Č. 8227.

Samospráva obecní: Náhrada útrat revise obecního hospodářství lze uložiti každé osobě provinivší se nedbalostí nebo nepořádkem, i když nebyla v době provinění členem obecního zastupitelstva.
(Nález ze dne 8. listopadu 1929 č. 19 671.)
Věc: Emil D. a Jan L. v L. proti moravskému zemskému výboru v Brně o náhradu škody z obecního úřadování a o náhradu revisních nákladů.
Výrok: Stížnosti se zamítají jako bezdůvodné.
Důvody: Rozhodnutím z 31. prosince 1927 oznámil mor. zv Janu J. jako býv. starostovi obce a Emilu D. jako býv. obecnímu pokladníkovi, že vzal na vědomost zprávu o výsledku revise obecního hospodaření v L., kterou byla zjištěna náhrada do obecní pokladny a to za Janem J. 404 Kč a za Emilem D. 999 Kč 51 hal. Současně rozhodl zv na základě § 18 zák. č. 329/21, že jmenovaní jsou povinni k částečné náhradě revisních útrat a to Jan J. částkou 500 Kč a Emil D. částkou 1 000 Kč, poněvadž nepořádky za dobu jejich úřadování byly revisí zjištěny a prokázány, ježto dále nedáváním jasných a správných informací revidujícímu úředníku zavinili delší trvání revise. V rozhodnutí ohledně Jana J. ještě dodán další důvod, že nehleděl k tomu, aby obecní pokladník vykonával svůj úřad správně a řádně, ač se za něj obecnímu zastupitelstvu zaručil, takže tento nejsa členem ob. zastupitelstva byl zvolen obecním pokladníkem. V obou výnosech dále je uvedeno, že zv učinil toto rozhodnutí s výhradou kompetentního rozhodování řádných soudů o výši náhrady (§ 18 odst. 2. posl. věta a § 5 zák. č. 329/21). Konečně byli oba vyzváni, aby uvedené částky do 4 týdnů do obecní pokladny zaplatili, jinak že by byly obcí od nich vymáhány soudně.
O stížnostech do tohoto rozhodnutí nss uvážil: — — —
Ve stížnosti Emila D. vznáší se na prvém místě námitka, že mor. zv nebyl vůbec příslušný rozhodovati o náhradní povinnosti st-lově, poněvadž oprávnění bezprostředního úřadu dohlédacího, rozhodovati o povinnosti k náhradě škody na základě ustanovení ob. fin. novely se vztahuje jen na obecní funkcionáře, jímž však st-l nebyl. Tento názor st-lův nemá však opory v zákoně. Podle předpisu odst. 2. § 18 zák. č. 329/21 jest ten, kdo se nesprávnosti nebo nepořádku dopustil, povinnen obci nahraditi náklad revisí jí vzešlý. Zákon ten tudíž neomezuje náhradní povinnost pouze na určité obecní funkcionáře, nýbrž vyslovuje zcela všeobecně povinnost k náhradě u všech osob, které zavdaly příčinu k revisi. Nebyla tedy okolnost, že st-l nepatřil k ob. funkcionářům ve smyslu ob. řádu a zákonů jej doplňujících překážkou, aby dohlédací úřad rozhodl i o st-lově povinnosti nahraditi náklady revisní. — — —
Dále namítají obě stížnosti, že žal. úřad překročil meze své kompetence, pokud si osvojil také právo rozhodovati o výši škody.
Žal. úřad sice vyslovil, že st-lé jsou povinni zaplatiti náhradu 500 Kč, resp. 1 000 Kč, avšak zároveň zdůraznil, že rozhodnutí to učiněno s výhradou kompetentního rozhodování řádných soudů o výši náhrady. Z toho je vidno, že žal. úřad si neosoboval právo rozhodovati a také nerozhodoval autoritativně způsobem právní moci schopným o výši náhrady, nýbrž, že ona část nař. rozhodnutí je pouhou výzvou na st-le, aby uvedené náhrady, jichž složením by se věc po názoru žal. úřadu s obcí urovnala, dobrovolně zaplatili. Nemá-li ona část nař. rozhodnutí, která se týká výše požadované náhrady, povahu rozhodnutí neb opatření úřadu správního, pak nebylo potřebí, aby žal. úřad podrobněji odůvodňoval, jakou úvahou dospěl k ciferné výši náhrady v nař. rozhodnutí určené, zejména uvedením jednotlivých případů, kdy st-lé nepodáváním jasných a správných informací podle názoru úřadu zdržovali rychlejší postup revise, oč se tím náhrady revise zvýšily a pod., neboť tím neporušil žádný předpis nebo zásadu řízení správního ani st-lům nijak neztížil ochranu jejich před nss, který otázku stanovení výše náhrady nemůže vůbec přezkoumávati (§§ 2 a 3 lit. a) zak. o ss).

Citace:

č. 8227. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 377-378.