Čís. 3864.

Československý erár jest povinen zaplatiti to, co bylo mu dodáno po 28. říjnu 1918, třebas objednávka se stala ještě býv. rakouským erárem.
(Rozh. ze dne 14. května 1924, Rv I 204/24.)
Žalobkyně ujednala s bývalou správou c. k. rakouských státních drah smlouvu o dílo, provedla je z části před 28. říjnem 1918, z části po tomto dni; dílo bylo správou Československých státních drah převzato. Oba nižší soudy vyhověly žalobě o zaplacení odměny za vykonané dílo. Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalovaného eráru.
Důvody:
Žalovaný erár dovolává se z rozsudku odvolacího soudu pro nesprávné právní posouzení, tedy z dovolacího důvodu §u 503 čís. 4 c. ř. s. Dovolání nelze uznati za odůvodněné. Podle §§ů 1 a 2 zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 354 sb. z. а n., kterým byl proveden čl. 208 mírové smlouvy St. Germainské, nabyla Československá republika veškerého majetku nemovitého i movitého, zahrnujíc v to veškerá majetková práva i pohledávky, který náležel do 28. října 1918 bývalému eráru rakouskému na území, jež toho dne připadlo Československému státu. Dle §u 7 téhož zákona jest rozhodnou dobou pro nabytí tohoto majetku den 28. října 1918. K majetkovým právům tam vytčeným náleží zajisté také všechny obligační nároky na splnění smluv, ujednaných před uvedeným dnem rakouským erárem s třetími osobami, nemohou však k nim náležeti statky a práva, jichž dne 28. října 1918 ještě nebylo, poněvadž toho dne nebyla smlouva třetími osobami ještě splněna. To, co žalující firma dodala železniční správě po 28. říjnu 1918, nebylo dodáno již bývalému c. k. eráru a nepřipadlo do vlastnictví československého eráru podle čl. 208 mírové smlouvy a veřejnoprávního předpisu zákona čís. 354/1921. Ohledně úplaty za tyto dodávky neplatí proto předpisy čl. 203 předposlední odstavec a čl. 205 poslední odstavec mírové smlouvy St. Germainské, že nynější vláda rakouská jest samojediná zodpovědná za všechny závazky bývalého rakouského eráru, sjednané před válkou a za války s určitými výjimkami, o něž tu nejde, nýbrž všeobecná pravidla platného práva soukromého. Na veřejnoprávní, bezbřemenný převod majetku bývalého Rakouska na Československou republiku mohla by se žalovaná strana odvolávati jen ohledně dodávek, provedených před 28. říjnem 1918, zaplacení těchto dodávek však žalující firma touto žalobou nevymáhá a ovšem vzhledem ku příročí, nařízenému pro takové pohledávky zákonem ze dne 23. července 1919, čís. 440 sb. z. a n., ani vymáhati nemůže. Lze-li posuzovati právní poměr mezi stranami jenom podle pravidel práva soukromého, nemůže býti pochybnosti o povinnosti žalovaného eráru, by zaplatil hmoty a práce, dodané po 28. říjnu 1918. Povinnost ta plyne z §§ů 1052, 1062, 1152 a 1170 obč. zák. Přijala-li československá železniční správa další plnění žalující firmy, aniž prohlásila, že je přijímá jménem bývalého c. k. eráru — k čemuž ostatně nebyla pro nedostatek jakéhokoliv zmocnění ani oprávněna — nemůže tento její počin miti jiného smyslu, než že ujednala se žalobkyní samostatnou smlouvu o dílo, jímž bylo dohotovení nedokončeného díla, počatého z příkazu bývalého rakouského eráru, a že jest ochotna zaplatiti odměnu na dohotovení díla připadající.

Citace:

Rozhodnutí č. 3864. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 780-781.