NPD documents search: Váž. civ., 10 (1928), sv. 2

Čís. 8255.

Pozemková reforma.
Převyšovala-li kupní cena skutečně zaplacená cenu stanovenou ve smlouvě schválené Obvodovou úřadovnou Státního pozemkového úřadu, byla smlouva co do tohoto zvýšku neplatná. Pokud nemůže se kupitel přes to domáhati vrácení tohoto zvýšku.
(Rozh. ze dne 29. srpna 1928, Rv II 535/28.) — Čís. 8255 —
Na velkostatku žalované byla provedena pozemková reforma a žalující obci byly přiděleny pozemky. Tvrdíc, že přeplatila žalované kupní cenu stanovenou Státním pozemkovým úřadem o 1064 Kč, domáhala se žalobkyně na žalované vrácení tohoto přeplatku. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby, odvolací soud žalobu zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Pravda, že pokud cena skutečně zaplacená převyšovala cenu stanovenou ve smlouvě Obvodovou úřadovnou Státního pozemkového úřadu schválené, byla smlouva co do tohoto zvýšku podle § 7 nové znění záb. zák. a čl. I. čís. 1 nař. čís. 225/21 neplatná — ovšem právě jen co do něho — a zvýšek byl tedy nedluhem, ale právě, posuzuje-li se otázka se stanoviska placení nedluhu, což ani nižší stolice ani strany neučinily (odvolací soud má naopak, ovšem neprávem, za to, že ústní úmluvy stanovící zvýšek nad cenu stanovenou ve schválené písemní smlouvě jsou platny), nemůže žalující straně býti vyhověno, když se domáhá vrácení zaplaceného zvýšku, neboť nikde netvrdila a tím méně prokázala, že platila omylem, majíc za to, že platiti musí, jak to podle § 1431 obč. zák. jest podmínkou každé t. zv. kondikce indebiti, nýbrž zakládá žalobní nárok jedině na tom, že nebyla povinna platiti více, než smlouvou stanoveno, tedy pouze na nedostatek platební povinnosti, nejsoucnost dluhu, což však nestačí, jak to i § 1432 obč. zák. ještě jednou zdůrazňuje, řka, že placení, o němž kdo věděl, že ho dlužen není, nazpět žádati nemůže, i bylo, jak už řečeno, podle § 1431 povinností žalující strany tvrditi a dokázati omyl, což nejen neučinila, ale je i zjevno, že když kupitelé platili v den podpisu smlouvy (obec R. při první smlouvě dokonce později), od kteréhož dne podle žaloby také úroky žádají, s tím víceplatem souhlasili, když ani netvrdí, že smlouvy podepsali na slepo, nepřesvědčivše se ani, jaká cena je tam udána, a když, i kdyby byli smlouvy podepsali až po složení peněz, proti víceplatu přece odpor neprojevili — aspoň ani v nejmenším nic takového netvrdí — takže jsou tu podle § 863 obč. zák. všecky podmínky, by se musilo míti za to, že souhlasili a chtěli předem placené ponechati žalované přes to, že to šlo nad ustanovení podepsané smlouvy. Ale ovšem schválení placení vykonaného na nedluh, stalo-li se až při vědomí nedluhu, rovná se vědomému placení nedluhu. Ostatně proti žalobnímu tvrzení kupitelů, kteří udávají, že zaplatili před podpisem smlouvy, musí poukázáno býti na čl. II. smluv, podle něhož zaplaceno při podpisu smlouvy: avšak ať tomu bylo jakkoli, musí vždy, zvláště když zaplacení v témž čl. II. smlouvy zároveň kvitováno, celé jednání, smlouva i placení, pokládáno býti za nedílné jednání, při němž se nerozeznává, zda jeden úkon stal se napřed a druhý po něm, nýbrž platí oba za současné.

Citace:

č. 8255. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 113-114.