NPD documents search: Váž. tr., 13 (1931)

Čís. 4041.

Pojem »svěření« (§ 132 III tr. zák.).
Tím, že vyškolená a ze služby propuštěná výpomocná síla (mladistvá) docházela na poštu a konala tam se svolením poštmistra pro něho práce, nebyl mezi ní a poštmistrem zjednán poměr svěření ve smyslu § 132 tr. zák.
Onen poměr nebyl založen ani žádosti rodičů mladistvé, by svůdce jel s dcerou do města, ana se tam nevyzná.
(Rozh. ze dne 15. ledna 1931, Zm I 730/30.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Jičíně ze dne 12. července 1930, pokud jím byl obžalovaný podle § 259 čís. 3 tr. ř. zproštěn z obžaloby pro zločin svedení ke smilstvu podle § 132 III tr. zák. a pro zločin veřejného násilí podle § 98 tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Zprošťující výrok rozsudku vztahující se na zločin podle § 132 III tr. zák., spáchaný prý v době od 19. března do 24. dubna 1928, napadá zmateční stížnost s hlediska důvodu zmatečnosti podle § 281, čís. 9 a) tr. ř. námitkou, že H-ová byla v této době obžalovanému svěřena k vyučování a k dozoru, tvrdíc, že H-ová setrvala ve skutečnosti i po svém propuštění ze služby, k němuž došlo dne 19. března 1928, v dřívějším (služebním) poměru k obžalovanému, ana prý i po svém propuštění ze služby docházela se svolením obžalovaného na poštu v Ch. a tam pracovala pro obžalovaného podle jeho pokynů, takže se prý její činnost v této době nelišila zevně od její dřívější činnosti na poště a rozdíl byl jen ten, že před 19. březnem 1928 dostávala od obžalovaného za práci odměnu, kdežto nyní pracovala bezplatně. Těmito vývody neprovádí stížnost uplatňovaný důvod zmatečnosti podle § 281 čís. 9 a) tr. ř. po zákonu, nedržíc se skutkových zjištění rozsudkových, jak by při správném provádění hmotněprávního zmatku měla činiti, nýbrž vychází ze skutkového předpokladu rozsudku nezjištěného (§ 288 odst. 2 čís. 3 tr. ř.). Rozsudek zaujímá podle rozhodovacích důvodů v tomto směru zřejmě stanovisko, že činnost H-ové na poště záležela od 19. března 1928 do 24. dubna 1928 jen v pracích v rozsudku uvedených, v tom, že H-ová pracovala na výkazech pro berní úřad nebo něco opisovala, aniž byla v té době ve služebním poměru, kdežto činnost H-ové v době od 1. února 1926 do 19. března 1928 záležela ve všech pracích poštovní agendy (jakž plyne z rozsudkového zjištění, že H-ová byla v této době v poštovní agendě vyškolena), a nezjišťuje, že byla v době od 19. března 1928 do 24. dubna 1928 v pracích jí na poště konaných obžalovaným vyučována. Další stížností v této souvislosti zdůrazňovaná skutečnost, že činnost H-ové v době od 19. března 1928 do 24. dubna 1928 souvisela časově s její činností před dnem 19. března 1928, nemá pro posouzení otázky, zda byla obžalovanému svěřena k vyučování nebo k dozoru po rozumu § 132, III. tr. zák., významu. Pro tvrzení stížnosti, že H-ová byla v době od 19. března 1928 do 24. dubna 1928 obžalovanému svěřena k vyučování, není podle toho, co uvedeno, ve skutkovém stavu zjištěném rozsudkem podkladu. Právě tak tomu je, pokud jde o tvrzení stížnosti, že H-ová byla v této době obžalovanému svěřena k dozoru. Stížnost má sice pravdu, tvrdíc větou »Jako byla H-ová...« ve spojení s předcházejícími vývody, že stačí ke svěření k dozoru po rozumu § 132, III. tr. zák., je-li tu poměr, z něhož plyne podle všeobecných pravidel a názorů životních pro určitou osobu právo a povinnost dozírati na jinou osobu ve smyslu citovaného ustanovení zákona, nedokazuje však, že tu o takový poměr šlo. H-ová byla by v době od 19. března 1928 do 24. dubna 1928 obžalovanému svěřena k dozoru po rozumu § 132, III. tr. zák., kdyby byl mezi ní a obžalovaným poměr, obdobný poměru, k němuž poukazuje citované ustanoveni zákona slovy »k vychování nebo vyučování«, poměr, z něhož by bylo pro obžalovaného plynulo právo a povinnost dozírati na H-ovou i co do jejího mravního vývoje, najmě i v tom směru, by se ve věcech pohlavního života nedostala na zcestí. Tím, že H-ová docházela na poštu a konala tam se svolením obžalovaného pro něho práce v rozsudku uvedené, pracovala tam na výkazech pro berní úřad neb opisovala tam něco, nebyl mezi ní a obžalovaným utvořen poměr, o němž by bylo lze důvodně tvrditi, že z něho plynulo podle všeobecných pravidel a názorů životních pro obžalovaného právo a povinnost dozírati na H-ovou i co do jejího mravního vývoje, najmě i mimo její zaměstnání na poště, ano tu podle toho, co uvedeno, nešlo ani o vyučování H-ové v pracích jí konaných.
Pokud zmateční stížnost vytýká zprošťujícímu výroku rozsudku, vztahujícímu se k souloži ze dne 24. dubna 1928 v P., vadu neúplnosti podle § 281 čís. 5 tr. ř., záležející v tom, že rozsudek nepřihlíží k údaji obžalovaného při hlavním přelíčení, že byl rodiči Marie H-ové požádán, by s ní jel do P., ana se tam nevyzná, není výtka věcně odůvodněna. I když byl obžalovaný rodiči Marie H-ové požádán, by s ní jel do Prahy, ana se tam nevyzná, nevznikl ani tím podle zásad již shora vytčených mezi ním a H-ovou poměr obdobný tomu, k němuž poukazuje ustanovení § 132 III tr. zák., mluvě o svěření k dozoru nebo k vychování nebo k vyučování, a z něhož by podle úmyslu rodičů Marie H-ové jakož i podle všeobecných pravidel a názorů životních plynulo pro obžalovaného právo a povinnost bdíti nad H-ovou v době, kdy byl jejím průvodcem, i po stránce jejího mravního chování a její mravní neporušenosti. S tohoto hlediska týká se onen údaj obžalovaného okolnosti pro právní posouzení jeho jednání nerozhodné, an nepoukazuje k tomu, že byla naplněna podstatná složka skutkové podstaty zločinu podle § 132 III tr. zák., spočívající ve svěření k dozoru nebo k vychování nebo k vyučování v onom smyslu. Nepřihlížel-li tedy nalézací soud k řečenému údaji obžalovaného a neuvažoval-li o tom, zda v oné žádosti rodičů Marie H-ové nespočívalo její svěření dozoru obžalovaného, nezatížil tím rozsudek zmatečností podle čís. 5 § 281 tr. ř.

Citace:

Čís. 4041.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1932, svazek/ročník 13, s. 20-22.