NPD documents search: Váž. civ., 3 (1921)

Čís. 1275.

Třebas odvolatel uplatňoval pouze odvolací důvod nesprávného právního posouzení, jest odvolací soud oprávněn zrušiti rozsudek prvého soudu a vrátili mu věc k doplnění řízení, je-li to nutno následkem opodstatněnosti uplatněného odvolacího důvodu.
Nároku ze správy lze se vzdáti nejen výslovně, nýbrž i mlčky činem konkludentním.
(Rozh. ze dne 8. listopadu 1921, R I 1243/21.)
Prodávaje žalobci krávu prohlásil žalovaný, že za ni požaduje 5400 K a že ji prodává bez záruky tak, jak ji koupil. Žalobce požadovaný peníz vyplatil a krávu si odvedl. Za nedlouho kráva zdechla, dle posudku zvěrolékařů prý následkem vleklé tuberkulosy. Žalobu o zrušení kupní smlouvy a vrácení kupní ceny procesní soud prvé stolice zamítl, maje za to, že žalovaný prodal krávu bez záruky za její vady. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by ji, vyčkav pravomoci, znovu projednal a rozhodl. Důvody: Odvolací soud má vzhledem ku zjištěnému ději za to, že se žalobce vzdal nároku ze správy pro obvyklé vady, u dobytka se přiházející (§ 929 obč. zák.), že však nechtěl se vzdáti nároku ze správy pro vady kromobyčejné, tedy pro vady, které by činil v krávu úplně nezpůsobilou k účelu, k jakému ji kupoval, totiž ku prodeji a upotřebení na maso. Odvolací soud nesdílí odvolatelova náhledu, že by vzdání se nároku ze správy muselo se státi »výslovně« ve smyslu § 863 obč. zák., poněvadž slovo »výslovně« v § 928 obč. zák. jest vykládati (§ 6 obč. zák.) v ten rozum, že vzdání se musí státi jasně, nepochybně. Nelze seznati, proč by vzdání se nároku ze správy mlčky úplně jasně projevené nemělo býti závazným, když obsahuje pravou vůli stran (§ 914 obč. zák.). Ustanovení § 937 obč. zák. se na tento případ nehodí, ježto vzdání se žalobcovo není ani všeobecné ani neurčité, nýbrž bylo zřetelně projeveno, když na prohlášení žalovaného, že prodává krávu bez ručení jako ji sám koupil, žalobce na krávu ihned 5400 Kč podal, lze v žalobcově jednání nesporně spatřovati výslovné vzdání se nároku ze správy po rozumu § 929 obč. zák. Žalobce koupil krávu k dalšímu zcizení, aby ji totiž jako obchodník dobytkem prodal dále na maso, а k tomuto účelu musela kráva býti způsobilou, neboť nelze si mysleti, že žalobce, který vůbec popírá, že krávu bez ručení koupil, se mínil vzdáti i toho, že bude moci krávu v přiměřené době na maso dále prodati; toho se zajisté jasně a zřejmě nevzdal, když viděl krávu na pohled zdravou a k dopravě způsobilou. Žalovaný doznal ze skutkových okolností, v žalobě tvrzených, pouze tolik, že krávu žalobci 30. července 1920 ráno v 8 hodin na trhu v N. za 5400 Kč prodal, kdežto ostatní skutková tvrzení žalobní popřel. Z výpovědi svědka Jakuba K. jde na jevo, že kráva krátce po prodeji a odevzdání žalobci zdechla, a žalobce tvrdí, že se tak stalo za hodinu po odebrání krávy a že dle posudku zvěrolékařů proto, že kráva byla stížena starou snad dlouholetou a značně rozlehlou tuberkulosou plic, že při dopravě krávy na trh do N. došlo k rozedmě a pak k opuchnutí plic, že potom nastala degenerace srdečního svalu a důsledkem toho ochrnutí srdce a smrt krávy. Dle toho, předpokládajíc správnost tvrzení žalobcových a posudku zvěrolékařů, nebyla kráva již v době odevzdání žalobci pro něho k upotřebení na maso způsobilou, poněvadž pro svou nemoc, kterou před odevzdáním žalobci byla stížena, ani z trhu do města živa odvésti se nedala, nýbrž na cestě zcepeněla. Ke správnému posouzení a rozsouzení této rozepře bude tudíž třeba, aby s oběma stranami bylo pojednáno o tvrzeních žalobních, zejména o době zdechnutí krávy, o příčině toho, správnosti nálezu a posudků zvěrolékařů, o nákladech dopravy zdechliny, o tom, co se stalo s kůží krávy; o sporných a rozhodných tvrzeních obou stran bude pak třeba provésti nabídnuté vhodné důkazy. Odvolatel nevytýká sice neúplnosti řízení dle § 496 čís. 3 c. ř. s. a nečiní odvolacího návrhu na zrušení rozsudku z tohoto důvodu, avšak odvolací soud při svém shora odchylném právním názoru, že se žalobce nevzdal nároku ze správy pro kromobyčejné vady krávy, nemůže bez zrušení rozsudku a doplnění jednání ve směrech shora naznačených správně ve věci rozhodnouti.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu do zrušovacího usnesení.
Důvody:
