NPD documents search: Váž. civ., 10 (1928), sv. 2

Čís. 1060.

Skutková podstata druhého případu § 214 tr. zák. předpokládá, že osoba, které jest nadržováno, zločin spáchala. Ke skutkové podstatě třetího případu téhož § postačí, že přechovávač znal přechovávaného jako zločince, již dříve trestaného.
(Rozh. ze dne 29. prosince 1922, Kr I 1134/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalované do rozsudku krajského soudu v Jičíně ze dne 7. října 1921, jímž byla stěžovatelka uznána vinnou zločinem podle § 214 tr. zák., pokud obžalovaná byla uznána vinnou zločinem nadržování zločincům dle třetího případu § 214 tr. zák. spáchaným tím, že v noci 29. června 1921 přechovávala známého jí zločince Josefa M-а, vyhověl však zmateční stížnosti potud, pokud obžalovaná uznána byla vinnou týmž zločinem dle druhého případu § 214 tr. zák., spáchaný tím, že v noci 29. června 1921 ukrývala před vrchností Josefa M-а pro zločin krádeže stíhaného, zrušil napadený rozsudek v tomto výroku, jakož i ve výroku o trestu a v souvisejících s ním výrocích jako zmatečný a vyměřil obžalované znovu trest. Důvody:
Dovolávajíc se důvodu zmatečnosti čís. 9, patrně čís. 9 a) § 281 tr. ř., spatřuje zmateční stížnost nesprávným výklad, přesněji řečeno nesprávné použití, pokud se týče porušení zákona v tom, že byla stěžovatelka uznána vinnou zločinem ve smyslu § 214 tr. zák., ačkoliv Josef M. byl, jak sám rozsudek zjišťuje, sproštěn z obžaloby pro zločin krádeže, pro kterou byl stíhán tehdy, když ho stěžovatelka ukrývala. Zmateční stížnost z toho dovozuje, že stěžovatelka neukrývala zločince, nýbrž člověka stíhaného nevinně a bezdůvodně, že tudíž její jednání není vůbec činem trestným. V tomto směru je zmateční stížnost v právu, neboť skutková podstata druhého případu § 214 tr. zák., kterou při tom zmateční stížnost výhradně na zřeteli má, předpokládá nezbytně, že osoba, které je ukrýváním nadržováno, spáchala opravdu zločin. Skutečnost, zjištěná rozsudkem, že byl Josef M. z obžaloby pro dotyčný zločin krádeže sproštěn. zdá se arci nasvědčovati tomu, že krádeže té ve skutečnosti nespáchal, že tudíž pro ni v době, kdy ho stěžovatelka dle rozsudkového zjištění jako člověka pro zločin ten stíhaného ukrývala, stíhán byl bezdůvodně. Bylo proto po této stránce zmateční stížnosti vyhověno. Zmateční stížnost přehlíží však, že napadeným rozsudkem podřaděno bylo jednání stěžovatelčino skutkové podstatě zločinu § 214 tr. zák. nejen potud, pokud Josefa M-а, pro zločin krádeže stíhaného, před vrchností ukrývala, nýbrž také proto, že jmenovaného, známého jí zločince, přechovávala, že tudíž soud shledal v jejím jednání také skutkovou podstatu třetího případu § 214 tr. zák. Této části rozsudkového výroku zmateční stížnost, jak z jejích vývodů zcela nepochybně je zřejmo, vůbec neodporuje a nelze o rozsudkovém výroku důvodně říci, že byl jím v tom směru zákon porušen, nebo že ho bylo použito nesprávně; rozsudek nejen uvádí, že M., byv již dříve vícekrát trestán, má povahu zločince, nýbrž zjišťuje výslovně zejména také, že stěžovatelka Josefa M-а znala jako zločince, dříve již trestaného. Pak ovšem pozbývá všeho významu rozsudkový závěr, o jehož správnosti arci jinak pochybovati sluší, dle něhož je prý zcela nerozhodno, že byl M. sproštěn z obžaloby pro čin, pro který tehda byl stíhán. Náleželo tudíž, pokud jde o skutkovou podstatu třetího případu § 214 tr. zák., zmateční stížnost jako po zákonu neprovedenou zavrhnouti.

Citace:

č. 4643. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 247-248.