Čís. 2541.

Soulož s nedospělou jest trestná jako zločin násilného smilstva podle §u 127 tr. zák., třebas děvče bylo předčasně vyvinuto jak duševně tak i tělesně tak, že bylo schopno soulože v plném fysiologickém rozsahu a mohlo si uvědomiti následky soulože.
(Rozh. ze dne 15. listopadu 1926, Zm I 338/26.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského jako porotního soudu v Chebu ze dne 27. dubna 1926, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem násilného smilstva podle §u 127 tr. zák. — Čís. 2541 —
651
Důvody:
Uplatňujíc důvod zmatečnosti podle §u 344 čís. 6 tr. ř., vytýká zmateční stížnost, že byl porušen předpis §u 320 tr. ř. tím, že nebyla dána kromě otázky (hlavní) na zločin násilného smilstva další otázka (eventuální) na zločin §u 93 tr. zák. Účelem ustanovení §u 127 tr. zák. jest prý ochrana děvčat, jež nejsou ještě tak dospělými, by mohla na nich býti vykonána soulož způsobem pravidelným, před útoky na jejich pohlavní části. Porotcům přísluší prý právo, dáti slovům zákona: »osobě ženské, nepřekročivší čtrnáctého roku svého věku« onen výklad a pokládati za předmět zločinu §u 127 jedině děvčata, která dosud nedosáhla úplné pohlavní dospělosti. Že takovým děvčetem není Elsa L-ová, plyne prý z její výpovědi, že měla dvakráte čmýru, než obžalovaný s ní souložil. Kdyby se byli porotci přidrželi onoho výkladu zákona, byl by prý přišel skutek obžalovaného v úvahu jen jako zločin §u 93 tr. zák., na který stanoven mírnější trest, než na zločin, ke kterému se vztahovala jediná otázka o vině, která porotcům byla dána. Předpoklad stížnosti, že její výklad ustanovení §u 127 tr. zák. má oporu v rozhodnutí čís. 3153 sb. rozh. bývalého soudu zrušovacího ve Vídni, jest mylný. Toto rozhodnutí jedná o spodní, nikoli o vrchní (časové) hranici zvláštní ochrany nedospělých dívek a podotýká sice, že nedostatečný vývin rodidel zneužitého dítěte nebrání použití §u 127, avšak zároveň vyslovuje, že zákon sám nečiní rozdílu ani ohledně stáří (rozuměj pokud není překročen čtrnáctý rok), ani ohledně fysického vývinu nedospělé dívky, a že proto není ani na soudci by v těchto směrech rozeznával. Než i jinak jest stížnost na omylu. Účelem zákonného zákazu, podnikati mimomanželskou soulož na děvčatech, nepřekročivších čtrnáctého roku věku, byť i s jejich svolením, jest arciť ochrana jich proti předčasným útokům na jejich čest pohlavní. Avšak hlediskem rozhodným pro předpoklad předčasnosti není jen nedostatek fysického vývinu, pro který není možno, vykonati soulož v plném pravidelném rozsahu, nýbrž i nedostatek vývinu duševního, pro který nemá děvče vůbec nebo nemá jasných představ o významu a následcích soulože. Tomu svědčí, že zákon poskytuje stejnou ochranu i starším ženám, které jsou v bezvědomí, a úvaha, že by jinak pozbylo děvče zákonné ochrany za dobu, po kterou může podle svého tělesného vývinu otěhotniti souloží, ačkoliv podle zákonem předpokládaného nedostatku duševního vývinu nemá vůbec neb alespoň nemá jasných a dostatečných představ o tom, že takový výsledek soulože může nastati, zejména o svízelích a povinnostech, jež těhotenství a mateřství uvaluje na ženy. Stupeň tělesné dospělosti, obzvláště předčasný vývin rodidel, je proto s hlediska §u 127 tr. zák. lhostejným. Než ani předčasný duševní vývin nezbavuje děvče ochrany tohoto §u. Východiskem zákona jest průměr duševního vývinu a předpoklad, že po stránce té děvče před dokončením čtrnáctého roku není dospělým. Předpoklad ten jest obdobný předpokladům oněch zákonných ustanovení, podle nichž nabývá způsobilosti k právnímu jednání (úplné způsobilosti), kdokoliv bez výjimky teprve dovršením určitého stáří a podle nichž počíná trestní zodpovědnost (plná zodpovědnost) bez ohledu na případy předčasného neb opožděného vývinu tělesného nebo duševního — Čís. 2542 —
652
teprve, tu pak bezvýjimečně tím, že pachatel překročil určitý věk. Obdobně předpis §u 127 tr. zák., nepřipouštěje výjimky z důvodu předčasné dospělosti tělesné nebo duševní, upírá děvčeti způsobilost k volnému rozhodování se k souloži, dokud nedovršilo čtrnáctého roku, a tresce do té doby bezvýjimečně podnikání soulože s ním. Třebaže tedy Elsa L-ová byla snad v době souzených souloží tělesně vyvinuta tak, že byla s ní možnou soulož v plném fysiologickém rozsahu, byla přece vhodným předmětem zločinu podle §u 127 tr. zák. Opačným, protože naprosto nesprávným výkladem zákona nemohli se říditi ani porotci, jimž ovšem náleží výklad zákona, nepřísluší však právo uznati o vině proti zákonu, a porotní soudní dvůr nesměl se propůjčiti k tomu, by eventuální otázkou spolupůsobil k případnému výroku porotců, podřaďujícímu skutek jimi zjištěný pod mírnější ustanovení, než které při správném výkladu zákona k němu se vztahuje.

Citace:

č. 2541. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 666-668.