NPD documents search: Váž. tr., 16 (1934)

Čís. 5126.

K náležitostem zločinu dle § 2 odst. 1 al. 2 a přečinu dle § 17 odst. 1 al. 2 zák. na ochr. rep.
(Rozh. ze dne 14. listopadu 1934, Zm I 1059/33.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti veřejného obžalobce do rozsudku krajského soudu v Jičíně ze dne 9. listopadu 1933, jímž byl obžalovaný zproštěn podle § 259 čís. 2 tr. ř. z obžaloby pro zločin přípravy úkladů podle § 2 zák. na ochr. rep., zrušil napadený rozsudek a uznal obžalovaného vinným, že se v době od 4. července 1933 do 17. srpna 1933 v Německu stýkal s údernými oddíly SA, tedy s tajnou organisací, jejímž účelem je podvraceti ústavní jednotnost Československé republiky, ač tento její účel znal, čímž spáchal přečin sdružování státu nepřátelského podle § 17 čís. 1 al.2 zák. na ochr. rep.
Důvody:
Zmateční stížnost státního zastupitelství uplatňuje proti osvobozujícímu rozsudku důvody zmatečnosti podle § 281, čís. 5 a 9 a) tr. ř. dovozujíc, že čin obžalovaného byl s hlediska zločinu přípravy úkladů podle § 2 al. 1 a 2 zák. na ochr. rep. ve smyslu obžaloby vadně posouzen pro neúplné zhodnocení závažných skutečností, po případě že zjištěný skutek měl býti podřaděn aspoň pod skutkovou podstatu přečinu podle § 17 čís. 1 al. 2 zák. na ochr. rep.
Pokud jde o právní stránku věci, je k vývodům zmateční stížnosti předeslati toto: S hlediska obou trestných činů nepřichází v úvahu »spolčení se«, ale »vejití ve styk«, neboť nebylo ani tvrzeno nic, v čem by bylo lze shledati skutečné spolčení se obžalovaného s organisacemi SA a SS. K pojmu »vejíti ve styk« podle § 2 odst. 1 al. 2 zákona na ochranu republiky nestačí jakýkoli styk s cizí mocí (s cizími činiteli), u nichž jde o trestnou činnost podle tohoto §, pokud se týče podle § 1 zákona na ochranu republiky. Nutno, by takový styk i u pachatele objektivně i subjektivně směřoval k úkladům o republiku; v obojím směru musí v sobě zahrnouti složku, která je způsobilá přiblížiti možnost násilného ohrožení statků v § 1 zákona na ochranu republiky uvedených. Rovněž činnost, uvedená v § 17 odst. 1 al. 2 zák. na ochr. rep., musí již po stránce objektivní míti určitý, byť i jen snad vzdálenější vztah právě k takovému účelu sdružení státu nepřátelského, jenž je namířen proti statkům v odst. 1 tohoto zákonného ustanovení uvedeným; plyne to ze srovnání jednotlivých způsobů trestné činnosti, v tomto zákonném ustanovení uvedených, jež jsou stejně trestné jako činnost posledně uvedená, kde jsou podvratné snahy sdružení zvláště zdůrazněny (sr. rozh. n. s. č. 4915 Sb. tr.).
Co do zločinu přípravy úkladů vycházel i nalézací soud ze správného právního hlediska a zmateční stížnost mohla tu vytknouti rozsudku jen domnělé neúplnosti zjištění, o nichž tvrdí, že z nich ve spojitosti s okolnostmi v rozsudku zjištěnými dal by se prokázati předem uvážený úmysl obžalovaného vejíti ve styk se shora jmenovanými oddíly za účelem přípravy úkladů o republiku, jejž nalézací soud vyloučil. Poněvadž však nebylo zjištěno, že obžalovaný s těmito organisacemi samými vešel ve styk toho druhu, že by se z toho dalo souditi na úkladnou povahu tohoto styku (na př. služba v nich), nýbrž je jen zjištěno, že se stravoval a přespával u sdružení žen, která jsou pod dozorem SA, nelze považovati ani okolnosti zmateční stížností zdůrazňované ve směru zločinu podle § 2 zák. na ochr. rep. za rozhodující. Neboť to, že obžalovaný, jenž za šest týdnů projel se svými kamarády na kole celé Německo, byl bez finančních prostředků a že před odjezdem do Německa si opatřil součástky stejnokroje SA a SS (černé kalhoty a černý chlebník) a sám byl vášnivým stoupencem DNSAP v Československu, jsou okolnosti, z nichž při daném skutkovém' stavu lze jen dovoditi, že se obžalovaný snažil tím, že projevoval stejné smýšlení