Čís. 6958.

Potvrdil-li odvolací soud rozsudek prvého soudu, přisuzující zažalovanou pohledávku, pouze částečně, lze zajišťovací exekuci podle §u 371 čís. 1 ex. ř. povoliti ohledně části žalobního nároku přiznané srovnalými rozsudky obou nižších soudů.
(Rozh. ze dne 6. dubna 1927, R I 80/27.)
Návrh na exekuci ku zajištění pohledávky 9.888 Kč 90 h a útrat sporu prvé stolice 1568 Kč 84 h soud prvé stolice zamítl, rekursní soud exekuci povolil. Důvody: Prvý soud zamítl návrh na povolení zajišťovací exekuce, jelikož prý tu není předpokladů §u 370 ex. ř. zejména, že nebylo soudu osvědčeno, že by bez povolení této exekuce ku zajištění byla dobytelnost soudně přiznané peněžní pohledávky zmařena nebo značně stižena. Při tom však prvý soud přehlédl, že rozsudek prvé stolice co do 9888 Kč 90 h z pohledávky vymáhající straně přisouzené s přísl. a co do 1568 Kč 84 h útrat prvé stolice byl rozsudkem odvolacího soudu ze dne 2. listopadu 1926 potvrzen a že proti rozhodnutí tomu podáno jest dovolání, tak že podle §u 371 čís. 1 ex. ř. ve znění čl. VIII. cís. nař. ze dne 1. června 1914, čís. 118 ř. zák. exekuce zajišťovací bez jakéhokoliv osvědčení ohrožení pohledávky soudem přisouzené jest přípustná a proto odůvodněné stížnosti bylo vyhověti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rekursní soud správně uznal, že jest zajišťovací exekuce co do části zažalovaného nároku 9888 Kč 90 h s přísl. a co do útrat prvé stolice — Čís. 6959 —
598
1568 Kč 84 h ve smyslu §u 371 čís. 1 ex. ř. ve znění čl. VIII. cís. nař. ze dne 1. června 1914, čís. 118 ř. zák. přípustná i bez osvědčení ohrožení pohledávky, poněvadž v tomto rozsahu byl potvrzen rozsudek soudu prvé stolice rozsudkem odvolacího soudu. Nelze sdíteti právní názor rekurentčin, že by ustanovení §u 371 čís. 1 ex. ř. v uvedeném znění bylo vykládati tak, že zajišťovací exekuci lze bez osvědčení nebezpečí ve smyslu §u 370 ex. ř. povoliti jen tehdy, byl-li rozsudkem odvolacího soudu potvrzen rozsudek soudu procesního v celém rozsahu. Názor tento příčí se úmyslu zákona, neboť uvedeným předpisem mělo býti zřejmě umožněno, by strana, pokud nárok její byl již dvěma rozsudky postaven na jisto a tím, třeba ne ještě právoplatně uznán, přece aspoň ve vyšší míře osvědčen, než pokud se zakládal jen na rozsudku prvé stolice — mohla dojíti bez dalšího zajištění tohoto svého nároku. Není příčiny, by se rozlišovalo, zda rozsudky soudů nižších stolic přisoudily žalobci (vymáhajícímu věřiteli) celý zažalovaný nárok, či jen jeho část, a proč by neměl býti v tomto případě vymáhající věřitel účasten výhody, kterou zákon co do povolení zajišťovací exekuce poskytuje, byl-li rozsudek soudu prvé stolice plně potvrzen rozsudkem soudu odvolacího.

Citace:

Čís. 6958. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 623-624.