Čís. 9607.


Předpisu § 502, čtvrtý odstavec, c. ř. s. nelze použiti, změnil-li žalobce po zrušovacím usnesení odvolacího soudu v řízení u prvé stolice žalobní důvod.

(Rozh. ze dne 1. února 1930, Rv I 1294/29.)
Nejvyšší soud odmítl dovolání žalobce.
Důvody:
Jde o dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu, ač sporný předmět, o němž odvolací soud rozhodl, nepřevyšuje na penězích 2000 Kč. V takovém případě dopouští zákon dovolání jen za předpokladu § 502 čtvrtý odstavec c. ř. s. Předpokladu toho tu však není. Rozsudek první stolice, odvolacím soudem potvrzený, byl sice vynesen následkem usnesení soudu odvolacího, které nemohlo býti napadeno (§ 519 čís. 3 c. ř. s.) a jímž byl dřívější rozsudek podle §§ 496 čís. 2 a 3 a 499 c. ř. s. zrušen a věc byla přikázána zpět soudu prvé stolice, leč žalobce změnil za řízení v prvé stolici znovu zahájeného žalobní důvod (ze zápůjčky a z kupní smlouvy), z něhož původně žaloval, a žádal zaplacení jen z důvodu obohacení podle § 877 obč. zák. Nesetrval-li však žalobce při původním žalobním důvodu, s jehož hlediska jedině posuzoval odvolací soud spornou věc, když o ní rozhodl neodporovatelným zrušovacím usnesením, měla změna žalobního důvodu za řízení po zrušovacím usnesení v zápětí, že bylo přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu posuzovati podle § 502 třetí odstavec (nikoli čtvrtý odstavec), c. ř. s., any nižší stolice posuzovaly a mohly posuzovati případ jen s hlediska nově uplatněného žalobního důvodu. S hlediska čtvrtého odstavce § 502 c. ř. s. bylo by se mohlo dovolání posuzovati jen, kdyby byl žalobce setrval při původním právním důvodu žaloby, s nímž se zabývalo i zrušovací usnesení odvolacího soudu. Tomu však tak není — jak již shora uvedeno. Bylo proto dovoláni odmítnouti podle § 502 třetí odstavec c. ř. s.
Citace:
Čís. 9607. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 203-203.