Č. 4219.
Předválečné renty: Není nároku na přijetí k privilegovanému úpisu IV. stát. půjčky — titrů rak. vál. půjčky, náležejících do pozůstalosti po choromyslném (jako jmění opatrovaneckého).
(Nález ze dne 10. prosince 1924 č. 21891.)
Věc: Jindřiška M. v K. proti úřadu pro vyměřování poplatků v Praze o privilegovaný úpis IV. státní půjčky.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Manžel st-lky byl v květnu 1916 dán pod kuratelu, ve kteréž zůstal až do své smrti, kteráž nastala dne 4. dubna 1918. Pozůstalost jeho skončena byla vydáním odevzdací listiny z 10. července 1919. St-lka žádala podáním z 27. června 1922, aby rak. státní půjčky v částce 54000 Kč, kteréž z výše uvedené pozůstalosti dědila, přijaty byly k privilegovanému upsáni IV. státní půjčky republiky čsl., ve smyslu § 3 zák. z 24. června 1920 č. 417 Sb. Žal. úřad nař. rozhodnutím zamítl žádost tu z důvodu, že upisovatel válečných půjček zemřel dne 4. dubna 1918, a že st-lka (osoba svéprávná) vlastnictví k nim nabyla již před 28. říjnem 1918.
Stížnost do tohoto rozhodnutí podanou, neshledal nss důvodnou.
V § 3 zák. č. 417/1920 jest stanoveno, že ústavy, právnické osoby, určité druhy jmění a korporace tam vyjmenované obdrží jisté výhody při úpisu IV. státní půjčky pomocí rak. válečných půjček.
Paragraf 6 téhož zák. předepisuje, že upisovatel dle § 3 musí prokázati, že dluhopisy válečných půjček měl ve vlastnictví již dne 28. října 1918 a od té doby nepřetržitě až do dne upsání půjčky.
Ve sporném případě nabyla st-lka zmíněných dluhopisů vál. půjček z pozůstalosti po svém manželi, který byl pod kuratelou a dne 4. dubna 1918 zemřel. St-lka tvrdí, že následkem toho půjčky ty byly v den 28. října 1918 jměním opatrovaneckým a že proto přísluší jim výhoda privilegovaného úpisu.
Názor tento není správný. Jmění manžela st-lky, který byl pod kuratelou, bylo až do jeho smrti jměním opatrovaneckým. Úmrtím zůstavitele pozbylo jmění to tohoto charakteru a stalo se jměním pozůstalostním, neboť, jak z ustanovení §§ 547 a 1448 o. z. o. ve spojení s § 531 téhož zák. vyplývá, přecházejí na pozůstalost jen majetková práva a závazky zůstavitele, kdežto práva osobní dle výslovného ustanovení § 1448 o. z. o. úmrtím zanikají. Vlastnost zůstavitele jako opatrovance není žádným právem majetkovým a nemohla tudíž vlastnost ta přejíti na jeho pozůstalost a nešlo tudíž dne 28. října 1918 o jmění opatrovanecké, jak tvrdí stížnost.
Nss nemohl sice souhlasiti s názorem nař. rozhodnutí, že totiž úmrtím opatrovance nabyla st-lka vlastnictví k válečným půjčkám, jelikož vlastnictví pozůstalosti nabývá se teprve její odevzdáním a nikoliv již nápadem dědickým; soud ten však neměl příčiny zrušiti výrok žal. úřadu pro nezákonnost, ježto nárok st-lky na privilegovaný úpis IV. státní půjčky není zákonem odůvodněn a zamítnutí tohoto nároku byť i z důvodů nesprávných, neznamená tudíž zásah v subjektivní práva strany ve smyslu § 2 zák. o ss.
Bylo proto stížnost jako bezdůvodnou zamítnouti.