NPD documents search: Váž. civ., 5 (1923)

Čís. 2467.

Zcizil-li kupitel dále zboží, ač věděl, že neodpovídá smlouvě, nemůže nadále uplatňovati proti prodateli práva z vadnosti zboží.
Přemrštěnost ceny sama o sobě nemá ještě v zápětí neplatnost
smlouvy.
(Rozh. ze dne 5. dubna 1923, Rv I 1375/22.)
Žalobce prodal žalovanému dobytek, jejž pak žalovaný dále zcizil,
ač byl vytkl jeho vady. Žalobě o zaplacení kupní ceny bylo oběma
nižšími soudy vyhověno, odvolacím soudem z těchto důvodů: Jde tu jak u odvolatele, tak i u jeho odpůrce o obchod dle
čl. 271 čís. 1 obch. zák. a dlužno proto po rozumu ustanovení čl. 277 obch. zák. užiti na tento spor ustanovení IV. knihy obch. zák. a tedy i předpisů čl. 337—359. Soud prvé stolice zjistil, že odvolatel zboží,
jež mu bylo odpůrcem odjinud zasláno, zcizil, což ostatně odvolatel
sám doznává. Pakliže však odvolatel zboží mu dodané, věda, že smlouvě neodpovídá a že je tedy po zákonu přijmouti nemusí (čl. 346 obch.
zák.), zcizil a s ním tedy naložil, místo by se zachoval dle ustanovení
čl. 348 obch. zák., dal tím na jevo, že zboží přes jeho vady přijímá a
schvaluje (čl. 278, 279, odstavec prvý obch. zák. a § 863 obč. zák.)
a nemůže proto uplatňovati proti odpůrci práva, plynoucí z vadnosti
dodaného zboží a to ani v tom případě, kdyby se byl zachoval dle
čl. 347 obch. zák. a odpůrce o vadách zboží řádně uvědomil. Nesprávné
posouzení právní spočívá dle odvolání v tom, že soud prvé stolice vycházel z mylného právního hlediska, že odvolatel, převzav vadné zboží,
místo aby se postaral o jeho uschování, se práva na jakoukoli náhradu
vzdal. Avšak ani tento druhý odvolací důvod není opodstatněn. Odvolateli sluší dáti za pravdu v tom, že kupující, i když vadné zboží přijme,
nepozbývá vždy a za všech okolností práv, která mu po zákonu z dodání vadného zboží vznikají (nároky ze zprávy a náhrady škody), odvolatel však přehlíží, že taková práva lze přiznati kupiteli jen při koupi,
která není obchodem (§ 932 obč. zák.), při koupi obchodní nanejvýše
jen tehdy, nebyla-li vada hned při dodání zboží zjevná; byla-li však
vada patrna hned při dodání zboží, musí se kupitel při distanční koupi
obchodní zachovati dle zákona obchodního, jenž v tomto směru ma
zvláštní od zákona občanského odchylné předpisy. Jsou to předpisy
čl. 347 a 348 obch. zák., z nichž dostatečně vysvítá, že, ponechá-li si kupitel zboží přes to, že je vadné, je schvaluje a že smlouvu dlužno považovati za splněnu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Odvolací soud v souhlasu se soudem prvým zjistil, že žalovaný převzal dobytek, žalobcem mu zaslaný a dále jej zcizil, ačkoli, jak plyne
z jeho dopisu na žalobce ze dne 15. července 1921 hned při převzetí
dobytka poznal, že — jak v tomto dopisu uvádí, dobytek není takovým,
jaký byl objednán, a že více než polovici kusů sám ani po 5 Kč (za
1 kg) neodbude. Tato zjištěná okolnost činila zbytečným, aby odvolací
soud se zabýval otázkou, zdali uvedený obsah dopisu žalovaného sluší
pokládati za výtku vad ve smyslu čl. 347 obch. zák., neboť, převzav
dobytek a naloživ s ním jako se svým, dal tím na jevo, že pokládá dodávací smlouvu za splněnu. Ostatně žalovaný v odvolání sám doznává,
že dobytek převzal ku splnění smlouvy, a nemůže se proto odvolávati,
