovaných míst z původní souvislosti vpravením jich do jiné souvislosti mohou tato nabyti významu zcela odchylného, po případě závadného a může se tak i citace článků nezávadně uveřejněných a každému přístupných státi trestnou. Tím se stává vratkým i závěr nalézacího soudu, že článek nezakládá objektivní podstatu zločinu podle zák. na ochranu republiky a rozsudek sprošťující obžalovaného z obžaloby pro přečin podle § 42 zák. zmatečným podle § 281 čís. 9 a) tr. ř. Bylo proto zmateční stížnosti vyhověti, napadený rozsudek zrušiti a věc vrátiti soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozhodl, při čemž bude zejména též uvažovati, zdali nespadá snad trestný čin obžalovanému za vinu kladený pod ustanovení § 16 čís. 1, 2 zákona na ochranu republiky (projev souhlasu).

Citace:

Čís. 3036. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10, s. 27-29.