NPD documents search: Váž. civ., 10 (1928), sv. 2

Čís. 3754
.
Jde o diferenční obchod, je-li smlouva na dodání zboží nebo cenných papírů uzavřena (aspoň) jedním smluvníkem s úmyslem, druhé straně poznatelným, by dodacího dne nebylo dodáno (odebráno), nýbrž byl zaplacen (dosažen) rozdíl mezi smluvenou cenou kupní a kursem dodacího dne.
(Rozh. ze dne 23. dubna 1924, Rv I 309/24.)
Žalovaný byl v obchodním spojení se žalující bankou, jíž dával příkazy k nákupu a prodeji cenných papírů. Proti žalobě banky o zaplacení zůstatku namítl žalovaný, že šlo o diferenční obchody. Žalobě bylo vyhověno soudy všech tři stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Nesprávné posouzení právní spatřuje dovolatel v prvé řadě v právním závěru odvolacího soudu, že nešlo o diferenční obchody, nýbrž o obchody efektivní. Je-li smlouva o dodání zboží nebo cenných papírů uzavřena (aspoň) jedním smluvníkem s úmyslem, druhé straně poznatelným, aby dodacího dne nebylo dodáno (odebráno), nýbrž by byl zaplacen (dosažen) rozdíl mezi smluvenou cenou kupní a kursem dodacího dne, běží, ne-li již podle samého obsahu, aspoň podle účelu jednání, o obchod diferenční. Na dovolateli bylo, by, když vznesl proti žalobnímu nároku námitku diferenčního obchodu, dokázal, že šlo mezi ním a žalobkyní o obchod této povahy, při němž by jmenovitě bylo žalobkyni známo, že dovolatelův smluvní úmysl směřuje k tomuto druhu obchodování. Dovolatel tohoto důkazu nepodal. Nemůže ho nahraditi tvrzením, že v jeho případech nelze pohlížeti na žalobkyni jako na komisionářku, že nejde o efektivní obchody, že při nich šlo o papíry na burse neznamenané, ještě nevydané a proto do kumulativního depotu neuložitelné. Vždyť podle čl. 376 odstavec prvý obch. zák. banka jest oprávněna dodati veškeré zboží bankovní také jako samokontrahentka, tedy i mladé akcie, za dovolatele na jeho příkaz upsané, nebo dovolateli z důvodu členství žalobkyně v emisním syndikátu přidělené, neboť to všecko ničeho neubírá jejímu bankovnímu jednání na jeho efektivnosti. Není ostatně náležitostí efektivního obchodování, by papíry došly do kumulativního depotu. Při koupi mladých na burse neznamenaných akcií k efektivnosti tohoto obchodování postačí, když jest na příkaz komitentův nákup uskutečněn. Dovolatel nepodal onoho důkazu ani tvrzením, že vzhledem k jeho postavení nepatrného bankovního úředníka, kontrahovavšího do nepostižitelné pro něho výše, mohla žalobkyně předpokládati, že jde o diferenční obchody. Příčilo by se zásadě poctivosti a víry, kdyby se měla dle dovolatele uplatniti zásada, že dokud z jeho příkazů vzcházejí pro něho lehko nabyté zisky, je věc v pořádku, ale každá ztráta že jde na vrub příkaznice, poněvadž při velké ztrátě z pozadí do popředí naroste existence nepatrného úředníka bankovního a podezření, že šlo přece jenom o diferenční obchody. Stejné ceny je dovolací tvrzení, že žalobkyně jako dobrý hospodář měla dovolatelovy příkazy realisovati jenom, pokud by z nich plynul pro dovolatele zisk a jenom do výše jeho krytí. Otázka krytí jest právním poměrem pro sebe a nemůže býti směšována s právním základem žalobního nároku.

Citace:

č. 8301. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 193-196.