hledíc k čl. 347—349 obch. zák., na jakostní vady, které hned při převzetí dobytka seznal. Nepřipustil-li tedy odvolací soud důkazů o tom,
že žalovaný dodaný dobytek pozastavil, nelze v tom spatřovati vadnost
odvolacího řízení, poněvadž dotyčná okolnost není ve sporu rozhodna.
Žalovaný nemá ani nároku ze správy ve smyslu §u 932 obč. zák., poněvadž šlo o vady zjevné, do očí bijící, a sám ani netvrdí, že zde byla
některá z podmínek, v §u 928 obč. zák. uvedených. Nemůže mu prospěti ani odvolávání se na rozhodnutí tohoto nejvyššího soudu ze dne
21. ledna 1919, Rv I 26/19, čís. 16 sb., jelikož v tomto případě šlo
o vadu skrytou, která teprve zkouškou zařízenou po prohlédnutí semena
po jeho dodání ihned byla zjištěna. Ani ustanovení poslední věty prvého
odstavce §u 932 obč. zák. nemůže se žalovaný ve svůj prospěch dovolávati. Nárok na náhradu škody dle tohoto místa zákona, nezávislý
na nároku ze správy, předpokládá (stejně jak tomu jest dle §u 921
obč. zák.), že prodatei škodu zavinil. O nějakém žalobcově zavinění
netvrdil žalovaný ve sporu ničeho, a nemůže se proto ani z tohoto důvodu domáhati odškodnění. Zbývá ještě námitka, že tu šlo o smlouvu
nedovolenou, pokud se týče nemravnou, a tedy neplatnou, poněvadž
cena 6 Kč za 1 kg masa (živé váhy) jest zřejmě přemrštěna. Než žalovaný, který po této stránce také s hlediska čís. 2 §u 503 c. ř. s. uplatňuje neúplnost řízení, kterou shledává v tom, že odvolací soud nepřipustil důkazů, v tomto směru nabízených, přehlíží, že v odvolání, v němž
hájí názor, že otázka, zdali pohledávka žalobcova jest zřejmě přemrštěnou, může býti pouze trestním soudem řešena, vytýká jedině prvnímu
soudu, že nevyhověl jeho (žalovaného) návrhu na přerušeni řízení, dokud nebude rozhodnuto trestním soudem o trestním oznámení, které
u trestního soudu na žalobce podal pro požadování zřejmě přemrštěné
ceny. Proto odvolací soud neměl možnosti, by se otázkou neúplnosti
řízení ve směru, teprve v dovolání uplatněném, zabýval, a žalovaný nemůže teprve v dovolání, když o návrhu jeho na přerušení řízení bylo již
s konečnou platností rozhodnuto, dohoniti to, co v řízení odvolacím
zameškal. Pokud jde o právní posouzení věci ve směru uvedeném, sluší
poukázati k tomu, že v §u 879 obč. zák. není přemrštěnost ceny sama o sobě uvedena jako důvod neplatnosti smlouvy, nýbrž jest tomu tak
jen tehdy, když někdo kořistě z lehkomyslnosti, tísně, mdlého rozumu,
nezkušenosti nebo vzrušení mysli někoho jiného, dal sobě nebo třetímu
za plnění slíbiti nebo poskytnouti plnění vzájemné, jehož hodnota jest
v patrném nepoměru ku hodnotě plnění. Nic takového žalovaný netvrdil,
a nemůže se také dovolávati ustanovení §u 7 zákona ze dne 17. října
1919, čís. 568 sb. z. а n., chránícího zájmy spotřebitelů, poněvadž z jeho přednesu vyplývá, že koupil dobytek za účelem dalšího zcizení, při němž chtěl ještě vyzískati, a tu dlužno předpokládati, že mohl
a měl posouditi, zdali cena, za kterou kupuje, jest cenou přiměřenou
(viz zásadu vyslovenou v §u 2 zákona ze dne 28. května 1919, čís. 299
sb. z. a n. o lidových soudech cenových, které jest obdobně užiti i na
případy sběhnuvší se po 28. říjnu 1918).

Citace:

Rozhodnutí č. 2467. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 582-584.