Čís. 14185.

Ustanovením § 2 zák. č. 330/1921 Sb. z. a n. došla zákonného uznania inštitúcia dôvernických výborov v obore štátnej správy železničnej, ktoré boly ustanovené před týmto zákonom výnosom ministerstva železnic č. 1060/1920 Pres. Uvedeným zákonom nadobudol cit výnos povahu předpisu všeobecne závazného v služebných pomeroch železničných zamestnancov.
Výpověď, daná železničnému zaměstnancovi bez zachovania postupu, predpísaného v § 3 č. 5 a § 17 cit. výnosu, je bezúčinná.
(Rozh. z 20. II. 1935, Rv III 319/34.)
Žalobník, pomocný zaměstnanec štátnych drah, domáhal sa žalobou vyslovenia bezúčinnosti danej mu výpovědi, medzi iným na tom základe, že nebol pri výpovědi zachovaný postup, predpísaný výnosom ministerstva železnic 1060/1920 Pres. o spoluúčasti důvernického výboru.
Všetky tri stolice žalobě vyhovely. Najvyšší súd z týchto důvodov:
Zákonem z 12. srpna 1921 č. 330 Sb. z. a n. (§ 2.) bylo nařízeno, že důvěrnické sbory v železničních podnicích, jak byly dosavad zřízeny, zůstávají v činnosti, a kde nebyly ještě zřízeny, zřídí se podle zásad platných u státních drah.
Tímto ustanovením došlo zákonného uznání instituce dosavadních důvěrnických výborů všeho železničního zaměstnanectva, zejména i důvěrnických výborů v oboru státní správy železniční, které byly ustaveny již před tímto zákonem a to výnosem ministerstva železnic z 1. července 1920 č. 1060 Pres. Tím nabyl tento výnos povahy předpisu obecně závazného ve služebních poměrech železničního zaměstnanectva a je proto výpověď daná zaměstnanci, při níž železniční úřad nezachoval postup nařízený v tomto výnose 1060/1920 (§ 3. č. 5 a § 17.) protiprávnou a proto bezúčinnou.
Je pravda, jak dovozuje dovolací žádost žalovaného státu, že i tehdy, nestala-li se v projednávané věci dohoda, nebo nesouhlasí-li s ní nebo s usnesením důvěrnického výboru příslušný železniční úřad, rozhodne na konec přece úřad; sám, avšak — a to přehlíží dovolací žádost — dříve než může rozhodnouti, musí se pokusiti sám nebo delegovaným funkcionářem ještě jednou o dohodu a rozhodnouti až pak, když i tento poslední pokus o dohodu se nepodařil (§ 17).
Tento předpis § 17. nebyl žádným z pozdějších výnosů ministerstva železnic, zejména výnosem č. 24244-1/3, výnosem č. 27342-Pres/5 a výnosem č. 58319-pres/5 — ani změněn ani zrušen, naopak prvý výnos č. 1060/1920 byl jimi jen vysvětlován a důvěrnickým výborům 8-denní lhůtou k jejich vyjádření usnadněno konání jejich spolupůsobení při výpovědích a propouštění zaměstnanců (§ 3. č. 5 výn. 1060/1920) a proto je zbytečno zabývati se dále vývody dovolací žádosti, poukazujícími na změny tohoto původního výnosu výnosy pozdějšími.
Je nemístným hledati smysl předpisu § 17. v zákoně č. 330/21 Sb. z. a n. o závodních výborech ve výdělečných podnicích soukromých, protože tento zákon zavádí závodní výbory pro obor hospodářské činnosti soukromopodnikatelské, železné dráhy, jsouce podniky v prvé řadě v zájmu obyvatelstva, nestojí na této hospodářské zásadě a je to také zbytečným, protože předpis § 17. výnosu 1060/1920 je docela jasný.
Podobně je tomu i se zákonem č. 286/24 Sb. z. a n., který se týče obmezení počtu zaměstnanectva ve veřejné správě a nuceného odchodu ze státní služby (§ 22 cit. zák.) za předpokladů uvedených v tomto zákoně, o takové zrušení služebního poměru však nejde ve případě tuto rozhodovaném.
Mylný je názor dovolací žádosti, že ustanovení výnosu č. 1060/1920 nutno považovati vzhledem k tomuto zákonu za zrušené, neboť výnosem tímto zřizuje se organisační činitel železničního zaměstnanectva a vymezuje se jeho působnost, toho však se zákon 286/24 Sb. z. a n. vůbec nedotknul.

Citace:

č. 14185. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 997-998.