již svým zevním výstrojem, dosáhnouti příznivého přijetí v noclehárnách a jídelnách podléhajících dozoru oddílů SA, tudíž podpory pro sebe na různých místech, a že po případě z podpor takových žil; okolnosti ty však ještě nedokazují, že vešel ve styk s organisacemi těmi proto, by spolupůsobil k jejich násilným cílům, ohrožujícím územní celistvost Čsl. republiky. Pokud tudíž zmateční stížnost uplatňuje neúplnost rozsudku, po případě vytýká, že nesprávně nebyla dovoděna úmyslnost obžalovaného ve směru zločinu podle § 2 zák. na ochr. rep., nemohlo jí býti vyhověno.
Je však odůvodněna, pokud brojí proti mylnému právnímu základu pro posouzení zjištěné činnosti obžalovaného za přečin sdružování státu nepřátelského podle § 17 čís. 1 al. 2 zák. na ochr. rep. Cizozemská organisace, majíc účel v § 17 zák. na ochr. rep. vytčený, jak jej u organisaci SA a SS rozsudek prvé stolice správně zjišťuje, je tajnou s hlediska našich zákonů a zřízení, poněvadž se vymyká povahou věci kontrole a ingerenci našich úřadů a nesejde na tom, že svůj účel netají v oboru působnosti úřadů cizozemských a že je v cizozemsku organisací uznanou (srov. rozh. čís. 1647, 3917 Sb. r. n. s.). Opačný názor nalézacího soudu je tedy napadán ve zmateční stížnosti právem; věc třeba nyní posouditi z vytčeného správného právního hlediska.
Rozsudek o obžalovaném zjistil, že byl v době od 4. července 1933 až do 17. srpna 1933 na cestě Německem a že se stravoval a přespával u sdružení žen, která jsou pod dozorem oddílů SA a nosil při tom části výstroje (kalhoty a chlebník) takové, jak je nosí oddíly SS. Povahu těchto oddílů SA a SS našemu státu nepřátelskou rozsudek rovněž zjistil, jakož i vědomí obžalovaného o ní. Z těchto okolností nutno dovoditi, že se obžalovaný při dalším svém pobytu, domáhaje se podpory u sdružení žen pod dozorem SA oddílů stojících a vystupuje při tom aspoň částečně v ústroji SS oddílů, tímto způsobem dostal do styku se sdruženími státu nepřátelskými; při tom pak okolnost, že se obžalovaný obracel o podporu právě na sdružení stojící pod dozorem SA, jejichž cíle politické mu byly známy, ve spojení se zjištěním o jeho výstroji, který mu jako Němci z Československa se zřetelem k takto vyjádřenému politickému jeho směru napomáhal bezpochybně k dosažení podpory u těchto organisací, je dostatečným předpokladem, k závěru, že tento styk měl po objektivní i subjektivní stránce určitý vztah právě k tomu účelu sdružení SA, jenž je namířen proti nedílnosti a tím i ústavní jednotnosti Československé republiky; hmotnou podporou československého státního příslušníka německé národnosti, jenž svým výstrojem osvědčoval shodné politické smýšlení, utužovaly se vzájemné vztahy jeho a organisací říšskoněmeckých ve směru politickém, ústavní jednotnosti Československé republiky nepřátelském. Poněvadž pak je rozsudkem zjištěno, že obžalovaný znal účel oddílů SA a SS, jež se snaží odtrhnouti veškeré Němci osídlené území od Čsl. republiky, je dána i tato další subjektivní složka přečinu podle § 17 čís. 1 al. 2 zák. na ochr. rep.; byl jím tudíž obžalovaný u vyhovění této části zmateční stížnosti uznán vinným.
Podotýká se ještě, že násilná povaha prostředků, jimiž tyto organisace samy chtějí svého cíle dosáhnouti, nevylučuje, by u jednotlivce, jenž se s nimi stýká, nebyla posouzena jeho činnost jen za uvedený přečin, když sice u něho není dokázán záměr úkladný v § 2 zák. na ochr. rep. požadovaný, dá se však dokázati, že se s organisací stýkal bez tohoto záměru úkladného u vědomí, že je našemu státu nepřátelskou .
s hlediska statků v § 17 zák. na ochr. rep. chráněných; takovou je ovšem objektivně a tehdy, když povaha její samotné směřuje dokonce k násilí.

Citace:

Čís. 5126. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1935, svazek/ročník 16, s. 422-425.