Čís. 15500.

Zaplatil-li nájemce předem nájemné za určité období a nájemní smlouva byla před koncem tohoto období rozvázána, jest oprávněn domáhati se náhrady na novém nájemci, jenž neujednav s pronájemcem bezúplatnost užívání užíval nájemní věci do konce období.
(Rozh. ze dne 15. října 1936, Rv I 71/35.)
Úpadce Otto P. jako nájemník krámu v domě manželů U-ových v Ch. zaplatil pronajímatelům nájemné z krámu předem za celé čtvrtletí od 1. dubna až do 30. června 1933 ve výší 2750 Kč. Nájemní smluva byla dohodou stran dne 17. května 1933 rozvázána, při čemž pronajímatelé písemně potvrdili, že nájemné jest zapraveno až do tohoto dne. Žalovaná si na to dne 18. května 1933 najala krám najatý dříve úpadcem, ale zaplatila majitelům domu nájemné teprve od 1. července 1933; její tvrzení, že jí pronajímatelé místo slevy na nájemném přenechali krám za dobu od 18. května 1933 až do 30. června 1933 bez úplaty, spokojujíce se zaplacením nájemného teprve od 1. července 1933, neodpovídalo pravdě. Žalobce (správce konkursní podstaty Otto P.) domáhá se na žalované náhrady nájemného, připadajícího na dobu od 18. května až do 30. června 1933 v nesporné výši 1789 Kč, maje za to, že žalovaná o tuto částku jest obohacena. Prvý soud uznal podle žaloby. Odvolací soud žalobu zamítl.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Žalovaná jako nájemkyně byla povinna zaplatili sama pronajímatelům nájemné z krámu za dobu od 18. května až do 30. června 1933 (§§ 1090, 1092 obč. zák.), neboť namítaná bezplatnost nebyla prokázána. Tento náklad náležející žalované byl za ní učiněn úpadcem, jenž zapraviv nájemné až do 17. května 1933 podle potvrzení z téhož dne neměl dalšího závazku. Žalovaná netvrdila v první stolici, že úpadce byl smlouvou nebo zákonem zavázán zaplatiti sporné nájemné místo žalované. Skutková zjištění nižších soudů zakládají skutkovou podstatu § 1042 obč. zák., neboť úpadce učinil za žalovanou náklad, který podle zákona (plen. rozh. č. 10632 Sb. n. s.) byla by měla učiniti ona sama. Správci úpadkové podstaty přísluší proto právo žádati náhrady, ježto se v pochybnosti předpokládá zavazovací úmysl toho, kdo učinil takový náklad (rozh. č. 10666 Sb. n. s.), a opak toho vůbec nebyl tvrzen. Žalobní nárok jest proto odůvodněn.

Citace:

č. 15500. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 949-950.