NPD documents search: Boh. adm., 15 (1933), sv. 2

Čís. 564.

Předražování (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.).
Ani tehdy, nakoupil-li prodatel za neobvykle nízkou cenu, nemůže požadovati více, než-li činí nabývací náklady včetně hospodářsky odůvodněného zisku.
(Rozh. ze dne 10. října 1921, Kr I 742/20.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku lichevního soudu při krajském soudě v Mladé Boleslavi ze dne 4. září 1920, pokud jím byl obžalovaný dle § 259 čís. 3 tr. ř. sproštěn z obžaloby pro přečin předražování dle třetího odstavce § 7 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n., napadený rozsudek zrušil a vrátil věc soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Zmateční stížnost státního zastupitelství odporuje rozsudku prvé stolice, kterým byl obžalovaný Alois H. dle § 259 č. 3 tr. ř. sproštěn z obžaloby pro přečin řetězového obchodu a předražování ve smyslu §§ 11 čís. 4 a 7 odstavec třetí zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n. pouze potud, pokud jde o výrok, sprošťující obžalovaného z obžaloby pro přečin předražování. Rozsudek zjišťuje o obžalovaném, že krávu, jemu dne 3. května 1920 Karlem L-em za 3400 K prodanou, dne 12. května 1920 prodal dále za 5800 K. Na odůvodnění výroku, sprošťujícího obžalovaného z obžaloby pro přečin předražování, uvádí se v rozhodovacích důvodech rozsudku, že Karel L., chtěje se krávy zbaviti za každou cenu a neznaje skutečných cen, přijal cenu, mu obžalovaným nabídnutou, a že se teprve později zejména z toho, že mu řezník za krávu hned za několik dní po jejím odvedení nabízel 7000 K, přesvědčil, že ji prodal za cenu neobyčejně nízkou. Nelze prý tudíž tvrditi, že obžalovaný prodal krávu za cenu nepřiměřeně vysokou. Zmateční stížnosti, která se číselně dovolává důvodu zmatečnosti dle § 281 čís. 10 tr. ř., ve skutečnosti však uplatňuje důvod zmatku dle § 281 čís. 9 a) tr. ř., nelze aspoň potud, pokud vytýká, že nalézací soud následkem nesprávného posouzení věci neshledal v jednání obžalovaného při nejmenším skutkové podstaty přestupku předražování, upříti oprávnění. Z dosti kusého odůvodnění rozsudkového výroku, zejména ze zmínky o »skutečných cenách« dlužno souditi, že nalézací soud nepovažuje peníz 5800 K, za který obžalovaný krávu prodal, za cenu zřejmě přemrštěnou (rozsudek mluví o ceně »nepřiměřeně vysoké«) patrně proto, že nevybočovala buď vůbec nebo ne příliš z oněch cen, které se v kritické době za krávu platily, a že zejména ani nedosahovala oné výše, jež za touž krávu o několik dní později nabídnuta bylo L-ovi. Stanovisko nalézacího soudu je zřejmě nesprávné. Pro posouzení otázky přiměřenosti či zřejmé přemrštěnosti ceny jsou v konkretním případě směrodatnými především nabývací náklady, takže zásadně není prodávající, nemá-li přijíti do kolise s trestním ustanovením o předražování, oprávněn požadovati nebo přijati za předmět potřeby cenu, která by převyšovala jeho vlastní náklady nabývací včetně případného slušného t. j. hospodářsky odůvodněného výdělku. Od zásady této se uchýliti není dovoleno ani v takovém případě, ve kterém podařilo se prodávajícímu opatřiti si předmět potřeby ať již z příčiny jakékoli lacino t. j. za cenu, nedosahující cen, které jsou při onom předmětu potřeby cenami běžnými. Povinností jeho jest, by při dalším prodeji předmětu toho neužil získané výhody k ukojení svého sobeckého zájmu, nýbrž by ji požadováním ceny, přiměřené vlastním nákladům nabývacím, přesunul na prospěch celku, neboť jen takovýto postup může vydatně spolupůsobiti při uskutečňování snah, nesoucích se k tomu, by ceny, vyhnané do výše vlivem mimořádných poměrů, vyvolaných válkou, doznaly opět žádoucího poklesu. Také ten, kdo za předmět potřeby, jím samým bez jakéhokoli důvodu lacino získaný, požaduje nebo si poskytnouti dá daleko vyšší cenu běžnou, žádá nebo přijímá cenu zřejmě přemrštěnou, a jednaje takto u využitkování oněch běžných cen, vytvořených válkou, využívá zároveň mimořádných poměrů vyvolaných válkou. Kdyby podobné jednání mělo býti beztrestně trpěno, nenabyl by nikdy účinnosti jeden z důležitých činitelů, které jsou s to přivoditi postupné klesání cen, válkou do výše vyhnaných. Rozsudek zjišťuje, že obžalovanému vzešly vedle vlastního nákupního nákladu další výlohy pouze živením krávy po 7 dní ve výši nejméně 500 K tak, že rozdíl mezi jeho nabývacími náklady včetně výloh živení a cenou jím požadovanou činil asi 1900 K neb o něco méně, což nasvědčuje tomu, že cena, kterou obžalovaný za krávu požadoval, byla cenou zřejmě přemrštěnou.

Citace:

č. 564. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 378-380.