NPD documents search: Boh. adm., 15 (1933), sv. 1

Čís. 6512.

Novela o právu manželském (zákon ze dne 22. května 1919, čís. 320 sb. z. a n.).
Zásady §u 406 c. ř. s. jest použíti i v případě rozluky z důvodu §u 13 písm. g) zák.
S hlediska §u 13 písm. g) zák. se nevyžaduje, by choroba byla trvalá (nevyléčitelná), aniž by tříletá doba uplynula před podáním žaloby; stačí, uplynula-li v době rozsudku prvého soudu.
(Rozh. ze dne 24. listopadu 1926, Rv II 205/26.)
Žalobě manžela o rozluku manželství pro duševní chorobu manželčinu bylo oběma nižšímí soudy vyhověno. Nejvyšší soud zrušil z důvodu, jenž tu nepřichází v úvahu, rozsudek odvolacího soudu a vrátil mu věc, by řízení doplnil a znovu rozhodl. V otázce, o niž tu jde, uvedl v
důvodech:
Nesprávné právní posouzení věci podle §u 503 čís. 4 c. ř. s. shledává dovolání v tom, že také odvolací soud použil v tomto případě předpisu §u 406 c. ř. s., zastávaje názor, že stačí, trvá-li duševní choroba po tři léta, počítaná až do vynesení rozsudku v první stolici a že není třeba, by tato doba byla uplynula již v době podání a doručení žaloby, jak to žádá dovolatelka. Názoru odvolacího soudu jest přisvědčiti. Předpis §u 406 c. ř. s. sice podle svého doslovu má na mysli jen žaloby o plnění a jen případ dospělosti a nedospělosti závazku, ale vyslovuje zároveň zásadu, že pro obsah soudního rozhodnutí není směrodatným stav, jaký byl v době podání žaloby, nýbrž stav, jaký jest v době vynesení rozsudku v první stolici a že stačí, je-li žalobní nárok aspoň v této době oprávněn. Důvodem tohoto předpisu jest procesní hospodárnost, by strany nebyly nuceny k novému sporu, je-li nárok na právní ochranu opodstatněn aspoň dodatečně v době, kdy se první rozsudek vynáší, třebaže nebyl opodstatněn v době, kdy byla žaloba podána. Zákon tedy neschvaluje, by strany byly nuceny k novému sporu, když soud i bez nového sporu o nároku rozhodnouti může. Této zásady a tudíž obdoby §u 406 с. ř. s. jest použíti i v tomto případě a nijak tomu nebrání hmotněprávní předpis §u 13 písm. g) rozl. zák. Podle tohoto předpisu stačí k rozluce manželství, jestliže duševní choroba, ať trvale nebo periodicky probíhající trvá již tři léta. Zákon nežádá choroby trvalé a nevyléčitelné. Při tom netřeba se ani pouštěti do řešení otázky, zdali celá tři léta duševní choroby musí uplynouti již v manželství, či zda část této doby může uplynouti i před manželstvím, neboť v projednávaném případě uplynula celá doba choroby v manželství. Zákon zejména nežádá, by tříletá doba byla uplynula již před podáním žaloby a nepraví, že by se tato lhůta podáním žaloby stavěla a že by za sporného řízení byla přestala běžeti. Zákonu záleží jen na tom, zdali v době, kdу soud o rozluce manželství rozhoduje, jsou tu všechny zákonné předpoklady rozlukového důvodu §u 13 písm. g) rozl. zák.

Citace:

č. 6512. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 696-697.