Čís. 15801.

Předpoklady pozbytí aktivního oprávnění k žalobě o pohledávku zabavenou berní exekuci.
(Rozh. ze dne 5. února 1937, Rv I 1009/35.)
Proti žalobě na zaplaceni pohledávky z dodávky zboží namítl žalovaný nedostatek aktivní legitimace žalobcovy k žalobě proto, že pohledávka žalobou vymáhaná byla ještě před podáním žaloby zabavena berní exekuci. Nižší soudy žalobu zamítly, odvolací soud proto, že přisvědčil uvedené námitce žalovaného.
Nejvyšší soud uložil prvému soudu nové jednání a rozhodnuti.
Důvody:
Jde o berní exekuci podle §§ 383 a dalších zák. č. 76/1927 Sb. z. a n. Podle odst. 1 § 383 uvedeného zákona se peněžitá pohledávka (mimo případy uvedené v § 385, o něž tu nejde) zabavuje tím, že exekuční úřad písemně zapoví nejen poddlužníkovi, aby dlužníkovi platil, nýbrž i dlužníkovi samému, aby nijak nenakládal svou pohledávkou a zástavou pro ni zřízenou, zejména aby nevybral této pohledávky. Podle odst. 2 řečeného předpisu jest při tom oběma, t. j. jak poddlužníkovi, tak dlužníkovi, oznámiti, že stát nabyl zástavního práva na této pohledávce a že jest oprávněn ji vybrati. Ve vlád. nařízení č. 175/1927 Sb. z. a n. (jímž se provádí zák. č. 76/1927 Sb. z. a n.) k § 383, odst. 3, se nařizuje v odst. 5, že jakmile byla platební zápověď poddlužníkovi doručena, má exekuční úřad neprodleně zaslati její opis dlužníkovi a při tomu poznámkou na tomto opisu oznámiti, kterého dne byla platební zápověď doručena poddlužníkovi. Předpis § 391, odst. 1, uvedeného zákona konečně ustanovuje, že teprve zabavení pohledávky a oznámení, že exekuční úřad jest oprávněn pohledávku tu vybrati, zmocňuje tento úřad, aby mimo jiné úkony tam vypočtené žádal na poddlužníkovi zaplacení částky udané v zápovědi, aby přijal placení zabavené pohledávky a žaloval poddlužníka o zaplacení, nebyla-li pohledávka včas a řádně placena. Z těchto předpisů plyne pro otázku žalobcova oprávnění ke sporu nepochybně, že by žalobce pozbyl oprávnění domáhati se zabavené pohledávky teprve tím okamžikem, kdy i jemu byla doručena platební zápověď spojená s oznámením, ve smyslu § 383, odst. 2, zák. č. 76/1927 Sb. z. a n., neboť teprve od toho okamžiku přešlo by oprávnění domáhati se zabavené pohledávky v platební zápovědi vytčené s dlužníka na vymáhajícího věřitele (exekuční úřad). Dokud se doručení takové nestalo, jest dlužník podle výslovného předpisu § 387, odst. 1, uved. zák. i po zabavení pohledávky bez souhlasu exekučního úřadu oprávněn domáhati se žalobou toho, aby pohledávka byla složena u soudu pro exekuční úřad, nebo určení, že pohledávka jest po právu Ale s vyloženého právního hlediska se ani soud první stolice, ani odvolací soud souzenou věcí nezabývaly a neučinily potřebných zjištění v příčině doručení platební zápovědi žalobci. Na prvním soudě bylo, aby — posuzuje věc podle toho, co tu bylo dovoděno —, zjistil, zda a kdy byla i žalobci jako dlužníku doručena berním úřadem platební zápověď. Zjistí-li se, že se tak stalo před doručením žaloby žalované firmě, t. j. před 7. zářím 1934, pak by námitka nedostatku aktivního oprávnění ke sporu byla odůvodněna. Stalo-li se však doručení uvedené platební zápovědi žalobci až po zahájení sporu (§ 232 c. ř. s.), nemělo by toto doručení na žalobcovo aktivní oprávnění k žalobě z důvodu zabavení pohledávky vlivu a bylo by se soudu zabývati dalšími námitkami vznesenými žalovanou: firmou proti žalobnímu nároku.

Citace:

Čís. 15801. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 146-147.