NPD documents search: Váž. civ., 8 (1926), sv. 1

Čís. 55 dis.

Jde o služební přečin, nikoliv o pouhou nepřístojnost, trval-li vyšetřující soudce tvrdošíjně při soustavném nedbání služebního předpisu také ještě po opětných výstrahách svých představených, ba i po upozornění a rozkazu radní komory, a zmařil-li svým odporem provedení příkazu presidia vrchního zemského soudu, by byl o svém postupu (při propouštění obviněných z prozatímní uschovací vazby) zodpovědně vyslechnut.
(Rozh. ze dne 17. února 1928, Ds II 1/28.)
Nejvyšší soud jako kárný soud odvolací vyhověl, slyšev generální prokuraturu, stížnosti vrchního státního zástupce do usnesení kárného senátu vrchního zemského soudu v Brně z 20. ledna 1928, jímž bylo upuštěno od zavedení kárného vyšetřování proti Františku O-ovi a ponecháno jeho potrestání pro služební nepřístojnost podle §§ 2 a 4 zákona z 21. května 1868, čís. 46 ř. zák. přednostovi okresního soudu v P., změnil napadené usnesení v ten rozum, že se podle § 13 zákona z 21. května 1868, čís. 46 ř. zák. zavádí kárné vyšetřování proti Františku O-ovi proto, 1. že jako soudce pověřený přípravným vyhledáváním v trestních věcech u okresního soudu v P. v letech 1926 a 1927 si soustavně proti § 4 prov. předp. k trestnímu řádu a § 13 jedn. řádu nevyžadoval souhlas přednosty soudu ku propuštění zatčených obviněných z prozatímní uschovací vazby a při tomto svém postupu setrval i po upozornění a příkazu radní komory krajského soudu v Olomouci z 11. prosince 1926 a 27. prosince 1926 a opětovných upozorněních přednosty okresního soudu i presidia krajského soudu; 2. že odepřel dáti se přednostou okresního soudu v P. o důvodech svého postupu vyslechnouti, ač jeho zodpovědný výslech byl nařízen výnosem presidia vrchního zemského soudu z 25. června 1927 a opětovnými výnosy presidia krajského soudu v O.; 3. že v roce 1927 nezkoumal s náležitou důkladností v jednotlivých trestních věcech, zda jest propuštění zatčených obviněných z prozatímní uschovací vazby odůvodněno.
Důvody:
Ze zpráv přednosty okresního soudu v P., presidia krajského soudu v O. a státního zástupce v O., pak z předložených trestních spisů uznal kárný senát vrchního zemského soudu Dr. O-a důvodně podezřelým, že se dopustil opomenutí nahoře pod čís. 1 a 3 uvedených, dále že opomenutí ta mohou býti porušením služebních povinností podle §§ 46 a 47 soudní instrukce z 8. května 1853, čís. 81 ř. zák., usoudil však, že nedosahují ještě podstaty služebního přečinu podle § 2 zákona z 21. května 1868, čís. 46 ř. zák., upustil proto od zahájení kárného řízení a přenechal přednostovi okresního soudu v P. jako bezprostřednímu představenému Dr. O-a další řízení a potrestání. Názor, že jde leda o služební nepřístojnost, odůvodnil kárný senát tím, že Dr. O. neměl dosud kárných závad. Právem stěžuje si vrchní státní zástupce, že toto odůvodnění nedostačuje. Pro posouzení, zda jest provinění soudce pouhou nepřístojností, či služebním přečinem, jest podle § 2 zákona z 21. května 1868, čís. 46 ř. zák. rozhodným toliko, jaké jest a jak veliké porušení povinností, zda bylo opakováno a jaké jsou okolnosti přitěžující. Nápadná, dosud nijak nevysvětlená tvrdošíjnost Dr. O-a, se kterou setrval při soustavném nedbání jasného služebního předpisu také ještě po opětovných výstrahách svých představených, ba i po upozornění a rozkazu radní komory, jichž pokynů byl povinen dbáti podle § 12 tr. ř., jest sama o sobě tak závažnou přitěžující okolností, že nelze podstatu kárného přečinu podle §§ 2 a 6 zákona z 21. května 1868, čís. 46 ř. zák. pokládati za vyloučenu. Návrh, by bylo proti Dr. O-ovi zavedeno kárné vyšetřování, jest proto již oněmi poklesky, jež v jeho jednání spatřuje samo napadené usnesení, dostatečně odůvodněn. Dr. O. provinil se však podle zpráv přednosty okresního soudu v P. také ještě tím, že přes opětovnou výstrahu přednosty soudu i presidia krajského soudu zmařil svým odporem provedení příkazu presidia vrchního zemského soudu z 25. června 1927, by byl o svém postupu při propouštění obviněných z prozatímní uschovací vazby zodpovědně vyslechnut, neboť §§ 76 a 78 zákona o ústrojí soudů ukládají také soudci za povinnost, by podal představeným úřadům na požádání o všech svých úředních věcech vysvětlení a složil z nich počet. Jelikož výslech Dr. O-a nebyl nařízen v kárném řízení, nýbrž právem dozorčím, nelze se v jeho prospěch dovolávati obdoby trestního řízení, v němž nelze nutiti obviněného, by se zodpovídal, aneb se hájil. Výslovný předpis zákona, prohlašující povinnost, zodpovídati se ze služebních úkonů, za povinnost služební, nemůže se státi bezúčinným a pozbýti všeho významu pro pouhou možnost, že zodpovídání bude snad použito v případném pozdějším kárném řízení jako důkazu proti obviněnému. Proto může i v tvrdošijném odpírání zodpovídání se spočívati podstata služebního přečinu, a dlužno zahájené kárné vyšetřování i na ně rozšířiti. Že odepření Dr. 0-a zodpovídati se, není překážkou zahájení kárného vyšetřování, netřeba podrobně odůvodňovati. Ustanovení § 13 zák. z 21. května 1868, čís. 46 ř. zák., že kárné řízení smí býti zavedeno jenom po slyšení vrchního státního zástupce a po výslechu obviněného, zaručuje sice obviněnému právo obhajoby a výslechu, nemůže však ho býti zneužito ku znemožnění kárného řízení.

Citace:

Čís. 55 dis.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10, s. 835-837.