NPD documents search: Váž. tr., 17 (1935)

Čís. 17275.

Pozůstalostní nemovitosti, které jsou stiženy svěřenským náhradnictvím, a nemovitosti náležející sice povolanému dědici, avšak zatížené omezením jeho vlastnického práva zákazem zcizení ve prospěch svěřenského náhradníka, nemohou býti zástavou pro zajištěni substitučních nároků týkajících se pozůstalostních movitostí a příslušenství pozůstalostních nemovitostí.
Svěřenský náhradník je účastníkem řízení o projednání pozůstalostního jmění stiženého svěřenským náhradnictvím a je proto oprávněn k rekursu proti rozhodnutí pozůstalostního soudu, že se pohledávka proti zůstaviteli přihlášená do jeho pozůstalosti zařazuje do pasiv pozůstalosti; není však oprávněn k rekursu proti rozhodnutím pozůstalostního soudu, že se část jmění zařazuje do aktiv pozůstalosti.
(Rozh. ze dne 23. listopadu 1938, R I 1316/38.) Pozůstalostní soud v řízení o pozůstalosti po Boženě Š. odevzdal 1. veškeré movité i nemovité pozůstalostní jmění s všemi právy a užitky do vlastnictví pozůstalého manžela Václava Š. s tím, že toto pozůstalostní jmění připadne po jeho smrti Věře Š. jako substituční dědičce ve smyslu ustanovení dědické smlouvy a testamentu a že její nárok co do svršků a jiných hmotných věcí movitých, jakož i co do příslušenství pozůstalostních nemovitostí bude do výše 42 000 Kč zajištěn společným právem zástavním na celých nemovitostech, zapsaných ve vložkách 37 a 204 pozemkové knihy a č. 78 a 92 pozemkové knihy V., a to, co se týká neoddělené ideální poloviny uvedených nemovitostí, patřící do pozůstalosti bez újmy práv jmenované poddědičky, 2. zařadil do pozůstalostních dluhů částku 5000 Kč jako pohledávku Marie Š. ze zápůjčky, a 3. zařadil do aktiv pozůstalosti i neoddělenou polovici pozemku č. kat. 397/1 role ve V. Rekursní soud k rekursu Věry Š. zrušil napadené usnesení, pokud jím bylo provedeno zajištění movitých věcí, které jsou příslušenstvím pozůstalostních nemovitostí, zřízením zástavního práva na celé nemovitosti shora uvedené a vrátil věc soudu prvé stolice k dalšímu jednání a rozhodnutí, její rekurs co do části 2. napadeného usnesení odmítl, a co do 3. rekursu nevyhověl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu Václava Š., kdežto dovolacímu rekursu Věry Š. částečně vyhověl a napadené usnesení, pokud její rekurs brojící proti zařadění pohledávky Marie Š. v částce 5000 Kč do dluhů pozůstalostních odmítl, zrušil a vrátil věc rekursnímu soudu, aby o jejím rekursu znovu rozhodl, jinak jejímu dovolacímu rekursu nevyhověl.
Důvody:
K dovolacímu rekursu Václava Š. Dovolací stěžovatel brojí proti tomu, že rekursní soud nepokládá za dostatečnou jistotu danou ve smyslu § 158 nesp. pat. ve formě zástavního práva do výše 42 000 Kč jednak na nemovitostech patřících do vzpomenuté pozůstalosti, jednak na nemovitostech patřících dovolacímu stěžovateli.
Dovolací soud souhlasí v té příčině s názorem rekursního soudu, neboť nemovitosti patřící do pozůstalosti, o niž jde, jsou zatíženy fideikomisární substitucí ve prospěch Věry S. a nemohou proto býti zástavou pro zajištění jejích substitučních nároků, týkajících se pozůstalostních movitostí a příslušenství k pozůstalostním nemovitostem, nemovitosti pak, které náleží dovolacímu stěžovateli, pokud jsou zatíženy omezením jeho práva vlastnického zákazem zcizení, nehodí se rovněž za jistotu, neboť Věra S. tvrdí, že toto omezení vlastnického práva je v souvislosti s fideikomisární substitucí, a tuto spornou otázku nelze řešiti v pozůstalostním řízení, jak vyslovil nejvyšší soud v rozhodnutí č. 16625 Sb. n. s. Za toho stavu nelze proto ani tyto nemovitosti pokládati prozatím za vhodnou zástavu pro dotčené nároky Věry S.
K dovolacímu rekursu Věry S. První soud zařadil do pozůstalostních pasiv též pohledávku Marie Š. v částce 5000 Kč, kterou pozůstalý manžel Václav Š. jako dědic uznal. Proti tomuto zařadění podala Věra S. rekurs, tvrdíc, že jde nejvýše o soukromou zápůjčku danou Václavu Š., která nebyla řádně doložena. Rekurní soud odmítl v té příčině rekurs, odůvodniv to tím, že stěžovatelka není dědičkou a že není proto účastnicí tohoto pozůstalostního řízení a není tudíž oprávněna činiti námitky proti zařadění shora uvedené částky do pasiv pozůstalosti. Věra S. není sice v tomto pozůstalostním řízení dědičkou, ale že je v něm jako fideikomisární substotutka účastnicí, o tom nelze pochybovati hledíc na ustanovení §§ 95, odst. 2, a 150 nesp. pat. a § 6 zák. č. 100/1931 Sb. z. a n. Má přece zájem na tom, aby pozůstalostní inventář, jehož součástí jsou také pozůstalostní dluhy, byl řádně sepsán. Byl proto její rekurs v té příčině neprávem odmítnut a rekursní soud musí o něm věcně rozhodnouti.
V ostatním však dovolací rekurs není oprávněn.
První soud zařadil do aktiv pozůstalosti též ideální polovinu role č. p. 397/1 v V. L. Dovolací stěžovatelka vytýká jako zmatečnost podle § 41, odst., písm. g), zák. č. 100/1931 Sb. z. a n., že nebyla o tom slyšena. Tato okolnost však nedotkla se nijak jejích zájmů, když ona ideální část uvedeného pozemku do jmění pozůstalostního pojata byla. V té příčině, je její rekurs a dovolací rekurs pouhou svévolí.

Citace:

Čís. 5441. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1936, svazek/ročník 17, s. 484-485.