Výtka stěžovatelova, že odvolací soud nebyl oprávněn rozsudek prvního soudce zrušiti, když odvolatel navrhoval pouze změnu a nikoli zrušení rozsudku, není v tomto případě odůvodněna. Dle § 496 c. ř. s. má odvolací soud spornou věc vrátiti prvému soudci k opětnému projednání a rozsouzení, když ...... 3. dle obsahu procesních spisů nebyly v prvé stolici projednány okolnosti, které se zdají býti soudu odvolacímu důležitými. Vrácení děje se za současného zrušení rozsudku prvé stolice. Aby odvolatel navrhoval zrušení rozsudku prvé stolice, není nezbytně potřebí, stačí když uplatňuje nesprávné posouzení případu po stránce právní, v jehož důsledku prvý soudce neprobral některých závažných okolností, poněvadž se mu následkem jeho mylného právního názoru jevily býti nerozhodnými, které však při správném právním posouzení věci jsou pro rozhodnutí sporu závažnými. V tomto případě uplatňoval odvolatel v odvolání nesprávné právní posouzení sporného případu a vytýkal, že prvý soudce nesprávně vyložil ustanovení § 929 obč. zák., uváděje, že žalobce při kupu krávy práva ze správy výslovně se nevzdal a že vzdání se mlčky učiněné, nebo neurčitě projevené, nestačí (§ 937 obč. zák.). Odvolatel zdůraznil, že se nevzdal správy pro vady neviditelné, nezjevné, úmyslně zatajené. Když následkem tohoto odvolacího důvodu uznal odvolací soud, že jest opodstatněn důvod nesprávného právního posouzení věci, že žalobce se sice vzdal nároku ze správy pro vady obyčejné, nikoliv však pro vady kromobyčejné, které krávu činily naprosto nepotřebnou a i maso z ní neupotřebitelným, nastal případ § 496 čís. 3 c. r. s., že následkem tohoto odchylného právního nazírání objevily se neprohranými některé okolnosti, při tomto názoru pro rozhodnutí důležité, které prvému soudci při jeho nazírání právním se zdály nerozhodnými. Soud odvolací tyto rozhodné okolnosti ve svém rozsudku výslovně uvádí a pojednání o nich prvému soudci nařizuje. V důsledku toho musil odvolací soud dle § 496 čís. 3 c. ř. s. vrátiti spornou věc prvému soudci k doplnění řízení a rozsudek prvého soudce zrušiti, byt i zrušení jeho v odvolání nebylo navrženo. Stačilo v tom směru úplně, že odvolatel uplatňoval odvolací důvod nesprávného právního posouzení sporného případu, čímž zároveň uplatňoval odvolací důvod dle § 496 čís. 3 c. ř. s. Zrušení rozsudku bylo pouhým důsledkem uznání tohoto odvolacího důvodu.
Než ani další výtka nesprávného výkladu § 929 obč. zák., činěná stěžovatelem soudu odvolacímu, není odůvodněna. Účelem § 929 obč. zák. jest stanoviti, že právě tak, jako v tom případě, převedl-li někdo vědomě na sebe cizí věc, jest mlčky takto projeveným vzdáním se vyloučeno právo ze správy, nastane týž následek i tehdá, když se někdo výslovně vzdá nároku ze správy. Hlavní váha tohoto zákonného předpisu spočívá na slově »vzdání se« nikoli na slově »výslovně« a dlužno proto hledíc k ustanovení § 863 obč. zák. za to míti, že nároku ze správy lze se vzdáti nejen výslovně, nýbrž se stejným právním účinkem též mlčky, činem konkludentním. Toho však je třeba, by vzdání se, mlčky projevené, bylo zřetelné, a by vylučovalo veškeru pochybnost, jak mu dlužno rozuměti. Tohoto předpokladu zde není, neboť již všeobecné prohlášení žalovaného, že prodává krávu bez záruky, dává podnět k důvodným pochybnostem o tom, zda-li těmito slovy chtěl říci, že nechce ručiti za jakoukoliv — tedy i zákonitou vadu dobytčete. Bylo-li prohlášení žalovaného samo o sobě nejasným, nelze z mlčení žalobcova, který krávu potom koupil, usuzovati, že by se byl chtěl tím vzdáti nároku ze správy pro vady kromobyčejné, tedy i takové, které by vylučovaly upotřebení krávy k účelu, pro nějž byla koupena. Měla-li proto kráva, jak zajištěním důkazu prvním soudem bylo zjištěno, tuberkulosu v takovém stupni, že krátce po kupu padla a zcepeněla, pak měla v době odevzdání vadu, která ji činila nezpůsobilou k užívání vůbec, a též i k účelu, ke kterému ji žalobce koupil, k upotřebení na maso. Раk-li odvolací soud nicméně žalobě nevyhověl, nýbrž nařídil doplnění řízení, bylo k tomu cíli směřující zrušení rozsudku prvého soudu nutným proto, že některé pro rozhodnutí závažné okolnosti (jako kolik utrženo za kůži krávy, o nákladech dopravy zcepeněné krávy atd.), nebyly probrány a zjištěny.

Citace:

č. 1275. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 756-759.